Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech.

Konkurence přivlastňovacích zájmen

Zvratné přivlastňovací zájmeno svůj konkuruje osobním přivlastňovacím zájmenům můj, tvůj, jeho, její, jejich v těchto případech:

  1. Zvratné přivlastňovací zájmeno svůj užijeme tehdy, jestliže přivlastňovaná věc, event. osoba patří osobě/věci, která je ve větě podmětem (původcem děje): Pavel vychovává své děti dobře. Starý hrad skrývá svá tajemství. Jdem (= my) za svou pravdou dál. Naproti tomu ve větě Pavel vychovává jeho děti vyjadřujeme, že Pavel vychovává např. bratrovy, kamarádovy atp. děti, ale nikoli děti své = vlastní. Uvedené pravidlo neplatí absolutně. Nezvratná zájmena bývají preferována v těchto případech:

    1. Podmět (původce děje) a „vlastník“ nejsou totožní v celém rozsahu: Doma u televize fandíme našim fotbalistům na mistrovství Evropy. Ve škole se učíme o našich význačných malířích. Blahopřejeme našim maturantům. Máme rádi naši paní učitelku.

    2. Vlastnický vztah je zdůrazněn, postaven do protikladu vůči jinému vlastníku, a to zejména tehdy, je-li přísudkové sloveso v první nebo druhé osobě, např. Já ručím jen za moje/svoje svěřence (za ty ostatní ne). Podobně vedle obvyklého Oblékám si svůj kabát (= vlastněná věc, kabát, patří osobě, která je mluvnickým podmětem věty = já) můžeme užít také zájmena 1. os. j. č. můj, a to v případě, že bychom chtěli zvláště zdůraznit, že například z několika (stejných) kabátů, z nichž jeden je můj, druhý tvůj, třetí jeho atp., si oblékám právě ten, který mi patří, tedy Oblékám si můj kabát, tj. nespletl jsem se. Také ve větě Říkám ti svůj/můj názor můžeme dát přednost nezvratnému zájmenu např. tehdy, pokud bude věta pokračovat … neopakuji jen to, co jsem slyšel od jiných. Důrazné formulace Vyslovuji jen svůj názorVyslovuji jen můj názor jsou ekvivalentní: větný přízvuk je v obou případech na zájmenu.

      Časté je zdůraznění zájmenem osobním v různých reklamních textech a všude tam, kde má vzniknout dojem individualizovaného oslovení zákazníka: Zde si vezměte vaše noviny (= noviny jsou vaše!, noviny jsou tu pro vás!). Ve skladu si vyzvedněte váš nábytek (= nábytek je váš, už jste si ho zaplatili). Z hlediska čistě mluvnického hodnotíme užití nezvratného zájmena jako nesprávné, protože odporuje výše uvedenému základnímu pravidlu. Z hlediska funkčního může mít, alespoň v některých případech, své žánrové uplatnění; záměrem mluvčího/pisatele např. bývá adresnější vyjádření nabídky, přesvědčení, ujištění, získání či udržení přízně apod. Ne vždy je však příjemcem sdělení tento záměr vnímán pozitivně. Významová nadbytečnost je nápadná např. ve větách jako *V této lékárně vám změříme váš tlak.

  2. Složitější jsou případy, kdy jsou ve větě vyjádřeny (nebo se aspoň z věty vyrozumívají) dva děje a každý z nich má jiného původce. Přivlastňovaná věc, event. osoba patří buď osobě/věci, která je ve větě podmětem, anebo původci druhého děje. Pro volbu zvratného, anebo osobního zájmena pomůže, rozložíme-li větnou stavbu do jednodušších částí, např. Prosím vás o omluvení mé nepřítomnosti (= vy omluvíte mou nepřítomnost). Prosím vás (= já prosím) o omluvení (= vy omluvíte) mé dcery (= dcera je moje). Děkuji vám za blahopřání k mému svátku (= vy blahopřejete, já mám svátek). Dovolte nám poděkovat za vaši laskavost (= my děkujeme, vy jste laskav). V následujícím příkladu z MČ3 si lze vybrat mezi zvratným a osobním přivlastňovacím zájmenem, přestože se nepřivlastňuje podmětu: Toto drama líčí zápas venkovanů o jejich/svou půdu.

Za hranicemi uvedených pravidel jsou různé případy zvláštní, frazeologizované, idiomatické, např. dát něco na své místo, být svůj, ponechat něco/někoho svému osudu.

V některých případech je často možné bez ztráty významové jednoznačnosti přivlastňovací zájmeno vynechat: Podej mi prosím kabát, pověsil jsem si ho tamhle na věšák.

Popsané způsoby konkurence mezi zvratným a osobním přivlastňovacím zájmenem mají platnost tendencí. Kolísání mezi oběma druhy přivlastňovacích zájmen nelze vyloučit. Častější je nezvratné zájmeno v různých projevech mluvených než v projevech psaných. Pozor je třeba dát zejména tam, kde by užití zvratného, anebo nezvratného zájmena vedlo k odlišnému významu věty, např. Policie podezřívala dva české potápěče z vraždy jejich kolegy (= zavražděn byl potápěč) × Policie podezřívala dva české potápěče z vraždy svého kolegy (= zavražděný byl policista). Stejně tak kdybychom ve větě Na recepci přišel ministr i se svou manželkou užili zájmena jeho a napsali Na recepci přišel ministr i s jeho manželkou, tvrdili bychom, že ministr přišel na recepci i s manželkou jiného muže.

Hlavní stránka O příručce Nápověda English version