Hledání konkrétního slova nebo tvaru slova.
s
dělení: s
příklady: s maminkou; s bratrem; kdo s koho; být s to; vzít se stolu; jít s kopce; se sestrou; se kterou i s kterou1,2;
vzít s sebou; brát s sebou; házet sebou; mrskat sebou;
předložka s by se neměla objevovat na konci řádku3
poznámky k heslu: předložka se 7. p., řidčeji s 2. a 4. p.
Heslové slovo bylo nalezeno také v následujících slovnících: ASCS, SSČ, SSJČ
I. se 7. p.
1. něčí společnost, přítomnost n. obvyklé spojení s něčím, příslušenství (× bez 1): žít s matkou; pracovat, jít s přáteli; být s dětmi doma; bratr se sestrou; rozdělit se s ženou o všechno; vzít s sebou [sebou]; — vytrhnout (i) s kořeny; byt s koupelnou
2. způsob činnosti n. podmínky, za kt. se něco děje: pracovat s elánem; čekat se strachem; mluvit o někom s úctou; s pozdravem (závěrečná formule dopisu); — udělat něco s něčím souhlasem; pít s mírou
3. účel n. důvod činnosti: jít s dopisem (na poštu); — přijít se vzkazem, s žalobou
4. zřetel: poradit s prací; starost s dětmi; být nemocný se srdcem; dej mi s tím pokoj; je to s ním špatné
5. časovou souběžnost: s lety rostou zkušenosti; s novým vedením nastaly změny
6. vazbu a) u sloves (n. jmen) znamenajících vzájemný styk, přátelský vztah, shodu, souhlas n. naopak vzájemný konflikt, neshodu, odlišnost v něčem: sejít se s děvčetem; radit se s advokátem; obchodovat se všemi státy; spojení s Prahou; — s každým se hned spřátelí; oženil se s kolegyní; vycházet s lidmi; — dohodnout se s protivníkem; souhlasit s něčími názory; — hádat se se sousedy; konflikt s vedoucím; bojovat s obtížemi přemáhat je; — nestýkat se s příbuznými; neumí to s ní; — rozcházet se s někým v názorech; b) u sloves (n. jmen) vyj. prcovní úsilí a cit. zaujetí: pracovat s materiálem; namáhat se s žáky, s problémem; dát si s něčím práci udělat to pořádně; šetřit (se) slovy; začít se stavbou; váhat s rozhodnutím; trápení s výchovou; c) expr. (u zvr. sloves zájmových) opětovanou n. dlouhotrvající námahu: tahat se s dítětem, s kufrem; co se s tím tak děláš?
II. s 2. p. vedle vždy správné předl. z, ze, považuje-li píšící za potřebné naznačit východisko pohybu z povrchu pryč n. po povrchu dolů: vzít lampu se (ze) stolu; voda teče se (ze) skály; zvednout něco se (ze) země; sundat se (ze) stěny; viset se (ze) stropu; skočit s (z) můstku; utírat pot s (z) čela; svléci, shodit se (ze) sebe; — jet s (z) kopce; spadnout se (ze) schodů
III. se 4. p.
1. být s to (ve vzt. větách seč) být schopen, moci I 1, stačit 2: není s to se rozhodnout, pracovat podle plánu; přičiňuje se, seč je co je v jeho silách
2. kdo s koho kdo zvítězí, kdo koho přemůže: ukáže se, kdo s koho
1. napodobuje syčení: ss — zasyčel houser
2. vyj. vybídnutí k tichu, k pozornosti, pst: s, ticho!
1. česká souhláska (přední zubodásňová, úžinová, neznělá) a písmeno ji označující
2. (vysl. a někdy též ps. es) jm. souhlásky a písmene s: vyslovit s; napsat velké S
3. s (značka) sekunda
4. s. (před příjmením) zkr. soudruh, soudružka: s. Pokorný; s. Pokorná; s. (nik. ss.) Novák a Malý soudruzi
5. s. (před příjmením n. osobním jm. ž.) zkr. sestra (ve význ. 3-6): s. Nováková; s. Vlasta; s. Beatrix
6. S (značka) fyz. siemens
1. napodobuje syčení; ps: z trávy zaznělo zlověstné ss zmije; sss ozvalo se překypělé mléko; houser hrozivě syčel s, ss
2. vyjadřuje vybídnutí k tichu, k pozornosti, k zastavení; pst: sss — ticho; řekne (izvoščik) sssss a sáně stojí (Kop.)
