Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech.

Psaní velkých písmen – obecné poučení

Obecné zásady

Obecné zásady pro psaní velkých písmen jsou popsány v základní pravopisné příručce – v PČP, podrobněji v akademické verzi, stručněji ve školní. Obě verze v roce 1993 přinesly v psaní velkých písmen několik dílčích změn. Týkaly se psaní některých typů pojmenování veřejných prostranství (ulice, náměstí atp. – viz Velká písmena – ulice, třídy, nábřeží, náměstí, mosty, sady, zahrady, aleje, kolonády), psaní názvů organizací (např. ministerstev, škol, fakult – viz Velká písmena – organizace (státy, správní oblasti, zastupitelské sbory, ministerstva, školy, divadla apod.)), psaní názvů organizačních složek (viz Velká písmena – organizační složky (pobočka, úsek, odbor, výbor apod.)) a psaní jmen VánoceVelikonoce (viz Velká písmena – dějinné události, památné dny a svátky). U ostatních názvů zůstal způsob psaní nezměněn.

Psaní mnohých slov a slovních spojení je dáno dlouholetou tradicí (např. s velkým písmenem se píšou obyvatelská jména: Čech, Moravan, Francouz, Ostravan, s malým označení příslušníků politických stran: lidovec, občanský demokrat). Je třeba si uvědomit, že každý jazyk má své zásady psaní velkých písmen, proto se při překladech cizojazyčných textů nelze řídit podobou ve výchozím jazyce, ale pravidly platnými pro češtinu (angl. European Union, česky Evropská unie; angl. European Economic Community, česky Evropské hospodářské společenství).

Psaní velkých písmen patří k nejtěžším pravopisným oblastem, neboť neexistuje pouze jedna pravopisná zásada, jak vlastní jména psát: jinak se např. píšou názvy ulic/náměstí/nábřeží/tříd/mostů/sadů (ulice/náměstí/nábřeží/třída/sady Míru) a jinak sídlišť (Sídliště Míru – zde jde o název patřící k pojmenováním městských částí, pro něž platí jiná pravidla).

Při rozhodování, zda napsat u daného slova nebo slovního spojení velké, nebo malé písmeno, se v češtině bohužel často neobejdeme bez věcných znalostí. U jednoslovných výrazů musíme např. vědět, zda se mluví o židech (stejně jako o křesťanech neboli o příslušnících jistého náboženského vyznání), nebo o Židech (stejně jako o Němcích, Češích neboli o příslušnících národa). Pokud jde o víceslovné názvy, je třeba vědět, zda jde o oficiální název, nebo ne, např. Ostravská univerzita (jde o oficiální název) × brněnská univerzita (oficiální název je Masarykova univerzita); co dané spojení označuje: Černý most = vlastní název mostu, Černý Most = vlastní název městské části, která v okolí Černého mostu vznikla a byla podle něj i pojmenována; zda je přídavné jméno součástí zeměpisného jména, např. Severní Amerika, nebo ne, např. severní Evropa.

Velká písmena lze v češtině zvolit i pro vyjádření úcty (např. Vy, Váš v korespondenci, Hospodin, Bohorodička, Jeho Excelence). Pro češtinu, na rozdíl třeba od angličtiny, však není charakteristické, aby se velká písmena psala na začátku výrazů, které chceme zdůraznit. Pokud pisatel považuje za účelné určitá slova, např. základní pojmy v zákonu, ve vyhlášce, v předpisu, v reklamních textech, v dopisech pro zákazníky atp., zvýraznit, měl by užít jiný řez písma: kurzivu, tučné písmo, popř. celý výraz napsat verzálkami nebo podtrhnout. Rozhodně není správné psát: *V této vyhlášce je Celní prostor definován…, *můžete si Účet založit v nejbližší Pobočce, *přípravek proti Lupénce a Ekzémům, *v Žádosti uveďte Jméno, Příjmení a Adresu.

Z některých vlastních jmen se při užití v přeneseném významu stávají jména obecná, např. to byla havaj, ten je učiněný harpagon (viz též Velká písmena – jména živých bytostí a přídavná jména od nich odvozená).

Ve víceslovných názvech se píše velké písmeno většinou pouze u prvního slova: Orlické hory, Severní ledový oceán, Blízký východ, Spojené státy americké, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, České vysoké učení technické, Komerční banka, Listina základních práv a svobod, Prodaná nevěsta. Pro psaní velkých písmen u dalších (všech nebo jen některých) slov víceslovných názvů musí být nějaký důvod (o tom viz u jednotlivých typů vlastních jmen), např. Julské Alpy, Severní Amerika, Nové Město, Kostelec u Křížků, Divadlo Komedie.

Způsob psaní některých pojmenovacích typů, jak ukazuje praxe, se stále častěji od doporučení PČP odchyluje. Jde o pojmenování, u nichž PČP zcela jednoznačný návod nedávají. Mezi ně patří např. pojmenování organizačních složek (PČP doporučují psát názvy kateder s malým písmenem, v praxi se však tento typ stále častěji objevuje s písmenem velkým), u nichž je třeba připustit dvojí způsob psaní. To ovšem neplatí pro pojmenování, pro něž existují zásady zcela jednoznačné nebo jejichž způsob psaní je po léta ustálený: Čech, čeština, katolík, Blízký východ, Česká republika, Evropská unie, Ladovy postavy, ladovské postavy atp.

Žádný seznam všech oficiálních vlastních jmen nemůže existovat. U jmen, u nichž je způsob psaní závislý na věcných znalostech, se můžeme pouze opírat o encyklopedie, geografické slovníky a některé další, speciální příručky. Pokud v nich některé z pojmenování nenalezneme – jde zejména o různé názvy organizací, ať už současných, nebo historických, staveb a dokumentů –, lze se řídit pouze obecným pravidlem, jak daný typ psát.

Pokud je u některých pojmenování uvedeno obvyklejší, častější, běžnější je psát…, je to proto, že (na rozdíl např. od psaní i – y v kořenech slov, psaní bě – bje, mě – mně) nelze u psaní velkých písmen dát vždy jednoznačnou odpověď.

Pojmenování stále považovaná za obecná

U mnohých pojmenování, která byla vždy jednoznačně považována za obecná a pravopisně neproblematická, se v posledních letech stále častěji, patrně i vlivem angličtiny, objevují podoby s velkým písmenem. Z toho pramení i nejistota některých uživatelů češtiny (a následně i poradenské dotazy), jak je psát.

Třebaže PČP u některých pojmenovacích struktur dávají uživatelům jistou volnost ve volbě počátečního písmene, nelze ji uplatňovat zcela libovolně. S malým písmenem je třeba psát pojmenování označující:

  • funkce, pracovní zařazení: prezident republiky, generální guvernér, ministr financí, marketingový specialista, hlavní analytik (viz Velká písmena – jména živých bytostí a přídavná jména od nich odvozená),
  • jazyky: čeština, angličtina, portugalština,
  • učební, studijní předměty, obory: český jazyk, matematika, historie, současný český jazyk 1, zkouška z lexikologie, zápočet z makroekonomie, učební obor prodavač,
  • názvy dnů a měsíců: pondělí, úterý…, leden, únor…,
  • názvy měn: koruna, euro, americký dolar,
  • názvy zvířecích plemen: německý ovčák, český teriér (viz též Velká písmena – výrobky, odrůdy, plemena).  

Hlavní stránka O příručce Nápověda English version