Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech.

Dvojtečka

Dvojtečka se používá pro uvozování výčtu a přímé řeči (citace), pro signalizaci vysvětlení/odůvodnění (ve smyslu výrazů totiž, tj., a to, neboť atp.), pro označení poměru a dělení, pro zápis měřítka map, k vyjádření sportovního skóre, pro zápis časových údajů nebo mezi popiskem a vlastním údajem ve formulářích, nejsou-li odlišeny jinak, a při zápisu bibliografických údajů.

Dvojtečku připojujeme hned za výraz, který jí předchází, a od následujícího výrazu ji oddělujeme mezerou – existují však dvě výjimky: a) při vyznačení poměru, dělení a zápisu měřítka dvojtečku oddělujeme mezerou z obou stran, např. 10 : 2 = 5, volby vyhrál Alois v poměru hlasů 5 : 3, mapa v měřítku 1 : 50 000, b) vyjadřujeme-li čas či skóre, nepíšeme mezeru žádnou, např. na displeji svítilo, že je právě 23:59 hodin, Ghana porazila ČR 2:0.

Specifickým případem užití dvojtečky je zápis časových údajů. Hodiny a minuty se podle PČP oddělují tečkou: 7.30, dostavte se v 18.30 hod., ČSN 01 6910 připouští psát místo tečky dvojtečku. Při zápisu času jako doby trvání (např. u sportovních výkonů) se hodiny, minuty a sekundy oddělují dvojtečkou. Desetinná část se odděluje desetinnou čárkou, např. Doběhl v čase 3:42:21,08 a s jistotou zvítězil (podrobněji viz Časové údaje).

Následuje-li po dvojtečce větný celek, je možné ho začít jak malým, tak velkým počátečním písmenem. Následuje-li celek nevětný, píšeme obvykle písmeno malé. Vlastní pravidla má psaní velkých písmen po dvojtečce ve výčtech (viz Psaní výčtů).

Příklady:

  • uvození výčtu: Nákup: rohlíky, paštika, cukr, sůl,
  • uvození přímé řeči: František volal: „Oni mě tu ruší!“,
  • signalizace vysvětlení/odůvodnění: Není už o čem uvažovat: všechno je logické a jasné nebo (s velkým písmenem po dvojtečce): Není už o čem uvažovat: Všechno je logické a jasné,
  • označení poměru: Poměr stran je 2 : 3 (viz Značky, čísla a číslice),
  • matematické dělení: 16 : 4 = 4 (viz Značky, čísla a číslice),
  • měřítko: Použijte mapu v měřítku 1 : 100 000 (viz Značky, čísla a číslice),
  • vyjádření skóre: Slavia porazila Spartu 4:2,
  • zápis časových údajů: Je přesně 7:15 (ale i 7.15). Závodník doběhl v čase 0:58:12,32 (viz Časové údaje),
  • mezi popiskem údaje a vlastním údajem, nejsou-li odlišeny jinak: Jméno a příjmení: Maxmilián Habsburský.

Bibliografické údaje

V zápisu bibliografických údajů lze místo vydání a nakladatele či vydavatele oddělovat čárkou nebo dvojtečkou – v tom případě je možné dvojtečku oddělit mezerou z obou stran, obvyklejší je však psát mezeru pouze po dvojtečce, například:

JAKOBSON, Roman. Dialogy. Praha: Český spisovatel, 1993.

JAKOBSON, Roman. Dialogy. Praha : Český spisovatel, 1993.

Setkat se lze i s dalšími úpravami seznamu citací – uváděním roku za jménem autora, vkládáním dvojtečky za jméno autora, oddělováním místa vydání a nakladatele nebo vydavatele čárkou místo dvojtečky atd.:

JAKOBSON, R., 1993. Dialogy. Praha: Český spisovatel.

JAKOBSON, R. (1993): Dialogy. Praha: Český spisovatel.

Jakobson, R.: Dialogy. Český spisovatel, Praha 1993.

Systém interpunkce používaný v seznamu bibliografických citací by měl být jednotný. Není-li způsob uvádění citací a zdrojů stanoven v konkrétním případě jinak, doporučujeme se řídit normou ČSN ISO 690.

Hlavní stránka O příručce Nápověda English version