I. se 7. p. ve spoj. se jménem
1. vyjadřuje něčí společnost, doprovod, připojení n. obvyklé spojení něčeho s něčím (pro zesílení ve spoj. s částicí i): jít s kamarády; tančit s mládenci; babička je s dětmi doma; žít se starou matkou; vzít někoho, něco s sebou [vysl. zprav. jen sebou]; pojď se mnou; bratr se sestrou; dítě nemá spát s dospělými pohromadě v jedné místnosti n. posteli; podílet se s někým na něčem; rozdělit se s někým o poslední; říkat s Leninem podle Lenina; tu se s ní lávka prolomila (Erb.) pod ní; - vytrhnout i s kořeny; zmizet (i) s penězi; koupit lampu i se žárovkou; chléb s máslem; dívka s modrýma očima; ust. spoj. bída s nouzí; obl. expr. blázne s bláznem zesílená nadávka
2. naznačuje způsob činnosti, průvodní okolnosti n. podmínky, za kt. se něco děje: plnit úkoly s vědomím odpovědnosti; mluvit o někom s úctou; rozpomínat se s námahou; říci s povzdechem; hledět s úžasem; čekat se strachem; vyváznout se zdravou kůží; vrátit se s nepořízenou; přijít s prosíkem; s takovou si na mě nepřijdeš; se smíšenými pocity; s pochopením; s radostí; všeho s mírou; s pozdravem (závěrečná formule v dopisech); zast. a kniž. ust. spoj. je s podivem (ps. též spodivem), s prospěchem ku podivu, ku prospěchu; zast. věděla, že to není s dobrým (Něm.); - udělat něco s něčím souhlasem, s něčím dovolením; s takovým platem si už může něco dovolit; s poctivostí nejdál dojdeš (přísloví)
3. naznačuje účel n. příčinu činnosti: jít s dopisem (na poštu); jít s obědem (nemocnému); chodit s mlékem (do sběrny); přijít se vzkazem, s žalobou; jít k lékaři s očima
4. poněk. zast. ob. označuje prostředek, nástroj, pomůcku, jejichž pomocí se děj uskutečňuje (místo náležitého prostého 7. p.): přijet s omnibusem (Her.); myslím s hlavou (Havl.); krmit se s ním (vlhkým jetelem) nesmí (Baar); řidč. lovit s prutem (Rybák) na prut
5. vyjadřuje vztah, zřetel: počkat s obědem; poradit někomu s prací; starost s dětmi; myslí to s ní vážně; s manželstvím neměla štěstí; být nemocný se žaludkem; s jeho zaměstnáním je to divné; dej mi s tím pokoj; špatně to s ním dopadlo; s učením mu to nejde; jde to s ním čím dál hůř; s tebou nic není; neví, na čem s ním je jaké je jeho mínění o něm, jeho postoj k němu; co se s tebou děje?
6. vyjadřuje souběžnost: s jeho příchodem nastaly změny; s lety rostou zkušenosti; poněk. zast. přijít s večerem (Rais); s jarem bude líp (Jir.); ust. spoj. vstávat se sluncem; ob. chodit spát se slepicemi hned po setmění; zast. s odstrčením synův Trpimírových (stal se) knížetem chorvatským (Šaf.) po odstrčení
7. jako výraz vazby u sloves (popř. dějových jmen) vyjadřuje a) vzájemný styk (dotyk, spojení, sousedství, souvislost, křížení, míšení ap.): sejít se, shledat se s přítelem; bavit se s hosty; rozmluva s dospívající dcerou; vyjednávat se zákazníkem; radit se s advokátem; obchodovat se všemi státy; dostat spojení (telefonicky ap.) s Prahou; dům sousedí, souvisí s parkem; to hraničí s hloupostí; silnice se křižuje s tratí; minout se s bratrem; minout se (s) rozumem zešílet, pobláznit se; střídat se se synem u volantu; mísit vodu s vínem; b) vzájemný přátelský n. nepřátelský vztah (seznámení, sblížení, spříznění, soužití ap.): seznámit se s děvčetem; přivítat se, rozloučit se s někým; vídat se, stýkat se se známými; s každým se spřátelí; cítit s někým; mít s někým strpení; potěšit se s dětmi; koketovat s mládenci; oženit se s kolegyní; drží s ním (ob.) má poměr (ve význ. 4); žít se sousedy ve shodě; dobře vychází s lidmi; nemůže se srovnat s tátou; zacházet s někým dobře; naložit s někým podle práva; neumí to s ní; není s ním řeč; zast. musíme být s tebou přísni (Tyl) na tebe; c) soupeřský, nepřátelský styk n. vztah (měření sil, utkání, boj, konflikt ap.): měřit síly s nejlepšími; utkat se se silným soupeřem; prát se s kluky; válčit s nepřítelem proti nepříteli; hádat