Psaní čárky v souvětí

Souřadné spojení vět spojkami a, i, ani, nebo, či

Čárku nepíšeme před spojkami a, i, ani, nebo, či, pokud jde o spojení vět hlavních či vět vedlejších ve slučovacím poměru. Jsou‑li však věty spojeny v jiném poměru než prostě slučovacím, oddělujeme je čárkou. Podrobněji viz Psaní čárky před spojkami a, i, ani a Psaní čárky před spojkami nebo, či.

Spojení vět dvojitými spojovacími výrazy (ani –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ani, buď –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nebo apod.)

Spojovací výraz může být zdvojen nebo být souvztažný, tzn. první spojovací výraz svým významem odkazuje k dalšímu spojovacímu výrazu z příslušné dvojice. V takovém případě stojí první z obou spojovacích výrazů už před prvním spojovaným výrazem a čárka se píše až před druhým spojovacím výrazem v pořadí. Příklady dvojitých spojovacích výrazů: ať –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ať, ať –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ či, ať (už) –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nebo, ani –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ani, buď –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ (a)nebo, jednak –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jednak, nejenže –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ale (i) / ale ani / ba dokonce / nýbrž i, na jedné straně –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ na druhé straně apod.: Ať už přijde osobně, nebo vyšle svého právního zástupce, smlouvu se nám dnes jistě podaří uzavřít. Maminka se na Michala ani nezlobila, ani mu nevynadala. Většinou jsem se o tom ani nezmínil, ani své přání nedal najevo. Buď je náčelník opravdu tak hodný, nebo jen vyčkává a promýšlí další postup. Vichřice v tom okamžiku už jednak ztrácela na síle, jednak se vzdalovala. O předmětech z jejich chicagského bytu nejenže nevěděl, ale i zapomněl, že je kdy měli. Cítil se na jedné straně zoufale, na druhé straně si však své zoufalství užíval.

Při spojení dvojitými spojovacími výrazy se někdy ke druhé složce v pořadí souřadně připojují další složky. V takovém případě píšeme čárky před druhým a každým následujícím souřadicím spojovacím výrazem: Všechny tyto kousky jsem s nimi buď zažil, nebo o nich slyšel z jejich vyprávění, či mi o nich vyprávěl někdo třetí.

Podřadná spojení vět –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ podřadicí spojky (že, aby, kdyby apod.)

Čárkami oddělujeme věty vedlejší od vět hlavních. Vedlejší věty mohou být uvozeny např. podřadicími spojkami aby, ač, ačkoli, ať, až, byť, jelikož, jestliže, jako, kdyby, když, leč, leda(že), ‑li, pokud, poněvadž, protože, přestože, sotva, třebaže, zdali (nikoli *zda‑li), že apod.: Pokáceli statnou borovici, aby získali materiál na stavbu domu. Špatné řízení dopravní situace pouští do měst miliony aut, ačkoli se jich tam vejde jen hrstka. Čekal jsem, až zhasne. Křičel, až ochraptěl. Muselo jít o velice vážnou věc, jestliže její význam neupadl ani po letech. Mluvili jistě o mně, poněvadž mě sledovali očima. Protože silně pršelo, nikdo nebyl na ulici. Aby se úkolu mohla zdárně zhostit, potřebovala ještě několik maličkostí.

Čárkou též vzájemně oddělujeme vedlejší věty, které jsou spojeny podřadně (jsou na sobě obsahově závislé), tj. věta vedlejší je řídící větou jiné věty vedlejší: Rád bych věděl, zdali budoucí hrdinové budou vytesáni v džípech, když těm minulým se stavěly jezdecké sochy na koních. Pamatuješ si toho řečníka, který nevěděl, jak začít, když vystoupil na tribunu? Život je snazší, pokud bojuješ, abys žil.

Podřadná spojení vět –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ vztažná zájmena (kdo, který apod.)

Vedlejší věty mohou být uvozeny též vztažnými zájmeny kdo, co, který, jaký, čí, jenž. Takové vedlejší věty oddělujeme čárkou: V dílnách se už dlouho před Vánocemi rozhoduje, kdo si bude moci vzít volno. Komu ta záležitost prospěla nejvíc, Petr v té chvíli nevěděl. Čeho se nejvíc obával, nebyl schopen ani vyslovit. Chci se zmínit o jednom případu, který si dobře pamatuji. Nelíbil se nám konfrontační postoj, jejž tajemník zaujal.

