Slovotvorba – přechylování → Přechylování příjmení, která mají formu přídavného jména (typ Zelený – Zelená)
Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech (lze zadat jen začátek slova doplněný *).
Přechylování příjmení, která mají formu přídavného jména (typ Zelený – Zelená)
V této kapitole je popsáno, jakým způsobem se tvoří přechýlené ženské podoby od příjmení s formou přídavného jména. Kromě těchto přechýlených podob si žena může podle platného znění matričního zákona zvolit i podobu nepřechýlenou (viz Přechylování příjmení ve veřejné komunikaci).
Příjmení s formou přídavného jména tvrdého (vzor „mladý“)
Domácí příjmení
Příjmení, která jsou tvaroslovně přídavná jména tvrdá, tvoří ženské podoby podle vzoru „mladý“: Bílý – Bílá, Malý – Malá atd.
Slovanská příjmení
Slovanská příjmení s formou přídavného jména zakončená na ‑y, ‑i, ‑oj, ‑yj, ‑ij tvoří v původním jazyce vlastní ženské podoby, např. Kowalski – Kowalska, Borkovskij – Borkovskaja. V českých textech tato jména buď přechylujeme podle české mluvnice, tj. podle vzoru „mladý“ (Kowalski – Kowalská, Borkovskij – Borkovská), nebo v nich lze použít původní podoby přechýlené ve výchozím jazyce: Múdry – Múdrá i Múdra, Kowalski – Kowalská i Kowalska, Zlatarski – Zlatarská i Zlatarska, Tolstoj – Tolstá i Tolstaja, Bělyj – Bělá i Bělaja, Čajkovskij – Čajkovská i Čajkovskaja, Oganovskyj – Oganovská i Oganovska. Při skloňování těchto ženských příjmení lze také u původních přechýlených podob použít tvary přechýlené podle české mluvnice, např. Kowalská/Kowalska – 2. p. Kowalské, Bělá/Bělaja – 2. p. Bělé (skloňování typu Kowalska – 2. p. *Kowalske není náležité).
Pokud je u potomků slovanských národů žijících v zahraničí adjektivní povaha příjmení zastřená, např. je pozměněna jeho výslovnost, je možné tato jména přechylovat i jako substantivní příjmení zakončená na ‑y/‑i: Starsy (původně ze jména Starší) – Starsyová.
Příjmení typu Malých
Příjmení s formou 2. p. mn. č. zakončená na ‑ých nepřechylujeme, pokud je jejich adjektivní původ živě pociťován: pan Malých – paní Malých, pan Černých – paní Černých.
Méně průhledná jména na ‑ých nebo příjmení jinoslovanského původu zakončená na ‑ych/‑ich, ‑ech, ‑iech se buď přechylují, nebo zůstávají (v souladu s rodinnou zvyklostí) nepřechýlená: Šerých – Šerýchová, častěji Šerých; Múdrych – Múdrychová i Múdrych, Bessmertnych – Bessmertnychová i Bessmertnych, Dolgich – Dolgichová i Dolgich, Miškech – Miškechová i Miškech, Balažoviech – Balažoviechová i Balažoviech.
Příjmení nejasného původu zakončená na ‑ý
Je‑li příjmení na ‑ý nejasného původu, tvoří se ženské podoby buď podle vzoru „mladý“, nebo pomocí přípony ‑ová, která se připojuje k plné, popř. zkrácené podobě mužského příjmení: Balý – Balá i Balýová, popř. Balová; Nesý – Nesá i Nesýová, popř. Nesová; Kubý – Kubá i Kubýová, popř. Kubová.
Příjmení s formou přídavného jména měkkého (vzor „jarní“)
Příjmení, která jsou tvaroslovně přídavná jména měkká (zakončená na ‑í), mají ženskou podobu v 1. p. shodnou s mužskou: pan Hořejší – paní Hořejší, pan Dolejší – paní Dolejší.
U jinoslovanských příjmení na ‑ij jsou ženské podoby zakončeny na ‑í: Golubničij – Golubničí.
Příjmení zakončená na ‑í typu Krejčí, Kočí viz Přechylování příjmení, která mají formu podstatného jména a ve výslovnosti jsou zakončena na samohlásku (typ Svoboda – Svobodová).
Příjmení s formou přídavného jména přivlastňovacího
Domácí příjmení
Příjmení zakončená na ‑ův, ‑ůj (podoby na ‑ůj jsou nářečního původu) zůstávají zpravidla nepřechýlená, řidčeji se – v závislosti na rodinné tradici – přechylují. Jména na ‑ův připojují přechylovací příponu ke zkrácenému základu, příjmení na ‑ůj k základu plnému: Jakubův – Jakubův, popř. Jakubová, Fojtův – Fojtův, popř. Fojtová; Petrůj – Petrůj i Petrůjová, Vaškůj – Vaškůj i Vaškůjová.
Slovanská příjmení
Slovanská příjmení zakončená na ‑ov, ‑ev, ‑in, která jsou původem přídavná jména přivlastňovací, tvoří ve výchozím jazyce vlastní ženské podoby, např. Malcev – Malceva. V českých textech tato jména buď přechylujeme pomocí přípony ‑ová (Malcev – Malcevová), nebo v nich lze použít původní podoby přechýlené ve výchozím jazyce (srov. bod 1.2): Mladenov – Mladenovová i Mladenova, Zajcev – Zajcevová i Zajceva, Voronin – Voroninová i Voronina. Podoby typu *Mladenová (od Mladenov), *Zubová (od Zubov) jsou utvořeny nenáležitě, odpovídaly by mužským jménům Mladen a Zub. Při skloňování těchto ženských příjmení lze také u původních přechýlených podob použít tvary přechýlené podle české mluvnice, např. Mladenovová/Mladenova – 2. p. Mladenovové, Voroninová/Voronina – 2. p. Voroninové.
U slovenských příjmení zakončených na ‑je, ‑ove (původně jde o nářeční podoby přídavných jmen přivlastňovacích) se přípona ‑ová připojuje k základu zkrácenému o koncovou samohlásku nebo tato příjmení zůstávají (v souladu s rodinnou tradicí) nepřechýlená. U slovenských příjmení na ‑ovie je ženská podoba totožná s mužskou: Miškeje – Miškejová i Miškeje, Adamove – Adamová i Adamove; pan Matejovie – paní Matejovie.