se, soudit se, přít se s lidmi; konflikt s vedoucím; tahání s úřady (ob.); bojovat s nesnázemi přemáhat je; Válka s mloky román Karla Čapka; d) dohodu, souhlas, shodu n. naopak nestejnost, odlišnost názoru, jednání, obvyklé situace ap.; srovnávání: dohodnout se s protivníkem o něčem; porozumět si s cizincem; jít s dobou, s módou; souhlasit, shodovat se, ztotožnit se s něčím názorem, s někým v názorech; sympatizovat s někým; být s někým zajedno; totožný s...; veřejnost je, jde s námi stojí na naši straně, souhlasí, spolupracuje s námi; to se nesrovnává se ctí; - rozcházet se s něčím názorem, s někým v názorech; šediny kontrastují s mladou tváří; - srovnávat něco s něčím; e) vztah mezi dějem a jeho předmětem, popř. jeho cílem (u sloves růz. projevů činnosti, tělesného n. duševního úsilí, citového zaujetí aj.): pracovat s čísly, se špatným materiálem; zacházet s drahými přístroji; dát si s něčím práci udělat to pořádně; hrát si, piplat se s úlohou; namáhat se, pachtit se s žáky; lámat si (s) něčím (též nad něčím) hlavu; trápit se, mořit se s problémem; obírat se (s) výchovou; co s tím chceš?; hospodařit (s) výrobky; šetřit (s) uhlím; obchodovat (se) zeleninou; počítat s každou korunou; vyjít s platem; spokojit se s málem (dř. též málem); - začít se stavbou; být hotov s prací; být u konce se silami; pospíšit si s něčím; - váhat, tajit se s rozhodnutím; - pryč s s tím; s pravdou ven; f) expr. u zvratných sloves zájmových vyjadřuje opětovanou n. dlouho trvající námahu: co jsem se s tím dítětem nanosila; tahat se s kufrem; co se s tím tak děláš?; už se s tím nemyj; stlát se s postelemi
II. s 2. p. ve spoj. se jménem
1. (jen ve spoj. s názvy hmotných předmětů a částí těla) označuje výrazně směřování děje s povrchu pryč, popř. po povrchu, s povrchu dolů (na rozdíl od z, kt. označuje východisko pohybu, zejm. zevnitř něčeho): uklidit se stolu (ale vyndat ze stolu); setřít prach s nábytku; seškrabat nátěr s desky; loupat kůru se stromů; sejmout klobouk s hlavy; utírat pot s čela; zvednout se země; sundat se stěny; - seskočit s koně; spadnout se schodů; viset se stropu; svléci, shodit se sebe;
— v přeneseném vyjádření užívá se pravidelně z (dř. čast. s): jet s kopce (ale jde to s ním z kopce (ob.) daří se mu čím dál tím hůř); stírat slzy s očí (zast., Něm.) (ale nespustit někoho z očí; sejde z očí, sejde z mysli přísloví); sejmout šálu s krku (též z krku) (ale starost mi spadla z krku zbavil jsem se jí; mít něco z krku odbyto, vyřízeno) ap.; v. předl. z; - v případech, kde se vedle významu směřování s povrchu pryč, po povrchu, s povrchu dolů uplatňuje též širší význam směřování z něj. východiska vůbec a není výrazně odlišen od vyjádření pohybu zevnitř, píše se čast. z a s zde zastarává; např. skákat s větve na větev, čast. z větve na větev
2. zř. zast. a obl. vyjadřuje časové východisko: hodina s půlnoci (V. Mrš.), s poledne (Neff) po půlnoci,...; dáme se do toho s neděle (K. Čap.); s provoda (Hol.) po Provodní neděli; zprav. je z, např. z jara, z rána (ps. též zjara, zrána) ap.; v. předl. z
III. se 4. p. ve spoj. se jménem
1. živé jen v ust. spoj. být s to (ve vzt. větách seč) (s inf., řidč. s aby) být schopen, stačit, moci a kdo s koho kdo zvítězí: nejsem s to se tak rychle rozhodnout; nebyl s to, aby přehodil rychlost; přičiňujeme se, seč jsme co je v našich silách; ukáže se, kdo s koho; pracovat kdo s koho o závod; — v jiných spoj. řidč. kniž. a zast.: utíkal, seč síly stačily (Arb.) co, pokud; slovo s to (Čap.-Ch. aj.) na to; s chlapa není útlé dítě (Heyd.) nestačí naň; chalupnice měla s ni rozum (Něm.) převyšovala ji rozumem; ust. spoj. (ne)mít s to rozum (Klicp., Klost., Šmil. aj.) z toho; kdo s koho, ten toho kdo zvítězí, ten může s druhým nakládat, jak chce (přísloví, Čel., Havl. aj.); - odchylně řidč. s 2. p.: s úkolu takového byl jedině on (Arb.)