Pokud je vztažný výraz uveden ve spojení s předložkou, klademe čárku před předložku: Poznejte kino, do kterého se budete rádi vracet.

Podřadná spojení vět –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ příslovce (jak, kam apod.)

Také příslovce mohou plnit funkci podřadicího spojovacího výrazu, častá jsou např. tzv. zájmenná příslovce dokud, kam(koli/koliv), kde(koli/koliv), kdy(koli/koliv), proč atd.: Kamkoli přišel, přinesl s sebou smích a radost. Zůstanu u tebe do té doby, dokud se nebudeme moci vzít. Stále se ptal, proč tomu tak je.

Vložené vedlejší věty

Vedlejší věty mohou vstupovat do složitých syntaktických vztahů. Nelze zde v úplnosti popsat všechny syntaktické konstrukce, ve kterých se mohou vyskytnout, vybíráme proto nejtypičtější případy. Čárkami oddělujeme vedlejší věty:

1. vložené do řídící věty: Někteří ze svědků, kteří byli předvedeni na stanici, si ornament náramku nevybavili přesně. Přece už včera, když jsem s tebou šla domů, sis musel všimnout toho vysokého pána s holí. Je‑li vztažné zájmeno připojující vedlejší větu užito ve spojení s předložkou, klademe čárku před předložku: Krabice, do kterých ukládáme zimní šatstvo, jsou uloženy nahoře,
2. vložené mezi dvě hlavní věty, je‑li vedlejší věta závislá na první hlavní větě: Bylo to v revíru, který patří známému, a všichni si to pamatují. Říká se, že starý Loukota bojoval v Itálii, a málokdo o tom pochybuje. Totéž platí i pro případy, kdy je věta vložena mezi dvě vedlejší věty, které stojí o úroveň výše: Vůbec nevěděl, kde má hledat člověka, který by mu pomohl, a kam se má vracet v případě nouze,
3. v pozici mezi vedlejší větou a hlavní větou, je‑li druhá vedlejší věta závislá na první vedlejší větě: Když zjistíme, kam odešel, možná se vše vysvětlí. Protože všichni viděli, že Martin knihu vrátil, nepodezřívali ho. Ale: Až přijde a až se přivítáme, musí mi všechno popořádku vypovědět. Totéž se vztahuje i na případy, kdy se tímto způsobem setkají tři věty vedlejší (případně i více vět vedlejších) na různé úrovni: Infromovali nás, že pokud přijdeme na to, jak mechanismus funguje, přičtou nám bonusové body.
   

Spojení větné a nevětné podoby několikanásobného větného členu

Pokud se ve větě setkají dvě složky několikanásobného větného členu, z nichž první je vyjádřena větně a druhá nevětně, oddělují se navzájem čárkou, i když jsou spojeny souřadicí spojkou v poměru slučovacím: Dozvěděli jsme se, jak stavba procházela rekonstrukcí, a několik zajímavostí. Je‑li na prvním místě složka nevětná, čárka se obvykle nepíše: Dozvěděli jsme se několik zajímavostí a jak stavba procházela rekonstrukcí.  

Dva spojovací výrazy vedle sebe (že když, protože kdyby apod.)

Setkají‑li se vedle sebe dva výrazy, z nichž každý patří k jiné větě, píšeme čárku jen před prvním z nich: Vždy věděl, že kdyby se cokoli přihodilo, může se na ni spolehnout (= věděl, že se na ni může spolehnout, kdyby se cokoli přihodilo). Jan určitě vykreslí všechno černě, protože kdyby se něco stalo, dává všanc vše (= vykreslí všechno černě, protože dává všanc vše, kdyby se něco stalo). Věděl, že když půjde zpátky do hlavní haly, nebude se už chtít vrátit (= věděl, že se nebude chtít vrátit, když půjde zpátky do hlavní haly). Uvědomte si, že přestože záběr vidíte prostorově, na fotografii je převeden jen do dvou rozměrů (= uvědomte si, že na fotografii je záběr převeden do dvou rozměrů, přestože vy jej vidíte prostorově).

Jestliže lze chápat vedlejší větu jako vsuvku, je možné řešit její oddělení čárkami nebo pomlčkami: Dostavte se na poradu nebo, kdybyste se nemohl dostavit, pošlete připomínky písemně předem. Dostavte se na poradu nebo –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ kdybyste se nemohl dostavit –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ pošlete připomínky písemně předem.

