Typ bratři Novákovi – Novákové, bratři Skotničtí – Skotnických, rodina Novákova – Novákových, rodina Skotnická – Skotnických, Novákovi, Skotničtí

Pojmenování rodinných příslušníků příjmením rodiny

Pojmenováváme‑li rodinné příslušníky (bratry, sourozence, sestry atp.) příjmením rodiny, závisí tvarová a pravopisná podoba příjmení na mluvnickém rodu a životnosti pojmenovávaných příslušníků (viz Přídavná jména individuálně přivlastňovací).

1. Pojmenováváme‑li rodinné příslušníky, které označuje slovo rodu mužského životného, např. bratry, manžele, novomanžele, syny, sourozence, bratrance, strýce, vnuky, rodiče, prarodiče, zetě, můžeme v případě substantivních příjmení (Novák, Mazáč, Pernica) vyjít ze dvou podob 1. p.: jednak bratři Novákovi, Mazáčovi, Pernicovi, jednak bratři Novákové, Mazáčové, Pernicové:

   1. p. bratři Novákovi, Mazáčovi, Pernicovi / bratři Novákové, Mazáčové, Pernicové,

   2. p. bratrů Novákových, Mazáčových, Pernicových / bratrů Nováků, Mazáčů, Perniců,

   3. p. bratrům Novákovým, Mazáčovým, Pernicovým / bratrům Novákům, Mazáčům, Pernicům,

   4. p. bratry Novákovy, Mazáčovy, Pernicovy / bratry Nováky, Mazáče, Pernici,

   5. p. bratři Novákovi, Mazáčovi, Pernicovi / bratři Novákové, Mazáčové, Pernicové,

   6. p. o bratrech Novákových, Mazáčových, Pernicových / o bratrech Novácích, Mazáčích, Pernicech,

   7. p. bratry Novákovými, Mazáčovými, Pernicovými / bratry Nováky, Mazáči, Pernici.

   Nutno ovšem pamatovat, že samostatné podoby tvořené podle vzoru „otcův“ (resp. „matčin“), tj. Novákovi, Mazáčovi, Pernicovi atd., označují výlučně příslušníky téže rodiny, zatímco samostatné podoby tvořené podle vzorů „pán“, „muž“, „předseda“ (příp. „soudce“), tj. Novákové, Mazáčové, Pernicové atd., můžou označovat jak příslušníky téže rodiny, tak i nepříbuzné nositele téhož příjmení (podrobněji viz bod 3).

2. Pojmenováváme‑li ve spisovném jazyce rodinné příslušníky, které označuje slovo rodu ženského, např. děti, sestry, sestřenice, tety, vnučky, snachy, nebo slovo rodu středního, např. vnoučata, dvojčata, trojčata, vícerčata, můžeme v případě substantivních příjmení (Novák, Mazáč, Pernica) vyjít jen z jediné podoby 1. p.: sestry Novákovy, Mazáčovy, Pernicovy, vnoučata Novákova, Mazáčova, Pernicova:

   1. p. sestry Novákovy Mazáčovy, Pernicovy; vnoučata Novákova, Mazáčova, Pernicova,

   2. p. sester/vnoučat Novákových, Mazáčových, Pernicových,

   3. p. sestrám/vnoučatům Novákovým, Mazáčovým, Pernicovým,

   4. p. sestry Novákovy, Mazáčovy, Pernicovy; vnoučata Novákova, Mazáčova, Pernicova,

   5. p. sestry Novákovy, Mazáčovy, Pernicovy; vnoučata Novákova, Mazáčova, Pernicova,

   6. p. o sestrách/vnoučatech Novákových, Mazáčových, Pernicových,

   7. p. sestrami/vnoučaty Novákovými, Mazáčovými, Pernicovými.

3. Pokud je příjmení adjektivní, můžeme pro označení rodinných příslušníků všech rodů použít v 1. p. dva typy podob: jednak bratři/sestry/vnoučata Veselých, Skotnických, Dolejších, jednak bratři Veselí, Skotničtí, Dolejší, sestry Veselé, Skotnické, Dolejší, vnoučata Veselá, Skotnická, Dolejší:

   1. p. bratři/sestry/vnoučata Veselých, Skotnických, Dolejších;⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ bratři Veselí, Skotničtí, Dolejší; sestry Veselé, Skotnické, Dolejší; vnoučata Veselá, Skotnická, Dolejší,

   2. p. bratrů/sester/vnoučat Veselých, Skotnických, Dolejších;⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ bratrů/sester/vnoučat Veselých, Skotnických, Dolejších,