2. zast. a nář. (u výrazů udávajících čas, množství, míru ap.) vyjadřuje přibližnost; asi: s hodinku setrval (A. Mrš.); se tři dni orat (Herb.); jato s několikero tisíc vězňův (Pal.); odkrojit si s potřebu (Hol.) kolik je třeba; lépe míti s hrst moci nežli práva s pytel (přísloví)
Odkazy k výkladové části Internetové jazykové příručky:
1Psaní předložek s, z (z postele, s knihou, s sebou × sebou)
2Vokalizace předložek (v třetí – ve třetí)
3Zalomení řádků a nevhodné výrazy na jejich konci
Psaní předložek s, z (z postele, s knihou, s sebou × sebou) (Skrýt)
O tom, zda použít předložku s, nebo z, rozhoduje pád, se kterým se tato předložka ve větě pojí. Volba předložky se tak neřídí výslovností.
S 2. p. se pojí předložka z (ze), např. vstal z postele, vyšel z banky, vystoupil z raketoplánu, působící ze zákona, spadnout z koně (viz Vokalizace předložek (v třetí – ve třetí)). V případě, že chce pisatel vyjádřit význam ‚z povrchu pryč‘ či ‚po povrchu dolů‘, může místo předložky z zvolit předložku s, např. vzít se stolu, sundat se skříně. I v těchto případech je však základní předložka z, psaní s chápeme jako silně zastaralé.
Naopak se 7. p. se pojí jedině předložka s (se), např. trávil čas s knihou, šel tam s nadějí úspěchu, s pilinami si lze hrát, počítač s internetem, mítink se starostou, čtyřicetiletá blondýna s dítětem (viz Vokalizace předložek (v třetí – ve třetí)).
Ve frazeologických spojeních být s to a kdo s koho píšeme s, poněvadž se v nich zachovala stará, dnes již neužívaná (a také neprůhledná) vazba předložky s se 4. p.
Problémy činí užívání výrazů s sebou a sebou. Předložka s se píše ve spojeních jako brát s sebou, vzít s sebou, nést s sebou, vést s sebou, jídlo s sebou atp. Prosté sebou bývá po slovesech, jimiž se označují pohyby, které dělá původce děje svým tělem: mrskat (mrsknout) sebou, škubat (škubnout) sebou, hýbat (pohnout) sebou. Samotné sebou je též součástí spojení jistý (sám) sebou, překvapený sám sebou, rozumí se samo sebou.
Předložky s a z by nikdy neměly stát na konci řádku (viz Zalomení řádků a nevhodné výrazy na jejich konci).
Skrýt zobrazený výklad
Vokalizace předložek (v třetí – ve třetí) (Skrýt)
V češtině je běžné, že se některé předložky v určitých pozicích tzv. vokalizují, jinými slovy, že se k nim přidává samohláska (vokál) ‑e. Příčiny vzniku tohoto jevu byly jednak historické (souvisí s vývojem systému českých samohlásek), jednak fonetické (snaha o usnadnění výslovnosti). Dnes se tak s vokalizací můžeme setkat u nejrůznějších předložek (slabičných i neslabičných), vokalizace však nepronikla k předložkám sekundárním neboli nevlastním (např. uprostřed, kolem).
