Psaní čárky v infinitivních konstrukcích

Případy, kdy čárku píšeme

Infinitiv zastupující vedlejší větu

Čárku píšeme v případech, v nichž infinitivní konstrukce zastupuje vedlejší větu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nejčastěji předmětnou (Maminka hledala, co snést nemocnému Pavlíkovi nejlepšího) a přívlastkovou (Poraďte mi spolehlivý způsob, jak zapůsobit na vlažné publikum), vyskytují se však i jiné typy. Platnost vedlejší věty v těchto případech obvykle poznáme zejména podle podřadicích spojovacích výrazů.

Podřadicí spojovací výraz (kromě než)

Pokud infinitivní konstrukce zastupuje vedlejší větu (dále jen VV), před podřadicím spojovacím výrazem píšeme čárku: Nevěděl, kam dřív skočit (infinitiv zastupuje VV předmětnou). Rochlický byl v rozpacích a přemýšlel, jak začít (infinitiv zastupuje VV předmětnou). Dosud se nám nepodařilo najít způsob, jak spolehlivě diagnostikovat toto onemocnění (infinitiv zastupuje VV přívlastkovou). Řešili otázku, zda změnit strategii (infinitiv zastupuje VV přívlastkovou). Nevím, jestli s tím vůbec začít (infinitiv zastupuje VV předmětnou). Když upravit, tak se vším všudy (infinitiv zastupuje VV příslovečnou podmínkovou). Problém je, kde sehnat materiál (infinitiv zastupuje VV podmětnou).

Je‑li však infinitiv závislý na slovesech být a mít, tvoří s nimi těsnou významovou a zvukovou jednotu, čárku u něj zpravidla nepíšeme (viz bod 2.2).

Zájmeno odkazující na infinitivní konstrukci v platnosti vedlejší věty

Stejně jako lze zájmenem odkázat na vedlejší větu, může zájmeno odkazovat také na infinitivní konstrukci ve stejné platnosti, kterou by měla vedlejší věta. Pokud po sobě zájmeno a infinitivní konstrukce bezprostředně následují, hovoříme o tzv. kontaktní pozici. V takovém případě infinitivní konstrukci chápeme jako konstrukci zastupující vedlejší větu, protože analogie s vedlejšími větami je zde silná, a oddělujeme ji čárkami: Jde o to, skutečně mu tím pomoci (srov. s VV předmětnou: Jde o to, abychom mu tím pomohli). Stojí o to, znát názor svých dcer (srov. s VV předmětnou: Stojí o to, aby znal názor svých dcer). Na cestě za úspěchem už ti zbývá jen to, nebýt přehnaně pyšný na dobré výsledky (srov. s VV podmětnou: Na cestě za úspěchem už ti zbývá jen to, abys nebyl přehnaně pyšný na dobré výsledky).

Je‑li infinitivní konstrukce málo rozvita, lze ji psát též bez čárky: Tvůj život sám je důvodem k tomu(,) radovat se z něj. Už ta jeho obdivuhodná houževnatost je důvodem k tomu(,) nevzdat se.

Zájmeno a infinitivní konstrukce však nemusí vždy stát bezprostředně po sobě. Přestože gramaticky jde o stejný typ, v praxi se častěji než u vět uvedených výše vyskytuje i psaní bez čárky, které rovněž připouštíme: Jaké to je(,) vznášet se tam nahoře a dívat se na věci shora?

Není‑li infinitivní konstrukce uvozena zájmenem, platnost vedlejší věty se ztrácí a čárku v tomto případě nepíšeme. Infinitivní konstrukce se zde chápe jako větný člen (viz bod 2.1): Na cestě za úspěchem už ti zbývá jen nebýt přehnaně pyšný na dobré výsledky.

Infinitiv může zájmenu též předcházet, např. ve zvolacích a vytýkacích větách: Já a nejít v neděli na výlet, to by se muselo stát něco strašného! Mít tak o čem vyprávět, to by bylo něco!

Jiné typy konstrukcí

Konstrukce vyjadřující podmínku a možnost

V infinitivních konstrukcích vyjadřujících podmínku a možnost je platnost vedlejší věty dána významovým vztahem řídící věty a infinitivní konstrukce. Není signalizována spojovacím výrazem ani odkazovacím zájmenem: Nebýt toho nedorozumění, byli bychom s Marií nadále alespoň přátelé (= kdyby nebylo toho nedorozumění). Mít tak o několik prutů víc, upletl bych ti pomlázku jedna radost (= kdybych měl více prutů).

Konstrukce vyjadřující míru

Měrový význam infinitivu je zesílen zdůrazňující částicí jen, před níž se píše čárka: Tvář měl zrudlou, jen mu z ní vystříknout krev. Panáček byl jako živý, jen promluvit.

Věty s výpustkou slovesa v určitém tvaru

Za věty s výpustkou slovesa v určitém tvaru považujeme především ty konstrukce s infinitivem, které nejsou uvozeny podřadicími spojovacími výrazy a u nichž lze dosadit sloveso v určitém tvaru tak, že vznikne hlavní věta (věta mluvnicky nezávislá). Takové infinitivní konstrukce oddělujeme čárkou: Už stojí tiší, napjatí, touhy noci jsou zapomenuty, teď už [zbývá] jen přežít a zůstat mužem. Hlavně [je důležité] nezpanikařit, říkala si.

Případy, kdy čárku nepíšeme

Infinitiv jako větný člen

Infinitiv může plnit funkci různých větných členů, v tom případě se neodděluje čárkou:

• podmět: Pana Brycha vždy naplňovalo vdechovat starým věcem nový život. Číst pozorně neznamená rozumět obsahu. Na cestě za úspěchem už ti zbývá jen nebýt přehnaně pyšný na dobré výsledky,
• předmět: Dvořit se kamarádce považoval za nečestné,
• přívlastek: Věřil v její schopnost unést pravdu,
• doplněk: Pavel viděl otce usnout.

Infinitiv a slovesa být a mít

Je‑li infinitiv závislý na slovesu být nebo mít, tvoří s ním těsnou významovou a zvukovou jednotu, čárkou ho neoddělujeme: Není kam jít. Nemá oč se opřít. Nebylo s kým se poradit.

Infinitiv a spojka než

Obecné doporučení pro psaní čárky před spojkou než (viz Psaní čárky před spojkami jako, než) je čárku psát pouze v případě, že po než následuje vedlejší věta, ne pouze větný člen: Petr to zkoušel poměrně dlouho, než byl nakonec přijat ke studiu. Ale: Dnes je mi už lépe než včera.

Následuje‑li po než infinitivní konstrukce, chápeme ji jako větný člen a čárku nepíšeme: Nezbylo nám než dojet zbytek závodu jen s nutnou rezervou pitné vody. S financemi je možno naložit i jinak než jen střádat mince do prasátka. Je to lepší než přelívat moře naběračkou. Nevidím jiné východisko než jednat i s ním. Zodpovědná vláda nemůže jinak než se celou záležitostí zabývat. Bylo to lepší než přesvědčovat všechny o něčem, co stejně pochopí až po vlastní realizaci. Cokoli bylo v té chvíli lepší než snažit se za každou cenu vlichotit do ministrovy přízně.