Slovesa vzoru „péci“ (infinitiv -ci – -ct)

Infinitiv

K typu „péci/péct“ náleží sedm sloves, tj. péci/péct, síci/síct, téci/téct, tlouci/tlouct, vléci/vléct, moci/moct, kniž. stříci se, a jejich předponové odvozeniny, např. pomoci/pomoct, obléci/obléct. (Některé předponové odvozeniny mají vedle tvarů podle vzoru „péci“ též tvary podle vzoru „tisknout“, viz bod 3.)

S tvary infinitivu na ‑ci se setkáváme v dříve vydaných slovnících, ve starší literatuře nebo ve vyšším stylu. Infinitiv zakončený na ‑ct je novější, vznikl analogicky podle infinitivů ostatních sloves (péct jako např. nést), nabyl postupně ve spisovném jazyce platnosti neutrální a tvar na ‑ci je jím vytlačován do vrstvy prostředků knižních. U slovesa moct/moci je ještě stále častější variantou infinitivu podoba na ‑ci.

První osoba jednotného čísla a třetí osoba množného čísla

V 1. os. j. č. a 3. os. mn. č. způsobu oznamovacího času přítomného uvádějí starší slovníky a mluvnice u těchto sloves dvojí tvary, např. peču/peku, pečou/pekou; teču/teku, tečou/tekou; tluču/tluku, tlučou/tlukou; vleku/vleču, vlekou/vlečou. Za základní jsou dnes považovány podoby s ‑č‑, které vznikly vyrovnáním základu při časování (např. já peču, oni pečou podle ty pečeš, on peče, my pečeme, vy pečete). Varianty s ‑k‑ jsou dnes hodnoceny jako velmi knižní či zastaralé.

Sloveso moci/moct má vedle starších tvarů mohu, mohou též analogické tvary můžu, můžou, které jsou v SSČ označeny jako hovorové. Jde tedy o tvary, jež se vyskytují především v mluvených spisovných projevech, v psaných stále převažují tvary původní, tzn. mohu, mohou. Pouze tvary původní uchovává knižní sloveso stříci se, tj. střehu se, střežeš se, …, střehou se (toto sloveso celkově zastarává, živý je jen tvar imperativu střez se).

Poznámky k některým slovesům

říci/říct

Uvedené sloveso se s výjimkou původního infinitivu (říci) a přechodníku přítomného (řka, řkouc, řkouce) časuje podle vzoru „tisknout“ (řeknu, řekneš, řekne, …), a proto se k němu i řadí.

vléct/vléci

Jako rovnocenné vedle sebe fungují tvary u početné skupiny předponových sloves odvozených souběžně od základového vléct/vléci (1. slovesná třída, vzor „péct“) a vléknout (2. slovesná třída, vzor „tisknout“), např. navleču/navléknu (hovor. navlíknu), obleču/obléknu (hovor. oblíknu).