Vokalizace předložek není jev ustálený, jednotlivé podoby předložek často kolísají (v češtině se například zcela běžně setkáváme s variantami ve třetí i v třetí). Rozhodující roli pro psaní té které varianty tak hraje úzus.
Pro přehlednost rozlišíme v následujícím výkladu předložky na několik skupin.
Předložky neslabičné (k, s, v, z)
-
Před slovem začínajícím samohláskou se neslabičné předložky nevokalizují, např. k ústavě, s ementálem, v okolí, z Asie.
-
Před slovem, které začíná stejnou souhláskou jako předložka, vokalizujeme vždy, např. ke kořenům, se sestrou, ve vejci, ze země. Výjimku tvoří ustálené spojení s sebou (viz Psaní předložek s, z (z postele, s knihou, s sebou × sebou)).
-
Tendence k vokalizaci je silná, pokud předložka stojí před slovem začínajícím podobnou souhláskou, tedy s před z‑, ž‑, š‑; z před s‑, š‑, ž‑; v před f‑; k před g‑. Důležitou roli zde hraje právě faktor výslovnosti, např. ke groši, ke gauči, ke guláši, ke Grónsku (zde je vokalizace prakticky bez výjimky); se zemí, se ženou, se švestkou (u tohoto typu se ve velmi malé míře vyskytují i varianty nevokalizované, hlavně tam, kde příliš nepřekážejí výslovnosti – např. s žaketem); ve Finsku, ve Francii, ve fasciklu (zcela převažují podoby vokalizované); ze stromu, ze šuplete, ze železa (i zde se v případech, kdy to nepřekáží výslovnosti, v malé míře vyskytují nevokalizované podoby).
-
Předložky stojící před slovem, které začíná jinou souhláskou, se někdy vokalizují, jindy ne. Záleží tu především na složitosti (resp. vyslovitelnosti) souhláskové skupiny na začátku slova.
- Před jednou souhláskou se neslabičné předložky nevokalizují, např. k řece, s pentličkami, v zimě, z vesnic.
- Před skupinou dvou souhlásek:
- Předložka se většinou nevokalizuje, je‑li druhou souhláskou neslabičné r (ř) nebo l, např. s prací, s bratrem, s přísností, s Břeňkem, s klackem, z Prahy, z brodu, z kraje, z příčiny, z kláštera, v trávě, v Hradci, v křoví, v kříži, v hlavě, k bráně, k práci, k příhodě, k předpisům, k pláči. Spíše se však vokalizují neslabičné předložky před spojením souhlásek tř, dř, sl, zr, zl, např. ve třech, ke třem, ze třídy, se třením, ze dřeva (ale spíše k dřevěné), ve sluji, ke slibu, ze slamníku, se zrádcem, ke zrodu, ve zrání, se zlodějem, ke zlatu, ve zlatě. Vyskytují se ještě další případy, kdy vokalizujeme, např. ve mlýně a ve hře (ale s hrou), obvykle však jde o ustálená spojení.
- Ve prospěch vokalizace svědčí úzus, je‑li na druhém místě jiná souhláska než r (ř), l. Zvláště frekventovaná je vokalizace tam, kde druhá souhláska skupiny je stejná jako souhláska předložky, např. ve dveřích, ve svém, ke skoku.
- Před skupinou tří souhlásek neslabičné předložky většinou vokalizujeme, např. ke středu, se vstupem, ve skladišti, ze vzpomínek.
-
Předložka k má kromě standardní vokalizované podoby ke také podobu ku, která se však dochovala pouze v některých ustálených spojeních, a to jen před slovy začínajícími retnou souhláskou, zejména p (např. ku příkladu, ku prospěchu), a ve vyjadřování poměrnosti (např. pět ku sedmi, patnáct ku devíti).
Předložky slabičné
Ve valné většině se slabičné předložky nevokalizují, a to ani tehdy, když slovo začíná stejnou souhláskou, kterou končí předložka, např. před domem, bez zámlky, přes silnici, od dětí atp. Vokalizují se pouze v určitých případech: před zájmenem všechen (přede všemi, beze všeho, nade vše, přese vše), před tvary zájmena já (beze mne, pode mnou) a v některých dalších případech (beze studu, ode dveří).
