Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech.

Číslo podstatných jmen (dvoje housle, hromady listí)

Gramatickou kategorii čísla podstatných jmen můžeme vysvětlit jako schopnost podstatného jména reflektovat ve svých formách vztah k množství. Základním protikladem je zde jednost (singularita) – „jeden“ (muž) a nejednost (pluralita) – „víc než jeden“ (muži), které jsou vyjadřovány tzv. číslem jednotným a množným. Význam množství je pak utvářen kombinací podstatných jmen s číslovkami (deset lidí) nebo s jinými slovy, která pojmenovávají množství (např. tisícovka lidí).

Většina podstatných jmen má schopnost vytvářet tvary jednotného i množného čísla. Jména s touto schopností řadíme mezi jména počitatelná. Nepočitatelným jménům chybí určitý soubor tvarů (buď jednotné, nebo množné číslo) nebo tvorbu tvarů realizují s jistými omezeními (například z důvodů významových, viz níže).

Jména stojící mimo kategorii čísla dělíme na jména, která mají pouze (převážně) tvary čísla jednotného (vlastní jména, abstraktní jména, jména látková a hromadná), a na jména, která mají pouze tvary čísla množného (jména pomnožná).

Jména, která mají pouze nebo převážně tvary jednotného čísla

Jména mající pouze nebo převážně tvary j. č. označují předměty, jevy svou povahou jedinečné, nehmotné, jež neexistují samostatně, popřípadě jsou amorfní, nerozčleněné či označují více předmětů téhož druhu souborně. Tato jména však často mívají tvary množného čísla – předpoklady jsou pro to dány důvody formálními (potenciálně lze tvořit tvary obou čísel – dobrá vína) a významovými (změny, modifikace významu, např. láska – lásky malé plavovlásky).

Vlastní jména

Vlastní jména odlišují určitého jedince nebo jednotlivinu od ostatních téhož druhu. Jsou tedy spjata jen s jediným označovaným objektem. Při tvorbě tvarů množného čísla tak u vlastních jmen dochází k přenášení názvu jednoho objektu na mnoho jiných na základě společných rysů. Jde o:

  1. metaforické přenesení (Einsteinů není mnoho),
  2. metonymické přenesení (několik Munchů v pražské galerii).

K přenášení názvu objektu na základě společných rysů nedochází v případě názvů skupinových, které označují jevy téhož jména, zde jde o prosté množné číslo: svátek Karlíků, pět Janů v naší třídě.

Pravidelné soubory tvarů j. č. a mn. č. jsou vytvářeny i na základě významového přehodnocení vlastních jmen nebo na základě metonymického vztahu (označení celé třídy předmětů):

  1. významové přehodnocení: donchuán (‚záletník‘), lazar (‚nemocný člověk‘, ale i ‚lenoch‘), mecenáš (‚sponzor, štědrý člověk‘), v mn. č. donchuáni, lazaři, mecenášové. Podrobný výklad k psaní velkých písmen u tohoto typu jmen viz Velká písmena – jména živých bytostí a přídavná jména od nich odvozená,
  2. metonymický vztah: rentgen (‚jednotka‘), škodovka (‚auto‘), v mn. č. rentgeny, škodovky.

Abstraktní jména

Tzv. abstrakta pojmenovávají:

  1. děje, tato podstatná jména jsou odvozena od sloves (myšlení, četba),
  2. vlastnosti, tato jména jsou nezřídka odvozena od jmen přídavných (moudrost, svěžest).

Vytváříme-li tvary množného čísla od podstatných jmen abstraktních, měníme tím jejich výchozí význam, například:

  1. vlastnost (radost, hloupost) je modifikována na projevy vlastností (mnoho radostí, samé hlouposti),
  2. děje (příjem, stavba, tlesknutí, shýbnutí) nabývají významu výsledku tohoto děje (příjmy, stavby), popřípadě významu realizace tohoto děje (pět tlesknutí, dvě shýbnutí navíc).

Jména látková

Jména látková označují hmotu nebo látku jevící se jako amorfní či kompaktní, nerozčleněný celek. Mezi jména látková jsou řazeny názvy některých potravin (maso, mouka, tvaroh), nápoje (mléko, pivo, voda), tekutiny (benzín, olej, voňavka), kulturní plodiny (čočka, obilí, zelí), užitkové hmoty (dřevo, palivo, mýdlo), přírodní jevy (písek, světlo, vzduch), kovy (ocel, stříbro, zlato), chemické prvky (kyslík, síra, vápník). Jména látková můžeme počítat, ale kvantitativní vztahy jsou pak vyjadřovány lexikálně, pomocí jiných slov: kousek železa, zrnko obilí, plátek šunky. Množné číslo poté vyjadřuje různé druhy látek (bílá a červená vína) nebo jistá ustálená množství látek (tři čaje). Množným číslem lze také zdůraznit velkou míru, intenzitu, popř. opakovaný výskyt jevu (uhodily mrazy).

