Tvoření obyvatelských jmen

Obecné poučení

Obyvatelská jména vyjadřují příslušnost osoby k určitému místu: Praha –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Pražan, Brazílie –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Brazilec. Nejčastěji bývají utvořena příponami ‑an (Teplice –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Tepličan) a ‑ec (Japonsko –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Japonec). Zřídka se obyvatelské názvy odvozují od přídavných jmen: anglický –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Angličan, mimozemský –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ mimozemšťan. Pro označení skupiny obyvatel daného místa se někdy uplatňuje zpodstatnělé přídavné jméno v množném čísle: Hradec –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Hradečtí, Vodňany –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Vodňanští, Karlovy Vary –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Karlovarští (srov. Velká písmena –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jména živých bytostí a přídavná jména od nich odvozená).

Obyvatelská jména mohou být též stylově rozlišena, srov. stylově vyšší Pražan –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ stylově nižší Pražák. Jména na ‑ák jsou tradičně označována za nespisovná či hovorová, patrně mj. s ohledem na expresivní status jiných takto tvořených pojmenování (Staromák, slepák, auťák), jména na ‑an naopak někdy působí knižně nebo neobvykle. Přijatelnost jednotlivých jmen ve spisovném textu se může lišit, např. regionálně, a to jak z hlediska příslušného jména, tak uživatelů. Blíže neutrální vrstvě spisovné češtiny může být v některých případech stylově nižší varianta (např. běžné Jičíňák proti okrajovějšímu Jičíňan), v jiných případech varianta stylově vyšší (např. běžnější Kroměřížan proti prakticky neužívanému Kroměřížák) a někdy nelze považovat za neutrální ani jednu z nich.

Tvoření obyvatelských jmen většinou nepůsobí v praxi velké obtíže, vyskytnou se však i případy, v nichž je vytvoření obyvatelského jména obtížné či sporné. Platí to jak pro tvoření obyvatelských jmen od domácích zeměpisných názvů, tak pro tvoření od názvů cizojazyčných. V takových případech doporučujeme použít raději opisu než těžkopádného obyvatelského jména, jehož interpretace by mohla být obtížná, např. Mariánské Lázně –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ *Mariánskolázeňan, Buon Ma Thuot –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ *Buonmathuoťan.

Tvoření příponou ‑an

Příponou ‑an se tvoří obyvatelská jména od domácích zeměpisných názvů (názvů měst i větších sídelních oblastí) i od obecných jmen označujících místo: Brno –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Brňan, Morava –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Moravan, město –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ měšťan. Přípona ‑an se uplatňuje také u tvoření obyvatelských jmen od názvů zemí: Irák –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Iráčan. Při tvoření se odsouvají přípony ‑sko a ‑ie: Holandsko –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Holanďan, Sýrie –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Syřan.

Odvozujeme‑li obyvatelské jméno od víceslovného názvu, obvykle vycházíme pouze ze základového podstatného jména: Ústí nad Labem –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Ústečan, Hradec Králové –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Hradečan. Je‑li potřeba od sebe odlišit např. obyvatele Ústí nad Labem a Ústí nad Orlicí, je třeba užít opisných pojmenování typu obyvatel Ústí nad Labem, obyvatel Ústí nad Orlicí.

Při odvozování příponou ‑an dochází zpravidla k hláskovým změnám v základu slova. Střídá se zde c/č: Hradec –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Hradečan, g/ž: Kongo –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Konžan, k/č: Vroutek –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Vroutečan, Afrika –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Afričan, ch/š: Stachy –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Stašan, r/ř: Nitra –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Nitřan, st/šť: Nové Město –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Novoměšťan, t/ť: Lanžhot –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Lanžhoťan.

