Přechylování příjmení, která mají formu podstatného jména a ve výslovnosti jsou zakončena na samohlásku (typ Svoboda – Svobodová)

V této kapitole je popsáno, jakým způsobem se tvoří přechýlené ženské podoby od příjmení s formou podstatného jména, která jsou ve výslovnosti zakončena na samohlásku. Kromě těchto přechýlených podob si žena může podle platného znění matričního zákona zvolit i podobu nepřechýlenou (viz Přechylování příjmení ve veřejné komunikaci).

Domácí i cizí příjmení tohoto typu se přechylují pomocí přípony ‑ová, např. Vondra –⁠⁠ Vondrová, Nevole –⁠⁠ Nevolová, Turzo –⁠⁠ Turzová, Filipi –⁠⁠ Filipiová, Landau –⁠⁠ Landauová, Dumas [dyma] –⁠⁠ Dumasová [dymasová].

U mnoha cizích a některých domácích příjmení může být obtížné stanovení základu, k němuž se přípona připojuje. Zpravidla zde postupujeme obdobně jako při skloňování těchto jmen, tj. při přechylování vycházíme ze stejného základu (viz hesla o skloňování osobních jmen zakončených ve výslovnosti na samohlásku). Přechylovací přípona se připojuje buď k základu bez koncové samohlásky (u většiny typů domácích jmen), nebo k celému základu i s touto samohláskou (u cizích příjmení zakončených ve výslovnosti na dlouhou samohlásku i u mnohých zakončených na samohlásku krátkou). U některých příjmení si konkurují podoby přechýlené od různých variant základu (např. Falke –⁠⁠ Falková i Falkeová). V takových případech bývá rozhodující rodinná tradice nositelky příjmení.

U cizích příjmení uvádíme jen jednu z možných výslovnostních podob, pokud se tyto varianty liší pouze délkou samohlásky (např. u jména Marais vyslovovaného [mare] i [maré] je uvedena jen podoba [maré]).

Příjmení zakončená ve výslovnosti na [a], [á]

Příjmení zakončená v písmu i ve výslovnosti na ‑a

Při přechylování domácích příjmení samohláska ‑a odpadá: Svoboda –⁠⁠ Svobodová, Vondra –⁠⁠ Vondrová, Krejča –⁠⁠ Krejčová.

Cizí příjmení přechylujeme od základu s odtrženým ‑a, popř. i od základu plného: Mustafa –⁠⁠ Mustafová, popř. Mustafaová, Loringa –⁠⁠ Loringová, popř. Loringaová, Mantegna [manteňa] –⁠⁠ Mantegnová, popř. Mantegnaová, Lorca [lorka] –⁠⁠ Lorcová, popř. Lorcaová, Mosca [moska] –⁠⁠ Moscová, popř. Moscaová. Předchází‑li před ‑a samohláska, častější je přechylování od zkráceného základu: Borgia [bordža] –⁠⁠ Borgiová, popř. Borgiaová, Moravia –⁠⁠ Moraviová, popř. Moraviaová, Kroa –⁠⁠ Kroová, popř. Kroaová.

Příjmení zakončená ve výslovnosti na [á]

Příponu ‑ová připojujeme k plné podobě mužského příjmení: Jahjá –⁠⁠ Jahjáová, Isá –⁠⁠ Isáová, Kivimaa [kivimá] –⁠⁠ Kivimaaová, Paa [pá] –⁠⁠ Paaová.

Příjmení zakončená v písmu a ve výslovnosti rozdílně

Francouzská jména zakončená v písmu na ‑oy vyslovované [oa] se přechylují od plného základu; přechýlená příjmení ve výslovnosti [a] odsouvají: Duvernoy [dyvernoa] –⁠⁠ Duvernoyová [dyvernojová], Leroy [leroa] –⁠⁠ Leroyová [lerojová], Mauroy [moroa] –⁠⁠ Mauroyová [morojová].

