Tři, čtyři

Číslovky tři, čtyři se skloňují podle ženského vzoru „kost“, každá s jednou odchylkou. U číslovky tři je to tvar 7. p.: třemi, u číslovky čtyři tvar 2. p.: čtyř. Například: 2. p. splnění tří úkolů, věštba od tří sudiček, bigbít čtyř akordů, po dobu všech čtyř ročních období, otec tří synů a čtyř dcer, 7. p. se třemi kamarády, starý stůl se třemi polámanými nohami, míchat těmi třemi vařečkami, se čtyřmi dětmi, s těmi čtyřmi ratolestmi, házet čtyřmi míčky naráz.

Ve 2. p. jsou možné dvojí koncovky: tří i třech, čtyř i čtyřech, tvary končící na ‑ch jsou hodnoceny jako hovorové, tedy sice spisovné, ale vhodné spíše v mluvených projevech.

Ve spojení s podstatnými jmény označujícími části lidského těla nebo části těla různých živočichů je v 7. p. mn. č. náležitá duálová koncovka ‑ma, která označuje výskyt jevu v páru, resp. v párech: mezi čtyřma očima, pes s třema nohama –⁠⁠⁠ viz Číslo podstatných jmen (dvoje housle, hromady listí).

Ve složených slovech, jejichž první část má význam číslovky tři, trojí, je možné užít podobu troj‑ i tří‑ (např. trojbarevné i tříbarevné šaty, trojstranná i třístranná dohoda, trojmístné i třímístné sedadlo). U některých slov se však ustálila pouze jedna podoba (např. trojboj, trojdohoda, trojlístek, trojobal, trojskok, trojspřeží, trojrozměrný × tříkolka, tříkrálový, tříletý, tříměsíční, třípokojový, tříprocentní, třítisícový).