Tvoření příponou ‑ec

Příponou ‑ec se většinou tvoří obyvatelská jména od názvů zemí, nejčastěji zakončených v základu na ‑j, ‑l, ‑m, ‑n, ‑r, ‑v: Thajsko –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Thajec, Brazílie –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Brazilec, Vietnam –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Vietnamec, Libanon –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Libanonec, Litva –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Litevec. Přípona ‑sko se při odvozování odsouvá: Somálsko –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Somálec. Poměrně řídké jsou případy tvoření od přídavných jmen: Gruzie –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ gruzínský –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Gruzínec (i Gruzín), Kuba –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ kubánský –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Kubánec. Jen ojediněle se přípona ‑ec užívá pro odvozování od názvů měst: Amsterodamec. U francouzských jmen se odvozené obyvatelské jméno může tvořit odchylně: Provence –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Provensálec.

Jména bez přípony (typ Rus)

U všech dosud probraných typů se obyvatelské názvy tvoří od názvů zemí, u některých jmen je však postup utváření opačný: nejdříve vznikl název příslušníka národa a teprve na jeho základě pak název země: Němec –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Německo. Skupina jmen bez přípony je poměrně nepočetná a zastupují ji např. jména Rus, Arab, Ir, Ital, Srb, Rumun, Maďar, Dán, Nor, Španěl.

Více existujících podob jména

Existuje rovněž poměrně malá skupina obyvatelských jmen, u nichž jsou jako rovnocenné kodifikovány různě utvořené podoby, např. Bahrajn –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Bahrajnec i Bahrajňan, Ekvádor –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Ekvádorec i Ekvádořan, Gruzie –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Gruzín i Gruzínec apod. Podoby obyvatelských jmen se mohou lišit dobovým příznakem, např. Osetie –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Osetinec (podle starších příruček) i Oset (podle novějších příruček), někdy se užívá více podob též v případě, že obyvatelské jméno není vůbec kodifikováno, např. Abcházie –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Abcház, Abchaz i Abcházec. Všechny tyto jmenované konkurenční podoby považujeme za přijatelné.

Tvoření od přídavných jmen

Čistý typ odvozování od přídavného jména představují pouze případy, které nejsou motivované vlastními zeměpisnými názvy (proto se také píšou s malým počátečním písmenem): pozemský –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ pozemšťan, nebeský –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nebešťan, mimozemský –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ mimozemšťan. S tvořením od přídavných jmen se někdy spojují též obyvatelská jména Angličan a Belgičan. Lze je však považovat také za odvozeniny s rozšířenou příponou ‑čan.

Přechylování obyvatelských jmen (Češka, Řekyně apod.)

V návaznosti na tvoření mužských obyvatelských jmen i zde platí, že se přechýlené podoby netvoří důsledně od všech zeměpisných jmen. Ve sporných či méně frekventovaných případech je vhodnější použít raději opisu než těžkopádného obyvatelského jména, jehož interpretace by mohla být obtížná, např. Mariánské Lázně –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ *Mariánskolázeňanka.

Tvoření příponou ‑ka

Příponou ‑ka se tvoří převážná většina přechýlených obyvatelských jmen. Základovými slovy mohou být mužská etnická jména bez koncovky (Čech –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Češka, Mongol –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Mongolka, Srb –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Srbka), obyvatelská jména zakončená na ‑an (Pařížan –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Pařížanka, Rakušan –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Rakušanka), ‑ec (v tomto případě se přípona ‑ec odsouvá: Brazilec –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Brazilka, Gruzínec/Gruzín –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Gruzínka), ‑ák (Hanák –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Hanačka).

Tvoření příponou ‑yně

Tvoření příponou ‑yně je ojedinělé. Přechýlené podoby se tvoří od mužských jmen bez přípony: Řek –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Řekyně i s příponou: Turek –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Turkyně.

Více existujících podob jména

Existuje‑li více variant obyvatelského jména mužského rodu, neplatí, že zároveň musí existovat i více podob přechýlených, např. Gruzín/Gruzínec –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Gruzínka. V některých případech však existuje možnost vytvořit též různé podoby přechýleného jména od různých základů mužského rodu, např. Osetinec (podle starších příruček) –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Osetinka; Oset (podle novějších příruček) –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Osetka.