Další poznámky k vokalizaci předložek
Užití vokalizované či nevokalizované podoby v rozkolísaných případech bývá ovlivněno individuálním územ – někteří lidé upřednostňují spíše varianty vokalizované, jiní spíše varianty nevokalizované.
Připomínáme, že nevokalizované (a tedy neslabičné) předložky k, s, v, z bychom neměli nechávat stát na konci řádku. Jejich vokalizované varianty ke, se, ve, ze však na konci řádku mohou stát bez výjimky (viz Zalomení řádků a nevhodné výrazy na jejich konci).
Skrýt zobrazený výkladZalomení řádků a nevhodné výrazy na jejich konci (Skrýt)
Nevhodné výrazy na konci řádků
Při úpravě textů by na některých místech nemělo dojít k zalomení řádku, aby text plynule navazoval, jeho členění bylo přehledné a čtení pohodlné.
Řádek nemá být zalomen v mezislovních mezerách, které jsou užity:
- ve spojení neslabičných předložek k, s, v, z s následujícím slovem, např. k mostu, s bratrem, v Plzni, z nádraží,
- ve spojení slabičných předložek o, u a spojek a, i s výrazem, který po nich následuje, např. u babičky, o páté,
- pro členění čísel, např. 2 500, 1 000 000, 25,325 23,
- mezi číslem a značkou, např. 50 %, § 23, # 26, * 1921, † 2000,
- mezi číslem a zkratkou počítaného předmětu nebo písmennou značkou jednotek a měn, např. 5 str., 8 hod., s. 53, č. 9, obr. 1, tab. 3, 100 m², 10 kg, 16 h, 19 °C, 1 000 000 Kč, 250 €,
- mezi číslem a názvem počítaného jevu, např. 500 lidí, 365 dní, 10 kilogramů, strana 2, tabulka 3, 5. pluk, 8. kapitola, II. patro, Karel IV.,
- v kalendářních datech mezi dnem a měsícem, rok však lze oddělit, např. 21. 6. | 2024, 16. ledna | 1972,
- v měřítkách map, plánů a výkresů, v poměrech nebo při naznačení dělení, např. mapa v měřítku 1 : 50 000, poměr hlasů 5 : 3, 10 : 2 = 5,
- v telefonních, faxových a jiných číslech členěných mezerou, např. +420 800 123 987, 723 456 789, 800 11 22 33,
- ve složených zkratkách, v ustálených spojeních a v různých kódech, např. a. s., s. r. o., mn. č., př. n. l., T. G. M., PS PČR, FF UK, ČSN 01 6910, složené zkratky a označení se v případě nutnosti doporučuje dělit podle dílčích celků, např. ÚJČ | AV ČR, ČSN | EN | ISO 9001 (nikoli *ÚJČ AV | ČR, *ČSN EN ISO | 9001),
- mezi zkratkami typu tj., tzv., tzn. a výrazem, který za nimi bezprostředně následuje, např. tzv. klikání,
- mezi zkratkami rodných jmen a příjmeními, např. Fr. Daneš, M. Těšitelová – připouští se však oddělit příjmení od vypsaného jména, např. František | Daneš, Marie | Těšitelová,
- mezi zkratkou titulu nebo hodnosti uváděnou před osobním jménem, např. p. Čečetková, mjr. Veselý, Ing. Poliaková – lze však oddělit titul a rodné jméno od příjmení, např. Ing. Ivana | Poliaková.
Jestliže je řádek zalomen v místě pomlčky, která je od okolního textu oddělena z obou stran mezerami, pomlčka se ponechává na konci řádku. Na konci řádku ani na jeho začátku však nemá být pomlčka vyjadřující rozsah nebo významy ‚a‘ a ‚proti (versus)‘, píše‑li se bez mezer – taková pomlčka se v případě nevyhnutelného zalomení řádku nahrazuje slovním vyjádřením. Podobně je možné řešit i další nevhodná zalomení řádků, například rozepsáním zkratky, jednotky nebo názvu měsíce a vhodným rozdělením vzniklého slova. (O dělení slov podrobně viz Dělení slov na konci řádku, o zkratkách, značkách a číslech viz Značky, čísla a číslice.)
Pozn.: V textovém procesoru vkládáme tam, kde nemá dojít k zalomení řádku, místo běžné mezislovní mezery mezeru pevnou. Napíšeme ji současným stiskem tří kláves: Ctrl, Shift a mezerník.
