Skloňování jmen středního rodu podle vzoru „město“ – 2. p. mn. č.

Střídání samohlásky v základu slova

Ke střídání (krácení) samohlásky uvnitř slovního základu dochází ve 2. p. mn. č. pouze u několika podstatných jmen: dílo –⁠⁠⁠ děl, jádro –⁠⁠⁠ jader, jméno –⁠⁠⁠ jmen, játra –⁠⁠⁠ jater, péro/pero –⁠⁠⁠ per, záda –⁠⁠⁠ zad. Podstatné jméno léto (ve významu ‚roky‘) má i v dalších pádech mn. č. tvary: letům i létům, letech i létech, lety i léty.

Vkladné ‑e‑

Vkladné ‑e‑ pro usnadnění výslovnosti je pravidelné u jednoslabičných slov a slov se dvěma (třemi) souhláskami před koncovkou ‑o.

Jednoslabičná podstatná jména

Vkladné ‑e‑ je pravidelné u jednoslabičných jmen: clo –⁠⁠⁠ cel, dno –⁠⁠⁠ den, jho –⁠⁠⁠ jeh, sklo –⁠⁠⁠ skel, zlo –⁠⁠⁠ zel.

Jména s dvěma (třemi) souhláskami před koncovým ‑o

Vkladné ‑e‑ bývá obvyklé u podstatných jmen, která mají před ‑o dvě (tři) souhlásky; jsou to jména se zakončením:

‑stvo: božstvo –⁠⁠⁠ božstev, bratrstvo –⁠⁠⁠ bratrstev, členstvo –⁠⁠⁠ členstev, družstvo –⁠⁠⁠ družstev, horstvo –⁠⁠⁠ horstev, lidstvo –⁠⁠⁠ lidstev, loďstvo –⁠⁠⁠ loďstev, mužstvo –⁠⁠⁠ mužstev, obecenstvo –⁠⁠⁠ obecenstev, představenstvo –⁠⁠⁠ představenstev, včelstvo –⁠⁠⁠ včelstev, vodstvo –⁠⁠⁠ vodstev, zastupitelstvo –⁠⁠⁠ zastupitelstev,

‑dlo: bělidlo –⁠⁠⁠ bělidel, čerpadlo –⁠⁠⁠ čerpadel, divadlo –⁠⁠⁠ divadel, držadlo –⁠⁠⁠ držadel, chapadlo –⁠⁠⁠ chapadel, jídlo –⁠⁠⁠ jídel, kormidlo –⁠⁠⁠ kormidel, křídlo –⁠⁠⁠ křídel, kyvadlo –⁠⁠⁠ kyvadel, lákadlo –⁠⁠⁠ lákadel, lepidlo –⁠⁠⁠ lepidel, měřidlo –⁠⁠⁠ měřidel, mořidlo –⁠⁠⁠ mořidel, mýdlo –⁠⁠⁠ mýdel, návěstidlo –⁠⁠⁠ návěstidel, opěradlo –⁠⁠⁠ opěradel, páčidlo –⁠⁠⁠ páčidel, plavidlo –⁠⁠⁠ plavidel, pravidlo –⁠⁠⁠ pravidel, rydlo –⁠⁠⁠ rydel, ředidlo –⁠⁠⁠ ředidel, říkadlo –⁠⁠⁠ říkadel, švihadlo –⁠⁠⁠ švihadel, vřídlo –⁠⁠⁠ vřídel, žihadlo –⁠⁠⁠ žihadel,

‑tko: držátko –⁠⁠⁠ držátek, chrastítko –⁠⁠⁠ chrastítek, klekátko –⁠⁠⁠ klekátek, krmítko –⁠⁠⁠ krmítek, kružítko –⁠⁠⁠ kružítek, lízátko –⁠⁠⁠ lízátek, měřítko –⁠⁠⁠ měřítek, ořezávátko –⁠⁠⁠ ořezávátek, pravítko –⁠⁠⁠ pravítek, razítko –⁠⁠⁠ razítek, tlačítko –⁠⁠⁠ tlačítek, ukazovátko –⁠⁠⁠ ukazovátek, děťátko –⁠⁠⁠ děťátek, jehňátko –⁠⁠⁠ jehňátek, koťátko –⁠⁠⁠ koťátek,

‑čko: autíčko –⁠⁠⁠ autíček, kolečko –⁠⁠⁠ koleček, městečko –⁠⁠⁠ městeček, peříčko –⁠⁠⁠ peříček, sklíčko –⁠⁠⁠ sklíček a dále např. podstatná jména: bahno –⁠⁠⁠ bahen, číslo –⁠⁠⁠ čísel, fiasko –⁠⁠⁠ fiasek, jablko –⁠⁠⁠ jablek, jádro –⁠⁠⁠ jader, jařmo –⁠⁠⁠ jařem, kouzlo –⁠⁠⁠ kouzel, okno –⁠⁠⁠ oken, pásmo –⁠⁠⁠ pásem, peklo –⁠⁠⁠ pekel, plátno –⁠⁠⁠ pláten, pouzdro –⁠⁠⁠ pouzder, prkno –⁠⁠⁠ prken, žebro –⁠⁠⁠ žeber.

Vkladné ‑e‑ však není u slov: bendžo –⁠⁠⁠ bendž, gesto –⁠⁠⁠ gest, hejno –⁠⁠⁠ hejn, hnízdo –⁠⁠⁠ hnízd, korzo –⁠⁠⁠ korz, manko –⁠⁠⁠ mank, město –⁠⁠⁠ měst, salto –⁠⁠⁠ salt, scherzo –⁠⁠⁠ scherz, tango –⁠⁠⁠ tang, torzo –⁠⁠⁠ torz, zrno –⁠⁠⁠ zrn.

Dvojtvary

Většina jmen s příponou ‑sko má dvojtvary: hledisko –⁠⁠⁠ hledisek i hledisk, letovisko –⁠⁠⁠ letovisek i letovisk, ložisko –⁠⁠⁠ ložisek i ložisk, ohnisko –⁠⁠⁠ ohnisek i ohnisk, pastvisko –⁠⁠⁠ pastvisek i pastvisk, přízvisko –⁠⁠⁠ přízvisek i přízvisk, psisko –⁠⁠⁠ psisek i psisk, skalisko –⁠⁠⁠ skalisek i skalisk, stanovisko –⁠⁠⁠ stanovisek i stanovisk, strnisko –⁠⁠⁠ strnisek i strnisk, středisko –⁠⁠⁠ středisek i středisk, vřesovisko –⁠⁠⁠ vřesovisek i vřesovisk; podle dokladů v ČNK jsou tvary s ‑e‑ výrazně četnější. Slovo vojsko má jen podobu vojsk, slova fiasko, tělísko jen tvar fiasek, tělísek.