Věty závislé na výrazu s oslabenou větnou platností (samozřejmě, hlavně apod.)

Čárkou zpravidla neoddělujeme vedlejší věty, které závisejí na částicích, tj. výrazech s oslabenou větnou platností. Psaní s čárkou však rovněž není chybné: Hlavně(,) že jsme vyhráli a smazali nepovedený zápas v Příbrami. Možná(,) že o mně slyšel. Přirozeně(,) že zrakové schopnosti se u různých plemen liší. Samozřejmě(,) že jsem se snažil ukázat v nejlepším světle.

Věty závislé na výrazu s oslabenou větnou platností jsou přechodovým jevem mezi jednoduchou větou a souvětím, a proto jim věnujeme samostatné výklady zde i v kap. Psaní čárky ve větě jednoduché.

Výrazy pociťované jako výpustka (Nevěděl, co s tím.)

V některých případech lze určitou část věty vypustit, aniž by sdělení ztratilo svůj smysl. Často dochází např. k vypuštění slovesa v určitém tvaru. I při vypuštění slovesa však zbylý celek obvykle považujeme za větu, jestliže je zachován příslušný spojovací výraz, a oddělujeme ji čárkou. Čárku je vhodné psát, je‑li celek po vypuštění slovesa více rozvit. Psaní čárky však v těchto případech kolísá a ani řešení bez čárky není chybné: Nevěděl(,) jak z toho ven (= nevěděl, jak se z toho má dostat). Však my víme(,) jak na to. Volič chce vědět(,) co a jak. V příručce najdete 15 rad(,) jak na elektřinu. Zaměstnanci jsou zvyklí neptat se(,) proč a nač (= neptat se na důvody).

Ocitne‑li se na konci celku samotný spojovací výraz „vypuštěné“ věty, čárkou ho zpravidla neoddělujeme: Rád by se pustil do práce, ale nevěděl jak (= nevěděl, jak by měl postupovat). Vyměním svou knihu rád, jen řekni za co (= řekni, za co ji vyměníš). Všichni se na něj mračili, málokdo s ním prohodil slovo, ale nikdo mu neřekl proč (= proč se na něj všichni mračí a proč s ním málokdo prohodí slovo). Domluvil si prázdninovou práci na univerzitě, ale nevzpomněl si s kým (= nevzpomněl si, s kým práci domluvil).

Obzvlášť při zápisu mluvené řeči se často setkáváme s větami typu Sedneme si ke stolu s někým důležitým. Víš s kým?

Věty s výpustkou (elipsou) jsou přechodovým jevem mezi větou jednoduchou a souvětím, proto jim věnujeme samostatné výklady zde i v kap. Psaní čárky ve větě jednoduché.

Teprve, jen, zvláště apod. + spojovací výraz, časové příslovce + spojovací výraz

Jsou‑li spojovací výrazy zdůrazněny pomocí teprve, jen, zvláště, pouze apod., píše se obvykle čárka už před zdůrazňovacími výrazy: Děvče se dalo přesvědčit, teprve když mu ukázali ten dopis. Zkoušel se odreagovat a úlevu nacházel, jen když sedal za klavír. Působilo mu radost na takovou otázku odpovědět, zvláště když odpověď byla určena soukromé osobě. Pustil se do toho, hned jak se vrátil z dovolené.

Psaní s čárkou před spojovacím výrazem je možné, stojí‑li před ním časové příslovce, např. hned. Věta s časovým příslovcem je v takovém případě mluvnicky i významově úplná a vedlejší věta je připojena dodatkově: Pustil se do toho hned, jak se vrátil z dovolené.

Někdy se setkáváme i s případy, v nichž je spojovací výraz uvozen dvěma částicemi. Čárku je třeba psát už před první částicí v pořadí: Požádejte o radu svého lékaře, třeba právě když Vás bude očkovat. Trávník má své kouzlo, právě jen když je udržovaný.

Vedlejší věty časové –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ typ předtím než, pokaždé když

Čárkou obvykle neoddělujeme vedlejší věty časové závislé na příslovečném výrazu, stojí‑li tento výraz na začátku souvětí: Předtím než zvoláme vítězný pokřik, musíme výrobek řádně otestovat. Pokaždé když přišel, silně zaklepal na zadní dveře a halasně pozdravil.

Pokud je příslovečný výraz umístěn uprostřed souvětí, vedlejší větu časovou na něm závislou čárkou oddělujeme: Dorazil ještě předtím, než slavnost oficiálně začala. Batole se leklo pokaždé, když jeho otec kýchl.