Zalomení řádků ve webových a e‑mailových adresách
Zvláštním případem výrazů, jejichž zalomení na konci řádku vyžaduje pozornost, jsou webové a e‑mailové adresy.
Zalomení řádku ve webových a e‑mailových adresách se lze někdy vyhnout například dělením slov na jiném místě odstavce před adresou (viz Dělení slov na konci řádku) nebo zkrácením či rozepsáním textu před adresou. Pokud to není možné, doporučujeme adresu na řádku zalomit na těchto místech:
- za lomítkem, např. www.korpus.cz/ | slovo‑v‑kostce, www.avcr.cz/ | cs/ | veda‑a‑vyzkum, nebo za dvojitým lomítkem, např. https:// | portal.ochrance.cz,
- před tečkou, např. prirucka | .ujc | .cas | .cz, www | .princeton | .edu/news,
- před spojovníkem, např. portal.gov.cz/sluzby | ‑verejne | ‑spravy,
- před otazníkem, čárkou, podtržítkem, procentem, znakem =, znakem #, znakem tilda (~), znakem ampersand (&) nebo před jiným interpunkčním či speciálním znakem nebo symbolem, např. prirucka.ujc.cas.cz/ | ?slovo | =grizzly,
- mezi slovy, např. www.otevrena | veda.cz, www.chicago | manual | of | style.org, popř. i mezi slabikami slov nebo mezi číslicemi a slovy, např. www | .cr | 2030 | .cz / | stra | te | gie. Jednoznakové předložky a spojky se od následujícího výrazu neoddělují, např. clovek | vtisni.cz, nikoli *clovekv | tisni.cz. Doporučujeme neoddělovat od souvisejícího výrazu ani čísla vyjádřená jednou nebo dvěma číslicemi, např. www.praha1.cz, popř. www | .praha1 | .cz, nikoli *www.praha | 1.cz.
Zalomení řádku v těchto místech pomáhá naznačit, že na dalším řádku adresa pokračuje. Ze stejného důvodu některé přístupy uplatňují zalomení webové adresy i před lomítkem (nikoli však před dvojitým lomítkem), což považujeme také za přijatelné. Zvolený přístup musí být v celém dokumentu jednotný.
Při dělení webové adresy nesmí být do adresy vložen žádný znak, který by v adrese nebyl uveden, jestliže by stála na jediném řádku – spojovníky, lomítka ani jiné znaky se při dělení webových adres na počátku řádku neopakují. Naznačení dělení spojovníkem nebo opakování znaků by mohlo vést k nejednoznačnosti.
V e‑mailových adresách lze v případě nutnosti řádek zalomit před i za znakem @: novak | @ | seznam.cz, popřípadě i před tečkou nebo spojovníkem: jan | .novak | @ | seznam | .cz, podpora | @ | cesky | ‑hosting | .cz. Neoddělujeme *j | .novak@seznam.cz ani *j. | novak@seznam.cz. V případě účtů na sociálních sítích se řádek za znakem @ nezalamuje, tedy např. @SenatCZ, nikoli *@ | SenatCZ.
Používané přístupy k zalamování řádků ve webových a e‑mailových adresách se různí. Při úpravě textů k publikaci, jako jsou příspěvky do vědeckých časopisů, mohou být požadavky odlišné od pravidel, která jsou uvedena výše.
Vždy je třeba zohlednit, zda adresu dokáže správně rozpoznat a pochopit čtenář, a vyvarovat se možností zalomení, které lze vykládat více způsoby. Pokud jsou adresy v textu vyznačeny (např. kurzivou), může být pro uživatele snazší pokračování adresy rozeznat.
Jestliže se dokument bude používat v elektronické podobě, norma ČSN 01 6910 doporučuje při rozdělování adres zvolit takové technické řešení, které nenaruší funkčnost odkazů.
Pozn.: V textovém procesoru můžeme do hypertextového odkazu na místo, kde má dojít k zalomení řádku, vložit speciální znak mezera nulové šířky (například pomocí funkce Vložit symbol a vyhledání znaku pomocí kódu znaku 200B). V některých programech tento znak umožní zalomení řádku v adrese i zachování funkčnosti odkazu.
Skrýt zobrazený výklad