   3. p. bratrům/sestrám/vnoučatům Veselých, Skotnických, Dolejších;⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ bratrům/sestrám/vnoučatům Veselým, Skotnickým, Dolejším,

   4. p. bratry/sestry/vnoučata Veselých, Skotnických, Dolejších;⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ bratry/sestry Veselé, Skotnické, Dolejší; vnoučata Veselá, Skotnická, Dolejší,

   5. p. bratři/sestry/vnoučata Veselých, Skotnických, Dolejších;⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ bratři Veselí, Skotničtí, Dolejší; sestry Veselé, Skotnické, Dolejší; vnoučata Veselá, Skotnická, Dolejší,

   6. p. o bratrech/sestrách/vnoučatech Veselých, Skotnických, Dolejších;⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ o  bratrech/sestrách/vnoučatech Veselých, Skotnických, Dolejších,

   7. p. bratry/sestrami/vnoučaty Veselých, Skotnických, Dolejších;⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ bratry/sestrami/vnoučaty Veselými, Skotnickými, Dolejšími.

Při ohýbání je třeba dávat pozor na psaní měkkého i a tvrdého y. Měkké ‑i v koncovce příjmení skloňovaného podle vzoru „otcův“ (resp. „matčin“) se píše pouze ve tvaru 1. a 5. p. mn. č., a to jen tehdy, je‑li mezi pojmenovávanými rodinnými příslušníky alespoň jeden pojmenován jménem rodu muž. živ.:

1. p. přišli k nám bratři, synové, sourozenci, bratranci, strýcové, vnuci, rodiče, prarodiče, manželé Novákovi; Jan a Petr Novákovi, Jana a Petr Novákovi,

4. p. potkali jsme bratry, syny, sourozence, bratrance, strýce, vnuky, rodiče, prarodiče, manžele Novákovy; Jana a Petra Novákovy, Janu a Petra Novákovy.

Pojmenováváme‑li ženy nebo děti, píšeme vždy ‑y:

1. p. přišly k nám děti, sestry, sestřenice, tety, vnučky Novákovy; Jana a Petra Novákovy,

4. p. potkali jsme děti, sestry, sestřenice, tety, vnučky Novákovy; Janu a Petru Novákovy.

Pojmenováváme‑li příslušníky rodiny podstatným jménem středního rodu, končí přídavné jméno přivlastňovací na ‑a: přijela k nám vnoučata, dvojčata, trojčata, vícerčata Novákova, potkali jsme vnoučata Novákova.

Tvarová a pravopisná shoda je tedy stejná jako ve spojeních s přídavnými jmény přivlastňovacími (podle vzorů „otcův“, resp. „matčin“ v mn. č.): Petr a Lukáš jsou matčini/otcovi bratři, Jana a Tereza jsou matčiny/otcovy sestřenice, v divadle jsme potkali matčiny/otcovy bratry Petra a Lukáše, na oslavu jsme pozvali i obě matčiny/otcovy sestřenice a všechna strýcova/tetiččina vnoučata.

Pojmenování rodiny jako celku

Pojmenovat rodinu jako celek můžeme buď příjmením v příslušném tvaru (Novákovi, Novákové; Veselých, Veselí, Dolejších, Dolejší), anebo spojením rodina + příjmení v příslušném tvaru (rodina Novákova, Novákových; rodina Veselých, Veselá, rodina Dolejších, Dolejší).

Užijeme‑li pouze příjmení v příslušném tvaru, beze slova rodina (Novákovi, Novákové; Veselých, Veselí, Skotnických, Skotničtí, Dolejších, Dolejší), skloňujeme neadjektivní příjmení typu Novákovi, Novákové tak, že užíváme tvary tvořené od podoby zakončené na ‑ovi (Novákovi); ve 2. a 3. p. lze ovšem i ve spisovných textech použít tvary tvořené od podoby zakončené na ‑ové (Novákové), tj. tvary se substantivními koncovkami ‑ů, ‑(ov)ům. V případě adjektivních příjmení typu Veselých, Veselí, Skotnických, Skotničtí, Dolejších, Dolejší lze použít buď nesklonný tvar typu Veselých, Skotnických, Dolejších, nebo tvary tvořené od podob 1. p. mn. č. rodu muž. živ. typu (ti) Veselí, Skotničtí, Dolejší:

1. p. přijeli k nám Novákovi; Veselých, Veselí, Skotnických, Skotničtí, Dolejších, Dolejší,

