Abecední řazení

Pravidla pro abecední řazení

Pravidla abecedního řazení uvádí ČSN 97 6030 Abecední řazení.

Abeceda je soubor písmen v pevně stanoveném (abecedním) pořadí. Takzvaná mezinárodní latinská abeceda je soubor základních písmen latinské abecedy bez použití diakritických znamének, pozměněných základních písmen a spřežek. Podle této abecedy lze řadit hesla v cizích jazycích (popř. jména osob cizích národností). Česká národní abeceda je soubor všech písmen používaných v českém jazyce. Samostatnými znaky pro označení hlásek jsou všechna písmena, tedy i písmena s diakritickými znaménky (á, č, ď, é, ě, í, ň, ó, ř, š, ť, ú, ů, ý, ž) a spřežka ch, kterou v českém pravopise považujeme za jediné písmeno (označuje pouze jedinou hlásku).

Písmeno ch řadíme mezi písmena h a i, obdobně je třeba řadit i slova obsahující skupinu hlásek sch, tedy například:

shoda
schody
sídliště

Mezera mezi vzájemně souvisejícími znaky se považuje za jeden znak. V abecedním řazení se mezera řadí před první písmeno abecedy, například:

motýl noční
motýlek

Základní abecední řazení se provádí postupně podle jednotlivých znaků odleva doprava, a to podle standardizované české národní abecedy doplněné písmeny q, w, x: a, b, c, č, d, e, f, g, h, ch, i, j, k, l, m, n, o, p, q, r, ř, s, š, t, u, v, w, x, y, z, ž. Tato písmena mají primární řadicí vlastnost.

Velká a malá písmena mají stejnou řadicí platnost. Odlišují-li se slova pouze velikostí písmena, slovníky i PČP uvádějí nejdříve výrazy počínající malým písmenem, například:

damašek
Damašek

Písmena s diakritickými znaménky, která ve výše uvedené řadě nejsou uvedena (tj. á, ď, é, ě, í, ň, ó, ť, ú, ů, ý), se posuzují jako prostá základní písmena bez diakritických znamének, například:

Totéž platí i pro písmena s diakritickými znaménky v jiných národních abecedách, včetně nerozepsaných přehlásek (à, â, ä, ç, è, ê, ĺ, ľ, ł, ô, ö, ŕ, ü, ż). Tato písmena mají pouze sekundární řadicí platnost, tzn. že se k jejich odlišnosti od základního písmene standardizované české národní abecedy přihlíží teprve při jinak zcela totožných slovech (nepostačí-li k rozlišení dvou slov písmena standardizované národní abecedy).

V případě diakritických znamének na různých místech v jinak totožných slovech se řadí nejprve slovo s diakritickým znaménkem blíže konci slova, například:

kanon
kanón
kaňon
kánon

Setkají-li se u téhož písmene diakritická znaménka různého druhu v jinak totožných slovech, přihlíží se k poloze diakritického znaménka vzhledem k základnímu písmenu. Řadí se v tomto pořadí:

• písmeno s diakritickým znaménkem nahoře,
• písmeno s diakritickým znaménkem dole,
• písmeno s diakritickým znaménkem vzadu,
• písmeno s diakritickým znaménkem vpředu,
• písmeno s diakritickým znaménkem uvnitř písmene nebo přes písmeno.

Nelze-li se rozhodnout podle polohy diakritického znaménka, rozhoduje počet a tvar diakritických znamének. Jako diakritické znaménko se posuzuje např. apostrof (’), stupeň (°) nebo znaky pro úhlovou minutu a stopu (′) či úhlovou vteřinu a palec (″). Písmena, u nichž jsou uvedeny indexy nebo exponenty, se sekundárně řadí jako písmena s diakritickými znaménky, například:

C
Ç
°C
X
X^c
X_B
X^c_B

Řazení písmen z jiných abeced

Vyskytnou-li se ve slovech písmena z jiných abeced než z latinky (např. cyrilská, řecká, hebrejská, arabská a jiná písmena), řadí se podle stanoveného způsobu přepisu v rámci latinské abecedy, např. Суворов se řadí jako Suvorov, α se řadí jako alfa, β částice se řadí jako beta částice, německé ostré ß se obvykle řadí a přepisuje jako ss, znaky představující těsně u sebe psaná písmena a ligatury se řadí jako samostatně psaná písmena, např. Æ se řadí jako ae, Œ se řadí jako oe, například:

α
Æ
β částice
Muskel
Muße
Суворов

Řazení písmen a číslic

Číslice a skupiny číslic (včetně případné desetinné čárky nebo znaménka minus) se řadí podle číselné hodnoty číslic, tzn. ve vzestupném číselném pořadí, a to až za abecedu, tedy: … v, w, x, y, z, ž, 0, 1, 2, 3…, například:

ZZ
Z-2
Ž
3
3N
3no
5A
8

Pozn.: Jsou-li číslo nebo číslovka vyjádřeny slovně, řadí se jako slovo.

Interpunkční znaménka, značky a obrazce

Vyskytují-li se samy o sobě ve funkci hesla znaménka, značky nebo obrazce, řadí se až na konec abecedy, resp. až za číslice, a to v tomto pořadí:

1. znaménka: . , ; ? ! : „ (všechny tvary uvozovek) – | / \ ( ) / / [ ] ( ) ‹ › { }
2. ustálené značky: @ & € £ § % ‰ $
3. grafické značky a lineární obrazce (nejprve složené z úseček, pak z křivek – v obou případech vzestupně podle počtu čar, a to nejprve nekřížící se čáry a pak křížící se čáry): − = + × * # ~ ≈
4. grafické značky a plošné obrazce (vzestupně podle počtu úhlů nebo cípů): ▲▼ ■ ♦ ●