Věty s tak(,) jak

Ve spojeních s tak –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jak pisatelé někdy váhají, zda čárka náleží před tak, nebo mezi tak a jak. Před tak se čárka píše v případě, že celé spojení je k předchozímu celku připojeno spíše volně: Nebyla tam žádná jména, tak jak říkala. Byli bychom úplně sami, tak jak to máme nejraději. V církvi, tak jak ji zná laik, je toho mnoho nezměnitelného.

Mezi tak a jak klademe čárku zejména v případě, že výraz tak rozvíjí některý člen věty řídící a spolu s následující větou vedlejší má funkci příslovečného určení: Věci přijímám tak, jak přicházejí. Dozorce se rozhlédl tak, jak to vždycky dělal. Přece se nemůžu setkat s inspektorem tak, jak vypadám. Sonda provedla průzkum planety tak, jak to vyžadují předpisy. Rozhodnutí přijímat věci tak, jak přicházejí, se mu vymstilo.

Umístění čárky někdy může změnit význam věty: Zařízení pracovalo přesně tak, jak jsem předpovídal (= zařízení nemuselo pracovat přesně, ale má předpověď toho, jak bude pracovat, byla přesná) × Zařízení pracovalo přesně, tak jak jsem předpovídal (= zařízení pracovalo přesně a to jsem i předpokládal). — Chtěl bych žít tak, jak se má (= chci žít správně, podle obecně přijímaných zásad) × Chtěl bych žít, tak jak se má (= chci žít, užívat života, protože žít se má).

Věty s poté(,) co

Spojovací výraz poté co je v současné češtině hojně užívaný. Vztažné zájmeno co na první pohled jednoznačně signalizuje počátek vedlejší věty, na niž odkazuje výraz poté. Je tedy nasnadě psát před co čárku. Prosazuje se však i chápání spojovacího výrazu poté co jako jednočlenného a snaha klást čárku už před poté. Ani takové řešení neodmítáme, avšak psaní čárky ve spojovacím výrazu poté co nelze vyřešit jen jednoduchou poučkou o chápání výrazu jako jedno‑ či dvojčlenného. Toto chápání, a tedy i psaní s čárkou či bez ní, totiž do značné míry závisí na kontextu a na pozici spojovacího výrazu ve větě:

1. Stojí‑li poté co na začátku větného celku, zpravidla v praxi převažuje psaní čárky mezi oběma jeho složkami. Psaní bez čárky je zde však rovněž přípustnou variantou: Poté(,) co se přihlásíte do systému, zobrazí se váš seznam předmětů. Poté(,) co sportovec ohlásil návrat do německého klubu, se výčet jeho úspěchů v domácí lize povážlivě ztenčil.

2. Jestliže spojovacímu výrazu předchází časové určení vymezující časový úsek, který uplynul mezi dějem řídící a závislé věty, nelze klást čárku už před poté, protože poté jako odkazovací výraz v řídící větě zaplňuje pozici příslovečného určení času, které je pak plně vyjádřeno následující závislou větou: Dominik se narodil týden poté, co se nám konečně podařilo vyměnit malý byt za větší (= narodil se týden po výměně bytu). Richarda poznala až dlouho poté, co už se sžila s prostředím léčebny (= sžila se s prostředím léčebny a dlouho potom poznala Richarda).

   Je však možné psát čárku před poté v případě, že věta před poté co je sama o sobě mluvnicky úplná (mohla by končit tečkou). Celek s poté co pouze přináší dodatečnou informaci. Čárka mezi oběma členy spojovacího výrazu poté co je možná, psaní bez čárky je však výhodnější –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nepřetěžuje text interpunkcí. Časové určení před poté co v daném případě nevymezuje časový úsek mezi ději obou větných celků, vztahuje se jen k ději věty hlavní: Dominik se narodil před týdnem, poté(,) co se nám konečně podařilo vyměnit malý byt za větší (= narodil se před týdnem a to už jsme bydleli ve větším bytě; není zřejmé, kdy k výměně bytu došlo a jak dlouho po ní se Dominik narodil). Richarda poznala poměrně pozdě, poté(,) co už se sžila s prostředím léčebny (= Richarda poznala pozdě –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ bylo to ve chvíli, kdy už se sžila s prostředím léčebny; není zřejmé, kdy se s prostředím sžila a jak dlouho potom poznala Richarda).

