Přídavná jména typu puškinský – puškinovský

Chceme‑li ocenit např. tvorbu mladého začínajícího autora třeba přirovnáním k tvorbě proslulých klasiků, můžeme počáteční literární pokusy označit přídavným jménem na ‑ovský utvořeným od příjmení klasika, ke kterému přirovnáváme, např. autor má čapkovský styl (= styl, jakým psával Karel Čapek), používá poláčkovský humor (= humor, který je typický pro tvorbu Karla Poláčka) apod. (viz Velká písmena –⁠⁠⁠⁠⁠ jména živých bytostí a přídavná jména od nich odvozená). Podobnostní přídavná jména zakončená na ‑ovský bývají zpravidla tvořena od jmen významných vědců, umělců, státníků apod., tedy od jmen osobností, jejichž duch je stále patrný v dílech těch, kteří jimi byli ovlivněni, kteří tvoří nebo postupují (nezáměrně i záměrně) stejným způsobem či na tyto osobnosti nějak navazují, napodobují je. Proto můžeme mluvit o puškinovské tvorbě, hegelovském patosu, aristotelské logice či o máchovském lehkém žalu. Svým významem se přídavná jména tohoto typu zřetelně odlišují od jmen individuálně přivlastňovacích: Aristotelova logika je logika v Aristotelově pojetí, jak ji sepsal a praktikoval sám Aristoteles, zatímco aristotelská logika je logika v tomto duchu –⁠⁠⁠ logika, která na Aristotelovu logiku navazuje. Máchův žal je vlastní Karlu Hynku Máchovi, máchovský žal je žal podobného typu –⁠⁠⁠⁠⁠ vzniká z podobných pohnutek, má podobné projevy apod.

Právě rozšiřování kmene o skupinu ‑ov‑ je základním rozlišujícím znakem přídavných jmen s významem podobnosti, u řady jmen se však ve stejné funkci užívají také přídavná jména utvořená příponou ‑ský, např. puškinovský humor i puškinský humor, newtonovská metoda i newtonská metoda, ahasverský mýtus i ahasverovský mýtus. Obě podoby se často užívají zejména u přídavných jmen odvozených od jmen antických, např. herkulovský i herkul(e)ský, herodesovský i herodeský, herostratovský i herostratský, u jiných je naopak tradiční, kodifikovaná a pevná pouze podoba s příponou ‑ský: platonský. Pouze odvozeniny s příponou ‑ský slovníky doporučují také u některých jiných jmen, např. harpagonský, potěmkinský (v praxi se však často užívá i podoba potěmkinovský, kterou nelze odmítat).

Ojediněle se přídavná jména tohoto typu tvoří i jinými prostředky než příponami ‑(ov)ský: kopernikánský (vedle koperníkovský) obrat, tj. stejně převratný obrat, jako byl Koperníkův obrat k heliocentrismu v astronomii.

Od těchto přídavných jmen se zcela pravidelně tvoří příslovce zakončená na ‑(ov)sky, ojediněle na ‑ánsky.