Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech.

Tři, čtyři

Číslovky tři, čtyři se skloňují podle ženského vzoru „kost“, každá s jednou odchylkou. U číslovky tři je to tvar 7. p.: třemi, u číslovky čtyři tvar 2. p.: čtyř. Například: 2. p. splnění tří úkolů, věštba od tří sudiček, bigbít čtyř akordů, po dobu všech čtyř ročních období, otec tří synů a čtyř dcer, 7. p. se třemi kamarády, starý stůl se třemi polámanými nohami, míchat těmi třemi vařečkami, se čtyřmi dětmi, s těmi čtyřmi ratolestmi, házet čtyřmi míčky naráz.

Přestože PČP uvádějí ve 2. p. dvojí možné koncovky: třítřech, čtyřčtyřech, tvary končící na ‑ch hodnotí jiné kodifikační příručky jako hovorové, tedy sice spisovné, ale vhodné spíše v mluvených projevech (proto jsou varianty na ‑ch v PČP uvedeny až na druhém místě).

Ve spojení s podstatnými jmény označujícími části lidského těla nebo části těla různých živočichů je v 7. p. mn. č. náležitá duálová koncovka ‑ma, která označuje výskyt jevu v páru, resp. v párech: mezi čtyřma očima, pes s třema nohama –⁠ viz Číslo podstatných jmen (dvoje housle, hromady listí).

Ve složených slovech, jejichž první část má význam číslovky tři, trojí, je možné užít podobu troj‑tří‑ (např. trojbarevnétříbarevné šaty, trojstrannátřístranná dohoda, trojmístnétřímístné sedadlo). U některých slov se však ustálila pouze jedna podoba (např. trojboj, trojdohoda, trojlístek, trojobal, trojskok, trojspřeží, trojrozměrný × tříkolka, tříkrálový, tříletý, tříměsíční, třípokojový, tříprocentní, třítisícový).

Hlavní stránka O příručce Nápověda English version