3. Je‑li celek s poté co do věty vložen, máme více možností řešení:

   1. Chápeme jej jako volně vložený –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ je nutno psát čárku na začátku vložené konstrukce (před poté) a na konci vložené konstrukce, čárka uvnitř výrazu poté co je volitelná: Kaarti Polamöke, poté(,) co se z rodného Finska vydal pracovat do thajské pobočky firmy, zakotvil v Česku na pozici generálního ředitele.
   2. Chápeme jej jako nedílnou součást věty (poté je větným členem hlavní věty, celek s co nabývá platnosti vedlejší věty časové) –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nepíšeme čárku před poté, čárkami oddělíme vloženou vedlejší větu časovou: Kaarti Polamöke poté, co se z rodného Finska vydal pracovat do thajské pobočky firmy, zakotvil v Česku na pozici generálního ředitele.
      

4. Je‑li celek s poté co umístěn uvnitř souvětí a předchází‑li mu spojka a spojující věty ve slučovacím poměru, čárku píšeme před vztažným zájmenem co, neboť signalizuje začátek vedlejší věty: Zůstal na klinice čtyři dny a poté, co ho přivezli domů, potřeboval nepřetržitou péči. Ovšem vzhledem k tomu, že spojení poté co je funkčně blízké podřadicím časovým spojkám zatímco a mezitímco, lze tolerovat též umístění čárky před spojkou a: Zůstal na klinice čtyři dny, a poté co ho přivezli domů, potřeboval nepřetržitou péči.

Je možné, že vývoj časem dospěje k úplnému splynutí obou složek výrazu poté co, ale zatím nelze říci, že by psaní potéco bylo už dnes běžné a ustálené (na rozdíl od zatímco a mezitímco). V současné době doporučujeme zůstat u psaní odděleně.

Věty se spojovacími výrazy typu mezitímco / mezitím(,) co

Vzhledem k tomu, že výraz mezitímco je možné psát nejen dohromady, ale i zvlášť (mezitím co), stejně jako výraz zatímco (zatím co) užitý v časovém významu, je třeba věnovat jim při řešení interpunkce zvláštní pozornost.

Výrazy mezitímco a zatímco řadíme mezi podřadicí spojky, a proto před ně patří čárka: Jiřina si vychutnávala snídani, mezitímco se Petr oblékal. Stejně řešíme i případy, kdy jsou tyto spojky zapsány s mezerou: Jiřina si vychutnávala snídani, mezitím co se Petr oblékal. V případě zápisu s mezerou však můžeme výrazy mezitím co a zatím co vnímat také jako spojení příslovce mezitím, zatím a spojky co, jíž začíná vedlejší věta časová, a proto lze psát čárku až před touto spojkou. Toto řešení však volíme zpravidla tehdy, chceme‑li položit na příslovce mezitím, zatím důraz: Když se Petr vrátil z šatny, byla Jiřina již po jídle. Vychutnávala si totiž snídani mezitím, co se oblékal.

Pokud výrazy mezitím co a zatím co (psané s mezerou) stojí na začátku souvětí, lze interpunkci řešit dvěma způsoby. Můžeme je chápat jednak jako pravopisné varianty spojky podřadicí, pak čárku před co nepíšeme, jednak jako spojení příslovce mezitím, zatím a podřadicí spojky co, která signalizuje začátek vedlejší věty časové, v takovém případě čárku před touto spojkou píšeme: Zatím(,) co jsme spali, vypukl požár.

Pokud je některý z výrazů mezitím co nebo zatím co (psaných zvlášť) umístěn uvnitř souvětí a zároveň mu předchází spojka souřadicí, je také možné dvojí řešení. Daný výraz můžeme chápat jako spojku podřadicí, pak se čárka klade již před spojku souřadicí (viz Psaní čárky před spojkami a, i, ani): Druhé vydání už bylo čtyřstránkové, a mezitím co ho kameloti distribuovali, se tisklo třetí vydání. Totéž platí pro výraz psaný dohromady: Druhé vydání už bylo čtyřstránkové, a mezitímco ho kameloti distribuovali, se tisklo třetí vydání. Nebo můžeme výrazy mezitím co a zatím co (psané zvlášť) vnímat jako spojení příslovce mezitím, zatím a spojky co, jíž začíná vedlejší věta časová, v takovém případě píšeme čárku až před touto spojkou: Druhé vydání už bylo čtyřstránkové a mezitím, co ho kameloti distribuovali, se tisklo třetí vydání.