Slovotvorba → Vokalizace předložek (v třetí – ve třetí)
General explanations of grammatical and orthographical phenomena (you may enter only the beginning of the word followed with *).
Vokalizace předložek (v třetí – ve třetí)
V češtině je běžné, že se některé předložky v určitých pozicích tzv. vokalizují, jinými slovy, že se k nim přidává samohláska (vokál) ‑e. Příčiny vzniku tohoto jevu byly jednak historické (souvisí s vývojem systému českých samohlásek), jednak fonetické (snaha o usnadnění výslovnosti). Dnes se tak s vokalizací můžeme setkat u nejrůznějších předložek (slabičných i neslabičných), vokalizace však nepronikla k předložkám sekundárním neboli nevlastním (např. uprostřed, kolem).
Vokalizace předložek není jev ustálený, jednotlivé podoby předložek často kolísají (v češtině se například zcela běžně setkáváme s variantami ve třetí i v třetí). Rozhodující roli pro psaní té které varianty tak hraje úzus.
Pro přehlednost rozlišíme v následujícím výkladu předložky na několik skupin.
Předložky neslabičné (k, s, v, z)
-
Před slovem začínajícím samohláskou se neslabičné předložky nevokalizují, např. k ústavě, s ementálem, v okolí, z Asie.
-
Před slovem, které začíná stejnou souhláskou jako předložka, vokalizujeme vždy, např. ke kořenům, se sestrou, ve vejci, ze země. Výjimku tvoří ustálené spojení s sebou (viz Psaní předložek s, z (z postele, s knihou, s sebou × sebou)).
-
Tendence k vokalizaci je silná, pokud předložka stojí před slovem začínajícím podobnou souhláskou, tedy s před z‑, ž‑, š‑; z před s‑, š‑, ž‑; v před f‑; k před g‑. Důležitou roli zde hraje právě faktor výslovnosti, např. ke groši, ke gauči, ke guláši, ke Grónsku (zde je vokalizace prakticky bez výjimky); se zemí, se ženou, se švestkou (u tohoto typu se ve velmi malé míře vyskytují i varianty nevokalizované, hlavně tam, kde příliš nepřekážejí výslovnosti – např. s žaketem); ve Finsku, ve Francii, ve fasciklu (zcela převažují podoby vokalizované); ze stromu, ze šuplete, ze železa (i zde se v případech, kdy to nepřekáží výslovnosti, v malé míře vyskytují nevokalizované podoby).
-
Předložky stojící před slovem, které začíná jinou souhláskou, se někdy vokalizují, jindy ne. Záleží tu především na složitosti (resp. vyslovitelnosti) souhláskové skupiny na začátku slova.
- Před jednou souhláskou se neslabičné předložky nevokalizují, např. k řece, s pentličkami, v zimě, z vesnic.
- Před skupinou dvou souhlásek:
- Předložka se většinou nevokalizuje, je‑li druhou souhláskou neslabičné r (ř) nebo l, např. s prací, s bratrem, s přísností, s Břeňkem, s klackem, z Prahy, z brodu, z kraje, z příčiny, z kláštera, v trávě, v Hradci, v křoví, v kříži, v hlavě, k bráně, k práci, k příhodě, k předpisům, k pláči. Spíše se však vokalizují neslabičné předložky před spojením souhlásek tř, dř, sl, zr, zl, např. ve třech, ke třem, ze třídy, se třením, ze dřeva (ale spíše k dřevěné), ve sluji, ke slibu, ze slamníku, se zrádcem, ke zrodu, ve zrání, se zlodějem, ke zlatu, ve zlatě. Vyskytují se ještě další případy, kdy vokalizujeme, např. ve mlýně a ve hře (ale s hrou), obvykle však jde o ustálená spojení.
- Ve prospěch vokalizace svědčí úzus, je‑li na druhém místě jiná souhláska než r (ř), l. Zvláště frekventovaná je vokalizace tam, kde druhá souhláska skupiny je stejná jako souhláska předložky, např. ve dveřích, ve svém, ke skoku.
- Před skupinou tří souhlásek neslabičné předložky většinou vokalizujeme, např. ke středu, se vstupem, ve skladišti, ze vzpomínek.
-
Předložka k má kromě standardní vokalizované podoby ke také podobu ku, která se však dochovala pouze v některých ustálených spojeních, a to jen před slovy začínajícími retnou souhláskou, zejména p (např. ku příkladu, ku prospěchu), a ve vyjadřování poměrnosti (např. pět ku sedmi, patnáct ku devíti).
Předložky slabičné
Ve valné většině se slabičné předložky nevokalizují, a to ani tehdy, když slovo začíná stejnou souhláskou, kterou končí předložka, např. před domem, bez zámlky, přes silnici, od dětí atp. Vokalizují se pouze v určitých případech: před zájmenem všechen (přede všemi, beze všeho, nade vše, přese vše), před tvary zájmena já (beze mne, pode mnou) a v některých dalších případech (beze studu, ode dveří).
Další poznámky k vokalizaci předložek
Užití vokalizované či nevokalizované podoby v rozkolísaných případech bývá ovlivněno individuálním územ – někteří lidé upřednostňují spíše varianty vokalizované, jiní spíše varianty nevokalizované.
Připomínáme, že nevokalizované (a tedy neslabičné) předložky k, s, v, z bychom neměli nechávat stát na konci řádku. Jejich vokalizované varianty ke, se, ve, ze však na konci řádku mohou stát bez výjimky (viz Zalomení řádků a nevhodné výrazy na jejich konci).