Římské číslice

Římské číslice se píšou velkými písmeny abecedy: I = 1, V = 5, X = 10, L = 50, C = 100, D = 500, M = 1000. Číslice zapisujeme od nejvyšších hodnot k nejnižším: MDL = 1550, LX = 60, CV = 105. Menší číslice před větší znamená odečet: IV = 4, IX = 9, XC = 90.

Při zápisu pomocí římských číslic v podstatě neexistuje žádná směrodatná norma. Obvykle se kombinují nejvýše tři stejné římské číslice (III = 3, XXX = 30). Někdy mohou být kombinovány i čtyři stejné římské číslice (např. IIII = 4 bylo běžné na hodinách, číslo 90 můžeme zapsat LXXXX nebo XC).

Většinou se před vyšší číslicí odečítá pouze jediná římská číslice, jen ojediněle i dvě stejné číslice: např. číslo 18 můžeme zapsat XVIII i XIIX. Pro odčítání se obvykle používají pouze římské číslice I, X, C (římské číslice V, L, D se pro odečítání nepoužívají). Obvykle se také odečítá od znaku téhož nebo nejblíže vyššího řádu, tedy IV, IX, XL, XC, CD, CM. Např. číslo 80 zapíšeme LXXX (nikoli *XXC), číslo 95 zapíšeme LXXXXV nebo XCV (nikoli *VC), číslo 99 zapíšeme XCIX (nikoli *IC).

Číslice I se pro odečítání většinou užívá jen před V a X. Rok 1999 se tedy píše MCMXCIX nebo MCMXCVIIII (nikoli *MIM).

Za číslicemi, které označují číslovku řadovou, se píše tečka a mezera: XIX. ročník = devatenáctý ročník, III. patro = třetí patro, 8. V. 1945 = osmého května 1945, Karel IV. = Karel Čtvrtý, třída I. A = třída první A, žáci VII. B = žáci sedmé B. Jestliže se číslo může číst jako číslovka základní i řadová, tečka se nepíše. V tom případě však číslice stojí vždy za jménem: Hlava XXII, díl V, odd. IIIb (viz kap. Tečka, Značky, čísla a číslice).