Slovotvorba – přechylování → Přechylování příjmení, která mají formu podstatného jména a ve výslovnosti jsou zakončena na samohlásku (typ Svoboda – Svobodová)
Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech (lze zadat jen začátek slova doplněný *).
Přechylování příjmení, která mají formu podstatného jména a ve výslovnosti jsou zakončena na samohlásku (typ Svoboda – Svobodová)
V této kapitole je popsáno, jakým způsobem se tvoří přechýlené ženské podoby od příjmení s formou podstatného jména, která jsou ve výslovnosti zakončena na samohlásku. Kromě těchto přechýlených podob si žena může podle platného znění matričního zákona zvolit i podobu nepřechýlenou (viz Přechylování příjmení ve veřejné komunikaci).
Domácí i cizí příjmení tohoto typu se přechylují pomocí přípony ‑ová, např. Vondra – Vondrová, Nevole – Nevolová, Turzo – Turzová, Filipi – Filipiová, Landau – Landauová, Dumas [dyma] – Dumasová [dymasová].
U mnoha cizích a některých domácích příjmení může být obtížné stanovení základu, k němuž se přípona připojuje. Zpravidla zde postupujeme obdobně jako při skloňování těchto jmen, tj. při přechylování vycházíme ze stejného základu (viz hesla o skloňování osobních jmen zakončených ve výslovnosti na samohlásku). Přechylovací přípona se připojuje buď k základu bez koncové samohlásky (u většiny typů domácích jmen), nebo k celému základu i s touto samohláskou (u cizích příjmení zakončených ve výslovnosti na dlouhou samohlásku i u mnohých zakončených na samohlásku krátkou). U některých příjmení si konkurují podoby přechýlené od různých variant základu (např. Falke – Falková i Falkeová). V takových případech bývá rozhodující rodinná tradice nositelky příjmení.
U cizích příjmení uvádíme jen jednu z možných výslovnostních podob, pokud se tyto varianty liší pouze délkou samohlásky (např. u jména Marais vyslovovaného [mare] i [maré] je uvedena jen podoba [maré]).
Příjmení zakončená ve výslovnosti na [a], [á]
Příjmení zakončená v písmu i ve výslovnosti na ‑a
Při přechylování domácích příjmení samohláska ‑a odpadá: Svoboda – Svobodová, Vondra – Vondrová, Krejča – Krejčová.
Cizí příjmení přechylujeme od základu s odtrženým ‑a, popř. i od základu plného: Mustafa – Mustafová, popř. Mustafaová, Loringa – Loringová, popř. Loringaová, Mantegna [manteňa] – Mantegnová, popř. Mantegnaová, Lorca [lorka] – Lorcová, popř. Lorcaová, Mosca [moska] – Moscová, popř. Moscaová. Předchází‑li před ‑a samohláskové písmeno, častější je přechylování od zkráceného základu: Borgia [bordža] – Borgiová, popř. Borgiaová, Moravia – Moraviová, popř. Moraviaová, Kroa – Kroová, popř. Kroaová.
Příjmení zakončená ve výslovnosti na [á]
Příponu ‑ová připojujeme k plné podobě mužského příjmení: Jahjá – Jahjáová, Isá – Isáová, Kivimaa [kivimá] – Kivimaaová, Paa [pá] – Paaová.
Příjmení zakončená v písmu a ve výslovnosti rozdílně
Francouzská jména zakončená v písmu na ‑oy vyslovované [oa] se přechylují od plného základu; přechýlená příjmení ve výslovnosti [a] odsouvají: Duvernoy [dyvernoa] – Duvernoyová [dyvernojová], Leroy [leroa] – Leroyová [lerojová], Mauroy [moroa] – Mauroyová [morojová].
Některá francouzská a jiná příjmení jsou ve výslovnosti zakončena na [a] a v psané podobě na ‑d, ‑t, ‑s, ‑x nebo skupinu ‑ois, ‑oix [oa]. Při přechylování se tato písmena zpravidla vyslovují jako v domácích slovech, jen ‑x‑ a v některých případech ‑s‑ se vyslovují jako [z]: Bolstad [búlsta] – Bolstadová [búlstadová], Marat [mara] – Maratová [maratová], Dumas [dyma] – Dumasová [dymasová], Maurois [moroa] – Mauroisová [moroazová], Delacroix [delakroa] – Delacroixová [delakroazová].
