Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech.

Skloňování mužských jmen kolísajících mezi měkkým a tvrdým skloňováním

Mužská životná i neživotná podstatná jména zakončená na ‑l, ‑s, ‑z se podle koncovek 2. p. j. č. přiřazují k tvrdému, nebo měkkému podtypu. Životná mohou patřit ke vzoru „pán“ (krokodýl, pštros, plaz), nebo „muž“ (učitel, vítěz), neživotná ke vzoru „hrad“/„les“ (hotel, nápis, oves, rybíz), nebo „stroj“ (pytel, peníz). Některá jména kolísají mezi oběma vzory.

Životná podstatná jména

Jména zakončená na ‑l

K životným jménům zakončeným na ‑l (‑el) patří podstatná jména strašpytel, anděl, manžel:

a) strašpytel

Mezi tvrdým a měkkým skloňováním kolísá podstatné jméno strašpytel (2. p. strašpytlastrašpytle), v celém paradigmatu má tvary podle obou vzorů, tzn. že v 7. p. mn. č. lze volit mezi podobou strašpytlystrašpytli.

b) anděl, manžel

Podstatná jména manželanděl, která se skloňují podle tvrdého vzoru „pán“, mají v 5. p. j. č. tvary podle měkkého vzoru „muž“: manželi, anděli. V 1. p. mn. č. jsou tvary manželé (‚manželské páry‘) nebo manželé, manželové (‚ženatí muži‘); andělé, řidč. andělové.

Manžel má ve 4., 6. a 7. p. mn. č. dvojí koncovky: 4. p. manželemanžely, 6. p. manželechmanželích, 7. p. manželimanžely. Obě podoby lze užít jak pro manželské dvojice, tak pro ženaté muže; v praxi ve 4. p. ve významu ‚manželské páry‘ výrazně převládá tvar manžele, ve významu ‚ženatí muži‘ je frekventovanější tvar manžely.

Pozn.: Mluvnice uvádějí u slova manžel dubletní skloňování ve 4. a 7. p. mn. č., dubletní tvar je však i v 6. p. Anděl má podle mluvnic i PČP v množném čísle jen tvary podle vzoru „pán“, vlivem slova manžel pronikají do 4., 6. a 7. p. mn. č. tvary podle vzoru „muž“; i ty lze tolerovat.

Jména zakončená na ‑s, ‑z

Ze jmen na ‑s a ‑z kolísají obecná podstatná jména rorýs, platýs, pilous, markýz a dále jména zakončená na ‑kaz: všekaz, stávkokaz, penězokaz, listokaz, dřevokaz, zrnokaz. Nověji (od vydání NASCS v roce 2005) k nim patří i boss.

PČP uvádějí jen tvary 2. p. j. č. a 4. a 7. p. mn. č., ale skloňovat buď podle tvrdého, nebo měkkého vzoru lze ve všech pádech j. č. i mn. č. O vlastních jménech typu Alois, Mánes viz Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na souhlásku. O 6. p. mn. č. viz Skloňování mužských jmen –⁠ 6. p. mn. č.

Pozn.: Příklon k měkkému skloňování je v praxi doložen i u dalších životných mužských podstatných jmen zakončených na ‑s (některá z nich jsou expresivní), např. u slov primas, karas, kalous, konipas, ibis, chabrus, chuďas, kakabus, kliďas, kandrdas, morous, vágus. U nich však slovníky (zatím) uvádějí pouze skloňování podle vzoru „pán“.

Neživotná podstatná jména

Jména zakončená na ‑l

U některých jmen s tvarotvorným základem na ‑l se kromě pravidelného skloňování podle měkkého vzoru „stroj“ objevuje zároveň i skloňování podle tvrdého vzoru „hrad“. Paradigma těchto jmen má dva samostatné tvarové soubory skloňování tvrdého i měkkého.

Jde o podstatná jména na ‑el: burel, hnědel, chmel, krevel, kužel, námel, plevel, tmel, zádrhel, jména s vkladným ‑e‑: cumel, chrchel, kotel, sopel, uhel a dále jména apríl, artikul, koukol, rubl, úběl (viz též Skloňování mužských jmen vzoru „hrad“ –⁠ 2. p. j. č., Skloňování mužských jmen vzoru „hrad“ –⁠ 6. p. j. č. a Skloňování mužských jmen –⁠ 6. p. mn. č.).