2. p. byli jsme u Novákových, Nováků; u Veselých, Skotnických, Dolejších,

3. p. k Novákovým, Novákovům, Novákům; k Veselých, Veselým, ke Skotnických, Skotnickým, k Dolejších, Dolejším není od nás daleko,

4. p. potkali jsme Novákovy; Veselých, Veselé, Skotnických, Skotnické, Dolejších, Dolejší,

5. p. vážení Novákovi; vážení Veselých, Veselí, vážení Skotnických, Skotničtí, vážení Dolejších, Dolejší,

6. p. mluvili jsme o Novákových; o Veselých, Skotnických, Dolejších,

7. p. přátelíme se s Novákovými; s Veselých, Veselými, se Skotnických, Skotnickými, s Dolejších, Dolejšími.

Hovorové (tedy vhodné spíše pro mluvenou varietu spisovného jazyka), často vnímané jako stylově nižší až familiární, některými jazykovými uživateli vnímané vysloveně jako nespisovné, zčásti též regionální jsou podoby přijeli k nám Nováci, potkali jsme Nováky. Koncovka ‑i v 1. p., např. oba Pelnáři, Stuchlíci, Marvani, je častější na Moravě. Zní‑li však příjmení stejně jako jméno obecné, koncovka ‑i možná není, je třeba užít koncovky ‑ové: oba Kovářové. Regionální, a to jihočeské, je přijeli k nám Nováků. Nespisovné je přijeli k nám Novákovic; tvar Novákovic je nesklonný.

Užijeme‑li spojení podstatného jména rodina a příslušného tvaru příjmení, máme ve spisovných projevech tyto možnosti: všechno nejlepší Vám přeje rodina Novákových, rodina Novákova (nikoli *rodina Nováková); rodina Veselých, rodina Veselá, rodina Skotnických, rodina Skotnická, rodina Dolejších, rodina Dolejší:

1. p. přijela k nám rodina Novákova, rodina Novákových; rodina Veselých, rodina Veselá, rodina Dolejších, rodina Dolejší,

2. p. byli jsme u rodiny Novákovy, u  rodiny Novákových; u rodiny Veselých, u rodiny Veselé, u rodiny Dolejších, u rodiny Dolejší,

3. p. k rodině Novákově, k rodině Novákových; k rodině Veselých, k rodině Veselé, k rodině Dolejších, k rodině Dolejší není od nás daleko,

4. p. potkali jsme rodinu Novákovu, rodinu Novákových; rodinu Veselých, rodinu Veselou, rodinu Dolejších, rodinu Dolejší,

5. p. vážená rodino Novákova, rodino Novákových; vážená rodino Veselých, rodino Veselá, vážená rodino Dolejších, rodino Dolejší,

6. p. mluvili jsme o rodině Novákově, Novákových; o rodině Veselých, o rodině Veselé, o rodině Dolejších, o rodině Dolejší,

7. p. přátelíme se s rodinou Novákovou, s rodinou Novákových; s rodinou Veselých, s rodinou Veselou, s rodinou Dolejších, s rodinou Dolejší.

Koncovky ‑ovi a ‑ové u příjmení v 1. p. mn. č.

Uvedené koncovky nejsou beze zbytku zaměnitelné. V 1. p. mn. č. rodu muž. živ. je základní tvar na ‑ové: V sousední třídě budou maturovat dva Novákové. V našem turistickém oddíle jsou dva Kovaříkové; bratři Čapkové, bratři Mrštíkové, bratři Pospíšilové, bratranci Veverkové, knížata Lobkovicové. Tvarem na ‑ové se vyjadřuje fakt, že jde o množné číslo příjmení. Neříká se nic o tom, zda Novákové, Kovaříkové jsou, anebo nejsou příslušníci téže rodiny (příbuzní). Věta V naší třídě budou maturovat dva Novákové a dva Kovaříkové může pokračovat např. větou Kovaříkové jsou dvojčata, ale Novákové příbuzní nejsou. Chceme‑li vyjádřit příslušnost jedinců k téže rodině, použijeme tvar na ‑ovi: Oba (bratři) Kovaříkovi budou po maturitě pracovat v rodinném podniku. Pokud jedinci téhož příjmení příbuzní nejsou, nemůžeme tvar na ‑ovi použít. Je tedy rozdíl, řekneme‑li Na setkání přijeli všichni Kovaříkové z celého kraje (= příbuzní i nepříbuzní nositelé tohoto příjmení) a Na sraz přijeli všichni Kovaříkovi (= celá rodina Kovaříkových).