Příjmení zakončená ve výslovnosti na [e], [é]
Domácí příjmení zakončená v písmu na ‑e, ‑ě
Při přechylování domácích příjmení zakončených na ‑e, ‑ě koncová hláska ve většině případů odpadá: Kaše – Kašová, Nevole – Nevolová, Purkyně – Purkyňová, Kubice – Kubicová.
Jestliže původ příjmení není zcela zřetelný nebo by ženský tvar vytvořený od základu bez ‑e působil nezvykle, může být (v souladu s rodinnou zvyklostí) přípona ‑ová připojena i k plnému tvaru mužského příjmení: Pintě – Pinťová i Pintěová, Vůle – Vůlová i Vůleová.
Mezi jména s tímto zakončením patří i složená nebo předložková příjmení typu Skočdopole, Osolsobě, Skamene. Pokud se tato jména přechylují, tvoří se ženské podoby od základu po odtržení ‑e/‑ě: Skočdopole – Skočdopolová, Osolsobě – Osolsobová, Skamene – Skamenová.
Příjmení typu Dítě při přechylování obvykle v souladu s rodinnou zvyklostí rozšiřují základ o kmenotvornou příponu ‑et‑: Dítě – Dítětová i Díťová, Kníže – Knížetová i Knížová, Hrabě – Hrabětová, popř. Hraběová (možná podoba Hrabová se nepoužívá); Poupě – Poupětová, popř. Poupěová (možná podoba Poupová se nepoužívá).
Cizí příjmení zakončená v písmu i ve výslovnosti na ‑e
U těchto příjmení lze při přechylování připojit příponu ‑ová k základu zkrácenému o koncové ‑e nebo zachovat plnou podobu mužského příjmení (viz též Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na [e], [é]): Goethe – Goethová i Goetheová, Heine – Heinová i Heineová, Šebrle – Šebrlová i Šebrleová, Teige – Teigová i Teigeová, Falke – Falková i Falkeová, Schultze – Schultzová i Schultzeová, Veronese – Veronesová i Veroneseová, Nietzsche – Nietzschová i Nietzscheová.
Příjmení zakončená ve výslovnosti na [é]
Příjmení zakončená v písmu i ve výslovnosti na ‑é připojují příponu ‑ová k celému základu: Doré – Doréová, Linné – Linnéová, Pelé – Peléová, Mathé – Mathéová.
U příjmení zakončených ve výslovnosti na samohlásku [é] psanou jako ‑ée se koncové němé ‑e při přechylování vypouští: Grée [gré] – Gréová, Karlée [karlé] – Karléová.
Příjmení zakončená v písmu na ‑ee vyslovované jako [é] přechylujeme od nezkráceného základu: Klee [klé] – Kleeová.
Příjmení zakončená v písmu a ve výslovnosti rozdílně
Odpovídá‑li u cizích příjmení koncové hlásce [e], [é] jiné písmeno než ‑e, ‑é, přípona ‑ová se připojuje k celému základu: Nexø [nekse] – Nexøová, Haanpää [hánpé] – Haanpääová, Ernő [erné] – Ernőová, Richelieu [rišeljé] – Richelieuová, Montesquieu [monteskjé] – Montesquieuová, Delaunay [delone] – Delaunayová [deloneová], Aufray [ofre] – Aufrayová [ofreová].
U příjmení zakončených na [e], [é], která jsou v písmu zakončena na souhláskové písmeno (nejčastěji francouzská jména zakončená na ‑t, ‑r, ‑s, ‑z, ‑x), se v přechýlených podobách toto písmeno vyslovuje (‑s a ‑x jako [z]): Maigret [megre] – Maigretová [megretová], Béranger [beranžé] – Bérangerová [beranžérová], Marais [maré] – Maraisová [marézová], Boulez [bulé] – Boulezová [bulézová], Neveux [nevé] – Neveuxová [nevézová].
