Slovotvorba – přechylování → Přechylování příjmení, která mají formu podstatného jména a ve výslovnosti jsou zakončena na souhlásku (typ Novák – Nováková)
General explanations of grammatical and orthographical phenomena (you may enter only the beginning of the word followed with *).
Přechylování příjmení, která mají formu podstatného jména a ve výslovnosti jsou zakončena na souhlásku (typ Novák – Nováková)
V této kapitole je popsáno, jakým způsobem se tvoří přechýlené ženské podoby od příjmení s formou podstatného jména, která jsou ve výslovnosti zakončena na souhlásku. Kromě těchto přechýlených podob si žena může podle platného znění matričního zákona zvolit i podobu nepřechýlenou (viz Přechylování příjmení ve veřejné komunikaci).
Domácí i cizí příjmení tohoto typu se přechylují pomocí přípony ‑ová, např. Novák – Nováková, Kubiš – Kubišová, Týc – Týcová, Laplace [laplas] – Laplaceová, Münnich – Münnichová, Solovič – Solovičová, Kostas – Kostasová atd.
U mnoha cizích a některých domácích příjmení může být obtížné stanovení základu, k němuž se přípona připojuje. Zpravidla zde postupujeme obdobně jako při skloňování těchto jmen, tj. při přechylování vycházíme ze stejného základu (viz Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na souhlásku). U některých příjmení si konkurují podoby přechýlené od různých variant základu, např. Švec – Švecová i Ševcová. V takových případech bývá rozhodující rodinná tradice nositelky příjmení.
Jména, která mají před koncovou souhláskou pohybné ‑e‑, ‑o‑ či ‑a‑
Pohybnou samohlásku (nejčastěji jde o ‑e‑) při přechylování někdy vypouštíme, jindy zachováváme, a to podle obdobných zásad jako při skloňování těchto jmen, viz Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na souhlásku. Jde o příjmení zakončená na:
‑ek: Štěpánek – Štěpánková, Machek – Machková; Vepřek – Vepřeková i Vepřková (podle rodinné tradice); Jelinek – Jelinková i Jelineková;
‑el: Havel – Havlová, Pavel – Pavlová; Zavřel – Zavřelová, Chmel – Chmelová; Schlegel [šlégl] i [šlégel] – Schleglová [šléglová] i Schlegelová [šlégelová] i [šléglová] (u cizinek jen Schlegelová);
‑er: u Češek podle výslovnosti a rodinné tradice Winter [vintr] i [vinter] – Wintrová [vintrová] i Winterová [vinterová] i [vintrová], Wolker [volkr] i [volker] – Wolkrová [volkrová] i Wolkerová [volkerová] i [volkrová], Langer [langr] i [langer] – Langrová [langrová] i Langerová [langerová] i [langrová]; Vinkler [vinkler] – Vinklerová; u cizinek Winter – Winterová, Foster – Fosterová;
‑ec: Švec – Švecová i Ševcová, Kadlec – Kadlecová, řidč. Kadlcová (podle rodinné tradice);
‑eš: Beneš – Benešová, Mareš – Marešová; Aleš – Alešová i Alšová, Dobeš – Dobešová i Dobšová, Hrubeš – Hrubešová i Hrubšová (podle rodinné tradice);
‑ol, ‑ok, ‑ak: Karol – Karlová i Karolová, Krušinok – Krušinková i Krušinoková, Dubak – Dubková i Dubaková (častější jsou podoby se zachovanou pohybnou samohláskou).
Příjmení zakončená na ‑ius
Polatinštělá příjmení zakončená na ‑ius se v závislosti na rodinné zvyklosti mohou přechylovat buď s vypuštěným, nebo se zachovaným zakončením ‑us: Kramerius – Krameriová i Krameriusová, Mathesius – Mathesiová i Mathesiusová, Pistorius – Pistoriová i Pistoriusová.
Příjmení zakončená v písmu a ve výslovnosti rozdílně
Cizí příjmení zakončená na ‑c [k]
Přestože lze při skloňování mužského jména psát ‑k‑ místo ‑c‑ (např. Balzac – Balzaca i Balzaka), v přechýlených podobách ‑c‑ z důvodu snadnější identifikace výchozího příjmení vždy zachováváme: Balzac – Balzacová, Chirac – Chiracová.
Francouzská příjmení zakončená na ‑rd, ‑rt, ‑nd, ‑ns
Ve francouzských příjmeních zakončených v psané podobě na dvě souhlásky, z nichž druhá se nevyslovuje (‑rd, ‑rt, ‑nd, ‑ns), se při přechylování stejně jako při jejich skloňování zachovávají v psané podobě obě koncová souhlásková písmena, ale ve výslovnosti lze druhou souhlásku vypustit: Baillard [bajár] – Baillardová [bajárová] i [bajárdová], Beaufort [bófór] – Beaufortová [bófórová] i [bófórtová], Chateaubriand [šatobriján] – Chateaubriandová [šatobrijánová] i [šatobrijándová], Desmoulins [demulén] – Desmoulinsová [demulénová] i [demulénsová].
Příjmení zakončená na nevyslovované ‑e
U francouzských a anglických příjmení zakončených v písmu na nevyslovované (tzv. němé) ‑e a ve výslovnosti na tvrdou nebo obojetnou souhlásku kromě ‑s se řídíme výslovností. Pokud němé ‑e neovlivňuje výslovnost předcházejících hlásek, lze jej při přechylování v grafice vypustit i ponechat: Barrande [barant] – Barrandová i Barrandeová [barandová], Braque [brak] – Braquová i Braqueová [braková], Peake [pík] – Peaková i Peakeová [píková], Scribe [skrip] – Scribová i Scribeová [skribová]. Jestliže koncové ‑e na výslovnost má vliv, při přechylování se v písmu nevypouští: Drake [drejk] – Drakeová [drejková], White [vajt] – Whiteová [vajtová], Walpole [vólpoul] – Walpoleová [vólpoulová].
Příjmení tohoto typu zakončená ve výslovnosti na měkkou souhlásku nebo ‑s němé ‑e v grafice nevypouštějí: Labiche [labiš] – Labicheová [labišová], Laplace [laplas] – Laplaceová [laplasová], Coleridge [koulrič] – Coleridgeová [koulridžová], Montaigne [monteň] – Montaigneová [monteňová], Budge [bač] – Budgeová [badžová].
Francouzská příjmení zakončená na nevyslovované ‑es
Nevyslovované ‑es ve francouzských příjmeních při přechylování v psané podobě zachováváme: Jammes [žam] – Jammesová [žamová].
Příjmení zakončená na nevyslovované ‑i, ‑y
V cizích příjmeních zakončených na nevyslovované ‑i nebo ‑y, které má vliv na výslovnost (např. v maďarštině ‑ly [j], ‑gy [ď], ‑ny [ň], v rumunštině aj. ‑ci [č]), se koncové ‑i/‑y při přechylování zachovává: Arany [araň] – Aranyová [araňová], Nagy [nať] – Nagyová [naďová], Király [kiráj] – Királyová [kirájová], Popovici [popovič] – Popoviciová [popovičová].
Germánská příjmení zakončená na ‑y, ‑i, ‑eu
Také germánská příjmení zakončená na ‑y, ‑i [j] nebo ‑eu [oj] připojují přechylovací příponu k celému základu: Grey [grej] – Greyová, May [máj] i [mej] – Mayová, Blei [blaj] – Bleiová, Bleibtreu [blajptroj] – Bleibtreuová.