Jména hromadná

Jména hromadná jsou názvy lidských a zvířecích kolektivů, rostlinných porostů, souborů věcí a přírodních jevů. Podstatné jméno hromadné pojmenovává soubor (souhrn, celek) počitatelných jednotlivin téhož druhu, což se vyjadřuje i slovotvornými prostředky, příponami: , -oví, -stvo, -ctvo (listí, stromoví, panstvo, námořnictvo). Některá jména hromadná však nejsou tvořena specifickými příponami, „hromadnost“ není vyjadřována slovotvorně. Jsou to jména: dobytek, hmyz, skot, brav. U nich je „hromadnost“ vlastní základnímu, neodvozenému tvaru podstatného jména.

Podstatná jména hromadná lze počítat jen jako celky – ve spojení s druhovými číslovkami (dvojí cukroví – dva druhy cukroví, např. linecké a kokosové) nebo pomocí neurčitých kvantitativních výrazů – mnoho, málo (mnoho listí).

Jména, která mají pouze nebo převážně tvary množného čísla – podstatná jména pomnožná

Jména pomnožná mohou svými tvary označovat jak množství, tak jednotlivinu: jedny nebo dvoje housle, nebo v některých případech jednotlivinu vůbec neoznačují (mluvidla). Tvary množného čísla jsou zde bezpříznakové, o množství nic nevypovídají. Množství se proto vyjadřuje pomocí číslovek druhových (dvojí plavky – dva druhy, např. jednodílné a dvoudílné) nebo souborových (troje kalhoty – tři kusy tohoto druhu oblečení) nebo je množství dáno kontextem.

Mezi jména pomnožná patří:

  1. názvy částí těla: ústa, játra, záda,
  2. názvy oděvů: plavky, punčocháče, kalhoty, šaty,
  3. názvy nemocí: spalničky, zarděnky, neštovice,
  4. názvy nástrojů a zařízení: housle, varhany, kleště, nůžky,
  5. názvy svátků, událostí: Velikonoce, Vánoce, prázdniny, narozeniny,
  6. názvy zeměpisné, názvy míst: Čechy, Atény, Postoloprty, blata, tropy,
  7. některá jména látková: kolínka, halušky, splašky, pomyje,
  8. názvy písemností: memoáry, noviny, dějiny,
  9. názvy her: kostky, šachy, karty,
  10. některá podstatná jména označující smysly vnímatelné věci s rysem složenosti, soubornosti: peníze, finance, reálie.

Pozůstatky dvojného čísla v češtině (oběma rukama)

Hovoříme-li o kategorii čísla, je třeba se alespoň stručně zmínit o tom, že v jistém období svého vývoje měla čeština i tzv. číslo dvojné neboli duál. Vedle jedné soustavy tvarů pro číslo jednotné a druhé pro číslo množné existoval pro ohebná slova ještě třetí soubor tvarů, který byl užíván v případě, byly-li osoby, věci atp. právě dvě.

Tato gramatická kategorie již v češtině dávno zanikla (nyní ji najdeme jen v několika málo slovanských jazycích, např. ve slovinštině), přesto však po sobě zanechala několik stop, které jsou patrné i v současné češtině. Narazíme na ně při skloňování podstatných jmen označujících párové části těla – ruce, nohy, oči, uši – a číslovek – dva, oba, dvě stě (viz Dva, oba).

Ruce, nohy, oči, uši, ramena, kolena

Pokud podstatná jména ruce, nohy, oči, uši označují části těla lidí či zvířat, jsou v 7. p. mn. č. zakončena na -a, a to i v případě, že jde o zdrobněliny stejného významu (tedy ‚části těla‘). Jestliže jsou tato podstatná jména rozvita přídavnými jmény, zájmeny či číslovkami, i ony budou zakončeny v 7. p. mn. č. na -a.

Naopak, neoznačují-li zmíněná jména části těla, ale předměty, jevy, které pouze části těla připomínají, skloňují se pravidelně podle svých vzorů, např. řemeslník se šikovnýma ručičkama × hodinky se zlatými ručičkami — dítě vztekle kopalo nohama × židle s přeraženými nohami — brouk třepal svýma malýma nožičkama × na stolku s ocelovými nožičkami — dívka s krásnýma očima × žena s oky na punčoše — morče zamrkalo očkama × motýl s modrými očky na křídlech — zajíc zastříhal dlouhýma ušima × košík s velkými uchy. Ale: má zlaté ruce — mechanické ruce (nikoli *ruky) — bránil se holýma rukama — stroj s ocelovými rukami.

Podstatná jména rameno, koleno ve významu ‚části těla‘ mají ve 2. a 6. p. mn. č. od původu duálové tvary: ramenou, kolenou: sundal náklad z ramenou (i z ramen) × blížíme se k jednomu z ramen řeky — nesl dítě na ramenou (i na ramenech) × vrtule na ramenech vzducholodí — zvedl lokty z kolenou (i z kolen) × poškození u kolen potrubí — klečel na kolenou (i na kolenech) × stopy po svařování na kolenech výfuků.

Hlavní stránka O příručce Nápověda English version