Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech.

Přídavná jména typu puškinskýpuškinovský

Chceme-li ocenit např. tvorbu mladého začínajícího autora třeba přirovnáním k tvorbě proslulých klasiků, můžeme počáteční literární pokusy označit přídavným jménem na -ovský utvořeným od příjmení klasika, ke kterému přirovnáváme, např. autor má čapkovský styl (= styl, jakým psával Karel Čapek), používá poláčkovský humor (= humor, který je typický pro tvorbu Karla Poláčka) apod. (viz Velká písmena – jména živých bytostí a přídavná jména od nich odvozená). Podobnostní přídavná jména zakončená na -ovský bývají zpravidla tvořena od jmen významných vědců, umělců, státníků apod., tedy od jmen osobností, jejichž duch je stále patrný v dílech těch, kteří jimi byli ovlivněni, kteří tvoří nebo postupují (nezáměrně i záměrně) stejným způsobem či na tyto osobnosti nějak navazují, napodobují je. Proto můžeme mluvit o puškinovské tvorbě, hegelovském patosu, dantovském Odysseovi či o máchovském lehkém žalu. Svým významem se přídavná jména tohoto typu zřetelně odlišují od jmen individuálně přivlastňovacích: Dantův Odysseus je ten Odysseus, kterého stvořil sám Dante Alighieri, dantovský Odysseus nese některé společné rysy s Dantovou předlohou, ale je např. přenesen do díla jiného autora. Máchův žal je vlastní Karlu Hynku Máchovi, máchovský žal je žal podobného typu – vzniká z podobných pohnutek, má podobné projevy apod.

Právě rozšiřování kmene o skupinu -ov- je základním rozlišujícím znakem přídavných jmen s významem podobnosti, u řady jmen se však ve stejné funkci užívají také přídavná jména utvořená příponou -s, např. puškinovský humorpuškinský humor, newtonovská metodanewtonská metoda, ahasverský mýtusahasverovský mýtus. Obě podoby se často užívají zejména u přídavných jmen odvozených od jmen antických, např. herkulovskýherkul(e)ský, herodesovskýherodeský, herostratovskýherostratský, u jiných je naopak tradiční, kodifikovaná a pevná pouze podoba s příponou -s: platonský. Pouze odvozeniny s příponou -s slovníky doporučují také u některých jiných jmen, např. harpagonský, potěmkinský (v praxi se však často užívá i podoba potěmkinovský, kterou nelze odmítat).

Ojediněle se přídavná jména tohoto typu tvoří i jinými prostředky než příponami -(ov)ský: kopernikánský (vedle koperníkovský) obrat, tj. stejně převratný obrat, jako byl Koperníkův obrat k heliocentrismu v astronomii.

Od těchto přídavných jmen se zcela pravidelně tvoří příslovce na -(ov)sky, ojediněle nsky.

Hlavní stránka O příručce Nápověda English version