Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech.

Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na [i], [í]

Jména zakončená ve výslovnosti na [i] a v písmu na ‑i, ‑y (typ Darmopíši, Bezstarosti, Luigi, Bondy, Tony, Petöfi, Percy, Verdi, Vranitzky, Starsy, I, Li)

Česká příjmení končící ve výslovnosti i v písmu na ‑i jsou spíše výjimečná (Darmopíši, Bezstarosti) a zůstávají obvykle nesklonná (pouze ve 3. a 6. p. se občas připojuje koncovka ‑ovi) nebo je lze skloňovat pomocí zájmenných koncovek, přičemž 5. p. zůstává stejný jako 1. p. (2. p. BezstarostiBezstarostiho, 3., 6. p. Bezstarosti, BezstarostoviBezstarostimu, 7. p. BezstarostiBezstarostim). Ostatní jména zakončená na ‑i, ‑y jsou cizího původu a skloňují se pomocí zájmenných koncovek (1., 5. p. Luigi, Bondy, Tony, Petöfi, Percy, Verdi –⁠ 2. p. Luigiho, Bondyho, Tonyho, Petöfiho, Percyho, Verdiho).

Specifickým případem jsou příjmení slovanského původu, která mají formu přídavných jmen (Vranitzky, Duchovny, Brzezinski). Ta se skloňují analogicky jako přídavná jména a v 5. p. mohou mít dubletní koncovky (2. p. Vranitzkého, Duchovného, Brzezinského –⁠ 5. p. VranitzkyVranitzký, DuchovnyDuchovný, BrzezinskiBrzezinský). V úzu se u 5. p. těchto jmen projevuje silná tendence ponechávat tvar stejný jako v 1. p. Pokud je však původní adjektivní povaha tohoto jména zastřená, méně průhledná a uživatelé už v něm přídavné jméno nerozpoznávají, je možné tato jména skloňovat podle jejich zakončení na [i] tzv. zájmenným způsobem: Starsy (původně ze jména Starší), Lepschy (původně ze jména Lepší) –⁠ 2. p. Starsyho, Lepschyho.

U orientálních jmen se připojují zájmenné koncovky až za celé jméno, přičemž 5. p. zůstává stejný jako 1. p. (čínská jména I, Li –⁠ 2. p. Iho, Liho). Mají‑li tato jména více částí, skloňujeme až poslední část jména nebo první a zároveň poslední (Čao Šu‑Li, Ri I –⁠ 2. p. Čao/Čaa Šu‑Liho, Ri Iho) –⁠ podrobněji viz Osobní jména víceslovná.

Jména zakončená ve výslovnosti na [i], ale v písmu na jiné samohláskové písmeno či skupinu písmen (typ Shelley, Tracey, Blanqui, Péguy, Raimu)

Jména zakončená ve výslovnosti na [i], ale v písmu na jiné samohláskové písmeno či skupinu samohláskových písmen (‑ey, ‑ui, ‑uy, ‑u apod.) se skloňují pomocí zájmenných koncovek: 1., 5. p. Shelley [šeli], Tracey [trejsi], Blanqui [blanki], Péguy [pégi], Raimu [remi] –⁠ 2. p. Shelleyho, Traceyho, Blanquiho, Péguyho, Raimuho.

Jména zakončená ve výslovnosti na [i], ale v písmu na souhláskové písmeno (typ Dupuis, Petit, Camus, Raleigh)

Pokud je jméno zakončeno ve výslovnosti na [i], ale v písmu na souhláskové písmeno, pádové koncovky nepřímých pádů se přidávají za celé jméno a podle koncové souhlásky se tato jména skloňují podle vzoru „muž“ nebo „pán“ (Dupuis [dypui], Petit [pty/pety], Camus [kami] –⁠ 2. p. Dupuise [dypuize], Petita [ptyta/petyta], Camuse [kamise] –⁠ 5. p. Dupuisi [dypuizi], Petite [ptyte/petyte], Camusi [kamisi]). Výjimkou z tohoto typu jsou anglická jména zakončená na ‑gh, u kterých se ve vyslovované podobě tato hlásková skupina vypouští: Raleigh [roli] –⁠ 2. p. Raleigha [rolia] i [roliho] –⁠ 5. p. Raleighu [roli] i Raleigh [roli] (toto jméno je příkladem situace, ve které je možné, že se psaná a vyslovovaná podoba zakončení v některých pádech liší).

Jména zakončená ve výslovnosti na [í] a v písmu na ‑í, ‑ý (typ Jiří, Jiljí, Brixí, Gándhí, Zelí, Konopí, Pokorný, Dolejší, Tachecí, Kočí, Balý, Kubý)

Jména zakončená v písmu na ‑í, ‑ý a ve výslovnosti na [í] se rovněž skloňují tzv. zájmenným způsobem (1., 5. p. Jiří, Jiljí, Brixí, Gándhí, Kaddáfí, Alí –⁠ 2. p. Jiřího, Jiljího, Brixího, Gándhího, Kaddáfího, Alího). Ojedinělá česká jména typu Zelí, Konopí, Štěstí apod. mohou zůstat i nesklonná (2. p. ZelíZelího, KonopíKonopího, ŠtěstíŠtěstího). Příjmení, která mají formu přídavných jmen, skloňujeme podle příslušného adjektivního vzoru „mladý“ či „jarní“ (1., 5. p. Novotný, Pokorný, Dolejší, Tachecí, Kočí apod. –⁠ 2. p. Novotného, Pokorného, Dolejšího, Tachecího, Kočího apod.). Pokud je jméno etymologicky nejasné (není zcela zřejmé, zda jde o přídavné jméno), lze užít i zájmenné skloňování (mluvnice uvádějí jako příklady příjmení Balý/Ballý/Baly, Nesý/Nessy/Nesy, Kubý –⁠ 2. p. Bal(l)éhoBal(l)ýho/Balyho, Nes(s)éhoNes(s)ýho/Nes(s)yho, KubéhoKubýho).

Jména zakončená ve výslovnosti na [í], ale v písmu na jiné samohláskové písmeno (typ Lee, Lie, Sue, Curie, Mackenzie, Attlee, Marie, Aabye)

Jména zakončená ve výslovnosti na [í], ale v písmu na jiné samohláskové písmeno nebo skupinu písmen (Lee [lí], Lie [lí], Sue [sí], Curie [kirí], Mackenzie [mekenzí], Attlee [etlí], Marie [marí], Aabye [óbí]) kolísají při skloňování mezi tvary podle vzoru „pán“ (obvykle u jednoslabičných jmen) a tvary se zájmennými koncovkami. V obou případech zůstává 5. p. stejný jako 1. p. (2. p. Leea [lía] i Leeho [lího], Liea [lía] i Lieho [lího], Suea [sía] (tvar Sueho [sího] se neužívá), Curieho [kirího], Mackenzieho [mekenzího], Attleeho [etlího], Marieho [marího], Aabyeho [óbího]).

Jména zakončená ve výslovnosti na [í], ale v písmu na souhláskové písmeno (typ Leigh)

U jmen zakončených ve výslovnosti na [í], ale v písmu na souhláskové písmeno nebo skupinu písmen (zvláště u anglických jmen zakončených na ‑gh) se ve vyslovované podobě tato skupina písmen vypouští: Leigh [lí] –⁠ 2. p. Leigha [lía] –⁠ 5. p. Leighu [lí] i Leigh [lí]. Je to rovněž typ jmen, u kterých je možné, že se psaná a vyslovovaná podoba zakončení v některých pádech liší.

Hlavní stránka O příručce Nápověda English version