Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech.

Slovníček – vybrané pojmy

Spisovné jazykové prostředky

Spisovné jazykové prostředky jsou užívány na celém území našeho státu, plní funkci reprezentativní a užívají se především v psané formě v prestižních oficiálních komunikátech. Obvykle jimi ztvárňujeme komunikáty mající tzv. vyšší kulturní cíle, tj. knihy, veřejné projevy, oficiální (úřední) dokumenty apod. Spisovná čeština je jediný útvar češtiny, jehož podoba je dána systematickým popisem v kodifikačních příručkách.

Hovorové jazykové prostředky

Hovorové jazykové prostředky jsou součástí spisovného jazyka a vyčleňují se v rámci snahy přesněji specifikovat bohaté stylové rozrůznění spisovné češtiny a částečně zohlednit protiklad psanosti a mluvenosti (odtud „hovorová“). Řadíme k nim prostředky, které se používají v méně oficiálních komunikátech (v méně formálních diskusích, při pracovních seminářích, schůzích apod.). Jako příklad uveďme tvary policisti, kupujou, tenhle, můžou, lítat, taky, líp, míň nebo výrazy jako panelák, koukat aj.

Knižní jazykové prostředky

Knižní jazykové prostředky se uplatňují především v oblasti umělecké tvorby, ve slavnostních projevech, v intelektuálně náročných odborných a esejistických textech, v jazyce práva apod. Jsou pociťovány jako „vysoce spisovné“, mohou nést určitý patos a rys vznešenosti, např. odvětil, velebit, trýzeň.

Zastaralé jazykové prostředky

Zastaralé či zastarávající jazykové prostředky se užívaly v minulosti, ale v současném jazyce již nejsou běžné, např. hrstkař, křestní matka, kněhyně.

Expresivní jazykové prostředky

Expresivní jazykové prostředky nesou kladný nebo záporný citový příznak, promítá se do nich postoj, hodnocení a vůle mluvčího, např. šutrák, vrahoun, čmajznout, mrška. Zřídka bývají součástí spisovné slovní zásoby, jejich stylová platnost je velmi různá. Pohybuje se od prostředků stojících na pomezí spisovnosti (např. potvůrka) až k vulgarismům, tj. velmi hrubým, hanlivým, popř. urážlivým slovům. Expresivní zabarvení může v určitém kontextu získat též neutrální výraz, zejména v metaforickém užití: kočka – ‚kočkovitá šelma‘, kočka – ‚atraktivní dívka nebo žena‘.

Profesní výrazy

Profesní výrazy tvoří okruh výraziva sdílený téměř výlučně určitou profesní skupinou. V komunikační sféře dané profesní skupiny plní profesní výrazy funkci odborné terminologie, ale nejsou jako termíny kodifikovány. Profesní výrazivo zahrnuje jak spisovné odborné výrazy (např. hutnický a chemický termín eutektikum), tak výrazy stojící mimo spisovný jazyk, např. šupléra (‚posuvné měřidlo‘).

Řidší jazykové prostředky

Řidší jazykové prostředky se v úzu uplatňují s nižší frekvencí, jsou často na ústupu ve prospěch běžnějších variant, např. ochořet – onemocnět, začasté – často, ctný – ctnostný, smačkat – zmačkat, příšeří (k šero), slynout (‚být proslulý‘) apod.

Nářeční jazykové prostředky

Nářeční jazykové prostředky jsou územně omezené, jejich užití je vázáno na dílčí geografickou část území státu. Nejsou součástí spisovného jazyka, např. okurek (spis. okurka), šufánek (spis. sběračka), vrhlík (spis. květináč), cmunda (spis. bramborák).

Nespisovné jazykové prostředky

Nespisovné jazykové prostředky zde chápeme široce jako prostředky, které nejsou součástí spisovné češtiny, nepatří do oficiálních komunikátů – srov. spisovné jazykové prostředky.

Úzus

Termín úzus se významově kryje s označením „jazyková praxe“. Jde o souhrn jazykových prostředků, které dané jazykové společenství užívá v reálné komunikaci.

Norma

Norma je soubor jazykových prostředků, které jsou pravidelně užívány a pociťovány v určitých komunikačních situacích jako závazné. Povědomí o normě je uloženo v mysli každého mluvčího – mluvčí intuitivně pociťují, že v dané komunikační situaci by měli užít určité, zcela konkrétní jazykové prostředky, které jsou zde běžné.

Kodifikace

Kodifikací rozumíme zachycení souboru spisovných jazykových prostředků, tj. těch, které dané jazykové společenství považuje za ustálené, závazné a národně reprezentativní, ve slovnících a jazykových příručkách. Takové příručky se pak stávají společensky závazným předpisem podoby spisovného jazyka. K míře společenské závaznosti kodifikace viz Kodifikace a závaznost jazykových příruček.

Hlavní stránka O příručce Nápověda English version