Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech.

Dvojtečka

Dvojtečka se používá pro uvozování výčtu a přímé řeči (citace), pro signalizaci vysvětlení/odůvodnění (ve smyslu výrazů totiž, tj., a to, neboť atp.), pro označení poměru a dělení, pro zápis měřítka map, k vyjádření sportovního skóre, pro zápis časových údajů nebo mezi popiskem a vlastním údajem ve formulářích, nejsou‑li odlišeny jinak, a při zápisu bibliografických údajů.

Dvojtečku připojujeme hned za výraz, který jí předchází, a od následujícího výrazu ji oddělujeme mezerou –⁠ existují však dvě výjimky: a) při vyznačení poměru, dělení a zápisu měřítka dvojtečku oddělujeme mezerou z obou stran, např. 10 : 2 = 5, volby vyhrál Alois v poměru hlasů 5 : 3, mapa v měřítku 1 : 50 000, b) vyjadřujeme‑li čas či skóre, nepíšeme mezeru žádnou, např. na displeji svítilo, že je právě 23:59 hodin, Ghana porazila ČR 2:0.

Specifickým případem užití dvojtečky je zápis časových údajů. Hodiny a minuty se podle PČP oddělují tečkou: 7.30, dostavte se v 18.30 hod., ČSN 01 6910 připouští psát místo tečky dvojtečku. Při zápisu času jako doby trvání (např. u sportovních výkonů) se hodiny, minuty a sekundy oddělují dvojtečkou. Desetinná část se odděluje desetinnou čárkou, např. Doběhl v čase 3:42:21,08 a s jistotou zvítězil (podrobněji viz Časové údaje).

Následuje‑li po dvojtečce větný celek, je možné ho začít jak malým, tak velkým počátečním písmenem. Následuje‑li celek nevětný, píšeme obvykle písmeno malé. Vlastní pravidla má psaní velkých písmen po dvojtečce ve výčtech (viz Psaní výčtů).

Příklady:

  • uvození výčtu: Nákup: rohlíky, paštika, cukr, sůl,
  • uvození přímé řeči: František volal: „Oni mě tu ruší!“,
  • signalizace vysvětlení/odůvodnění: Není už o čem uvažovat: všechno je logické a jasné nebo (s velkým písmenem po dvojtečce): Není už o čem uvažovat: Všechno je logické a jasné,
  • označení poměru: Poměr stran je 2 : 3 (viz Značky, čísla a číslice),
  • matematické dělení: 16 : 4 = 4 (viz Značky, čísla a číslice),
  • měřítko: Použijte mapu v měřítku 1 : 100 000 (viz Značky, čísla a číslice),
  • vyjádření skóre: Slavia porazila Spartu 4:2,
  • zápis časových údajů: Je přesně 7:15 (ale i 7.15). Závodník doběhl v čase 0:58:12,32 (viz Časové údaje),
  • mezi popiskem údaje a vlastním údajem, nejsou‑li odlišeny jinak: Jméno a příjmení: Maxmilián Habsburský.

Bibliografické údaje

V zápisu bibliografických údajů lze místo vydání a nakladatele či vydavatele oddělovat čárkou nebo dvojtečkou, například:
JAKOBSON, Roman. Dialogy. Praha: Český spisovatel, 1993.

Setkat se lze i s dalšími úpravami seznamu citací –⁠ uváděním roku za jménem autora, vkládáním dvojtečky za jméno autora atd.:
JAKOBSON, R., 1993. Dialogy. Praha: Český spisovatel.
JAKOBSON, R. (1993): Dialogy. Praha, Český spisovatel.
Jakobson, R.: Dialogy. Český spisovatel, Praha 1993.

Systém interpunkce používaný v seznamu bibliografických citací by měl být jednotný. Není‑li způsob uvádění citací a zdrojů stanoven v konkrétním případě jinak, doporučujeme se řídit normou ČSN ISO 690.

Hlavní stránka O příručce Nápověda English version