Obě podoby se neuplatňují u všech jmen a ve všech pádech vždy rovnoměrně vedle sebe, např. se užívá jen na chmelu, ale v kotli.

  jednotné číslomnožné číslo
1. p. –⁠ ‑y / ‑e
2. p. ‑u(a) / ‑e ‑ů
3. p. ‑u / ‑i ‑ům
4. p. –⁠ ‑y / ‑e
5. p. ‑e / ‑i ‑y / ‑e
6. p. ‑u / ‑e / ‑i ‑ech / ‑ích
7. p. ‑em ‑y / ‑i

Podle PMČ je dnes těchto skutečně kolísajících podstatných jmen pouze několik: kotel, plevel, kužel, chrchel. Projevuje se totiž silná tendence příklonu jmen tohoto typu ke tvrdému skloňování, zvláště ve 3. a 6. p. j. č. (plevelu, kuželu) a v 6. p. mn. č. (o plevelech, kuželech, v kotlech).

Dubletní tvary podle obou vzorů má rovněž podstatné jméno popel, ve 2. p. j. č. má dokonce tři tvary: popela, popelu, popele.

Podstatné jméno korál je životné i neživotné. Neživotné se v j. č. skloňuje podle vzoru „hrad“, v mn. č. podle „hrad“ i „stroj“: 1. a 4. p. korálykorále, 7. p. korálykoráli (viz též Rod podstatných jmen ).

O 6. p. mn. č. u neživotných jmen na ‑l, ‑s, ‑z viz Skloňování mužských jmen –⁠ 6. p. mn. č.

Pozn.: V praxi se lze setkat s příklonem k tvrdému skloňování i u dalších slov, např. šťavel –⁠ šťavelu, jitrocel –⁠ jitrocelu, jetel –⁠ jetelu, šindel –⁠ šindelu, obratel –⁠ po obratlu, náležité skloňování je však jen podle měkkého vzoru.

Jména zakončená na ‑s

Neživotná podstatná jména zakončená na ‑s jsou zastoupena pouze slovem městys.

Podstatné jméno městys má vedle skloňování podle vzoru „stroj“ (které uvádí SSJČ, MČ2 a SSČ) také dubletní skloňování podle vzoru „hrad“: tedy ve 2. p. j. č. městyseměstysu, v 1. a 4. p. mn. č. městyseměstysy, v 7. p. mn. č. s městysis městysy; v 6. p. mn. č. je obvyklá podoba městysech.

Jména zakončená na ‑en, dentýden

Zvláštním typem jsou některá podstatná jména na ‑en (hřeben, ječmen, kámen, kmen, kořen, křemen, plamen, pramen, řemen), která mívají v důsledku staršího způsobu skloňování v jednotném čísle tvary podle měkkého vzoru „stroj“ i tvrdého vzoru „hrad“ (ale v množném čísle jen podle vzoru „hrad“).

Ve 2. p. j. č. mají tato jména koncovky ‑e‑u: hřebene/hřebenu, kamene/kamenu, kmene/kmenu, kořene/kořenu, křemene/křemenu, plamene/plamenu, pramene/pramenu, řemene/řemenu (ale ječmene/ječmena).

Ve 3. a 6. p. mají tato jména koncovky ‑i a ‑u: hřebeni/hřebenu, ječmeni/ječmenu, kameni/kamenu, kmeni/kmenu, kořeni/kořenu, křemeni/křemenu, plameni/plamenu, prameni/pramenu, řemeni/řemenu. Ječmen, kámenřemen mohou mít v 6. p. j. č. navíc ještě koncovku ‑ě: ječmeně, kameně, řemeně; v praxi se však dnes uplatňuje výjimečně.

Jméno den má v j. č. tvary: 2. p. dne, 3. a 6. p. tvary dni, dnu (ale ve dne), 7. p. dnem; v mn. č. tvary: 1. p. dni, dny, arch. dnové, 2. p. dní, dnů, 3. p. dnům, 4. p. dni, dny, 6. p. dnech, 7. p. dny.

Jméno týden má v j. č. tvary: 2. p. týdne, 3. a 6. p. tvary týdni, týdnu, 7. p. týdnem; v mn. č. tvary podle vzoru „hrad“.

Podstatné jméno loket

Jméno loket má v jednotném čísle dubletní tvary: 2. p. lokteloktu, 3. p. loktiloktu, v 6. p. jsou tři možnosti: lokti, loktuloktě; množné číslo má ve významu ‚část těla‘ skloňování podle vzoru „hrad“, ve významu ‚délková míra‘ jsou tvary lokte, 2. p. loktůloket.

Hlavní stránka O příručce Nápověda English version