Příjmení zakončená ve výslovnosti na [i], [í]
Příjmení zakončená v písmu na ‑i, ‑y a ve výslovnosti na [i]
Příjmení zakončená na ‑i, ‑y jsou nejčastěji cizího původu. Přechylovací přípona se u nich připojuje k plné podobě mužského příjmení: Bondy – Bondyová, Petöfi – Petöfiová, Verdi – Verdiová, Filipi – Filipiová.
Pokud se ojedinělá česká příjmení tohoto typu přechylují, připojují příponu ‑ová k základu bez ‑i: Bezstarosti – Bezstarostová, Darmopíši – Darmopíšová.
Příjmení zakončená v písmu i ve výslovnosti na ‑í
Česká příjmení na ‑í vznikla z obecných podstatných jmen, z osobních jmen nebo jsou zpodstatnělými přídavnými jmény měkkými. Pokud se tato příjmení přechylují, přípona ‑ová se připojuje k základu bez koncové samohlásky: Bouší – Boušová, Konopí – Konopová, Štěstí – Štěsťová, Zelí – Zelová, Kočí – Kočová, Krejčí – Krejčová, Tomší – Tomšová.
Jména cizího původu na ‑í připojují přechylovací příponu k plné podobě mužského příjmení: Gándhí – Gándhíová, Chomejní – Chomejníová.
Příjmení zakončená v písmu a ve výslovnosti rozdílně
U příjmení zakončených v písmu na skupinu samohlásek a ve výslovnosti na [i], [í] se přípona ‑ová připojuje k nezkrácenému základu: Shelley [šeli] – Shelleyová, Curie [kirí] – Curieová, Péguy [pegi] – Péguyová, Blanqui [blanki] – Blanquiová, Lee [lí] – Leeová, Lie [lí] – Lieová, Mackenzie [mekenzí] – Mackenzieová, Attlee [etlí] – Attleeová.
U příjmení zakončených v písmu na souhlásku a ve výslovnosti na [i], [í] se v přechýlených podobách koncová souhláska vyslovuje (s výjimkou ‑gh): Dupuis [dypuji] – Dupuisová [dypujisová], Petit [pety] – Petitová [petytová], Camus [kami] – Camusová [kamisová], Raleigh [róli] – Raleighová [rólijová], Leigh [lí] – Leighová [líjová], Denis [deny] – Denisová [denysová], Ramuz [rami] – Ramuzová [ramizová].
Příjmení zakončená ve výslovnosti na [o], [ó]
Příjmení zakončená ve výslovnosti na [o]
Při přechylování domácích i víceslabičných cizích příjmení koncové ‑o odpadá: Bidlo – Bidlová, Máslo – Máslová, Stýblo – Stýblová; Bondarko – Bondarková, Eco [eko] – Ecová, Turzo – Turzová.
Orientální jednoslabičná příjmení připojují příponu k celému základu: Do – Doová, Ngo – Ngoová, To – Toová.
U francouzských příjmení zakončených na nevyslovované ‑t, ‑d, ‑s, ‑z se tato písmena před přechylovací příponou vyslovují: Girardot [žirardo] – Girardotová [žirardotová], Gounod [guno] – Gounodová [gunodová], Laclos [laklo] – Laclosová [laklosová], Buloz [bilo] – Bulozová [bilozová].
Cizí příjmení zakončená ve výslovnosti na [ó]
Příjmení zakončená v písmu i ve výslovnosti na ‑ó připojují přechylovací příponu k celému základu: Szabó [sabó] – Szabóová, László [lásló] – Lászlóová, Šindó – Šindóová, Miró – Miróová.
Rovněž příjmení zakončená v písmu na skupinu samohlásek nebo na souhlásku zachovávají při přechylování plnou podobu mužského příjmení: Rousseau [rusó] – Rousseauová [rusóová]; Law [ló] – Lawová [lóová], Waugh [vó] – Waughová [vóová].
Přechýlené podoby francouzských jmen zakončených na ‑(e)aux [ó] lze vyslovovat dvojím způsobem: Malraux [malró] – Malrauxová [malróová] nebo [malrózová], Carpeaux [karpó] – Carpeauxová [karpóová] nebo [karpózová], Marivaux [marivó] – Marivauxová [marivóová] nebo [marivózová], Bordeaux [bordó] – Bordeauxová [bordóová] nebo [bordózová].
Příjmení zakončená ve výslovnosti na [u], [ú]
Domácí příjmení zakončená v písmu na ‑u, ‑ů
Domácí příjmení s formou 2. p. mn. č. zakončená na ‑ů, ‑u (podoby na ‑u jsou původně nářeční) zůstávají zpravidla nepřechýlená, řidčeji se – v závislosti na rodinné tradici – přechylují. Přípona ‑ová se pak připojuje k jejich zkrácenému základu: Janů – Janová, Petrů – Petrová; Janu – Janová, Adamu – Adamová.
Příjmení zakončená na ‑ou a ‑ů typu Hrejsemnou, Přinesdomů vznikla z ustrnulých větných konstrukcí. Pokud se tato jména přechylují, tvoří se ženské podoby od základu po odtržení ‑ou/‑ů: Hrejsemnou – Hrejsemnová; Přinesdomů – Přinesdomová, Nechoďdomů – Nechoďdomová.
Cizí příjmení zakončená v písmu i ve výslovnosti na ‑u, ‑ú
Cizí příjmení zakončená na ‑u, jemuž předchází souhláska nebo ‑a, resp. na ‑ou (vyslovované [u]) následující po souhlásce, připojují příponu ‑ová k nezkrácenému základu: Garvizu – Garvizuová, Hajdu – Hajduová, Vu – Vuová, Chu – Chuová, Landau – Landauová, Rittau – Rittauová, Pithou [pitu] – Pithouová, Fivou [fivu] – Fivouová. U rumunských příjmení na ‑eanu lze přechýlené podoby tvořit od nezkráceného základu i od základu s odsunutým ‑u: Moiceanu – Moiceanuová i Moiceanová, Olteanu – Olteanuová i Olteanová.
U příjmení zakončených na ‑iu, ‑eu, ‑iou [iju], ‑escu [esku] (zpravidla jde o jména novořecká, albánská nebo rumunská) se koncové ‑u/‑ou při přechylování odsouvá, popř. se přípona ‑ová připojuje k plné podobě mužského příjmení: Aigiriu – Aigiriová, popř. Aigiriuová, Papandreu – Papandreová, popř. Papandreuová, Dimitriou [dymitriju] – Dimitriová, popř. Dimitriouová. Přestože lze při skloňování příjmení na ‑escu psát ‑k‑ místo ‑c‑ (např. Ceaușescu [čaušesku] – Ceaușesca i Ceaușeska [čaušeska]), při přechylování těchto jmen ‑c‑ z důvodu snadnější identifikace výchozího příjmení zachováváme: Ceaușescu – Ceaușescová, popř. Ceaușescuová, Popescu – Popescová, popř. Popescuová.
Cizí příjmení zakončená v písmu na ‑ú tvoří ženské podoby od nezkráceného základu: Nehrú – Nehrúová.
Cizí příjmení zakončená ve výslovnosti na [u], [ú] a v písmu na jiné písmeno
Základem pro přechylování těchto příjmení je ve většině případů plná podoba mužského příjmení: Bjørneboe [bjernbú] – Bjørneboeová, Moe [mú] – Moeová, Poe [pou] – Poeová, Marlow [márlou] – Marlowová, Agnew [egňú] – Agnewová, Grew [grú] – Grewová; Jaloux [žalu] – Jalouxová [žaluzová], Giraudoux [žirodu] – Giraudouxová [žiroduzová].
Výjimku představují portugalská jména zakončená v písmu na ‑o [u], u kterých se koncová samohláska při přechylování vypouští; také u příjmení na ‑oo [ú] se jedno ‑o zpravidla odsouvá: Castelo [kaštelu] – Castelová, Amado [amadu] – Amadová; Boo [bú] – Boová [búová].
Související hesla o skloňování osobních jmen zakončených ve výslovnosti na samohlásku
- Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na [a], [á]
- Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na [e], [é]
- Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na [i], [í]
- Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na [o], [ó]
- Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na [u], [ú], [ou], [au]