Některá francouzská a jiná příjmení jsou ve výslovnosti zakončena na [a] a v psané podobě na ‑d, ‑t, ‑s, ‑x nebo skupinu ‑ois, ‑oix [oa]. Při přechylování se tato písmena zpravidla vyslovují jako v domácích slovech, jen ‑x‑ a v některých případech ‑s‑ se vyslovují jako [z]: Bolstad [búlsta] –⁠⁠ Bolstadová [búlstadová], Marat [mara] –⁠⁠ Maratová [maratová], Dumas [dyma] –⁠⁠ Dumasová [dymasová], Maurois [moroa] –⁠⁠ Mauroisová [moroazová], Delacroix [delakroa] –⁠⁠ Delacroixová [delakroazová].

Příjmení zakončená ve výslovnosti na [e], [é]

Domácí příjmení zakončená v písmu na ‑e, ‑ě

Při přechylování domácích příjmení zakončených na ‑e, ‑ě koncová hláska ve většině případů odpadá: Kaše –⁠⁠ Kašová, Nevole –⁠⁠ Nevolová, Purkyně –⁠⁠ Purkyňová, Kubice –⁠⁠ Kubicová.

Jestliže původ příjmení není zcela zřetelný nebo by ženský tvar vytvořený od základu bez ‑e působil nezvykle, může být (v souladu s rodinnou zvyklostí) přípona ‑ová připojena i k plnému tvaru mužského příjmení: Pintě –⁠⁠ Pinťová i Pintěová, Vůle –⁠⁠ Vůlová i Vůleová.

Mezi jména s tímto zakončením patří i složená nebo předložková příjmení typu Skočdopole, Osolsobě, Skamene. Pokud se tato jména přechylují, tvoří se ženské podoby od základu po odtržení ‑e/‑ě: Skočdopole –⁠⁠ Skočdopolová, Osolsobě –⁠⁠ Osolsobová, Skamene –⁠⁠ Skamenová.

Příjmení typu Dítě při přechylování obvykle v souladu s rodinnou zvyklostí rozšiřují základ o kmenotvornou příponu ‑et‑: Dítě –⁠⁠ Dítětová i Díťová, Kníže –⁠⁠ Knížetová i Knížová, Hrabě –⁠⁠ Hrabětová, popř. Hraběová (možná podoba Hrabová se nepoužívá); Poupě –⁠⁠ Poupětová, popř. Poupěová (možná podoba Poupová se nepoužívá).

Cizí příjmení zakončená v písmu i ve výslovnosti na ‑e

U těchto příjmení lze při přechylování připojit příponu ‑ová k základu zkrácenému o koncové ‑e nebo zachovat plnou podobu mužského příjmení (viz též Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na [e], [é]): Goethe –⁠⁠ Goethová i Goetheová, Heine –⁠⁠ Heinová i Heineová, Šebrle –⁠⁠ Šebrlová i Šebrleová, Teige –⁠⁠ Teigová i Teigeová, Falke –⁠⁠ Falková i Falkeová, Schultze –⁠⁠ Schultzová i Schultzeová, Veronese –⁠⁠ Veronesová i Veroneseová, Nietzsche –⁠⁠ Nietzschová i Nietzscheová.

Příjmení zakončená ve výslovnosti na [é]

Příjmení zakončená v písmu i ve výslovnosti na ‑é připojují příponu ‑ová k celému základu: Doré –⁠⁠ Doréová, Linné –⁠⁠ Linnéová, Pelé –⁠⁠ Peléová, Mathé –⁠⁠ Mathéová.

U příjmení zakončených ve výslovnosti na samohlásku [é] psanou jako ‑ée se koncové němé ‑e při přechylování vypouští: Grée [gré] –⁠⁠ Gréová, Karlée [karlé] –⁠⁠ Karléová.

Příjmení zakončená v písmu na ‑ee vyslovované jako [é] přechylujeme od nezkráceného základu: Klee [klé] –⁠⁠ Kleeová.

Příjmení zakončená v písmu a ve výslovnosti rozdílně

Odpovídá‑li u cizích příjmení koncové hlásce [e], [é] jiné písmeno než ‑e, ‑é, přípona ‑ová se připojuje k celému základu: Nexø [nekse] –⁠⁠ Nexøová, Haanpää [hánpé] –⁠⁠ Haanpääová, Ernő [erné] –⁠⁠ Ernőová, Richelieu [rišeljé] –⁠⁠ Richelieuová, Montesquieu [monteskjé] –⁠⁠ Montesquieuová, Delaunay [delone] –⁠⁠ Delaunayová [deloneová], Aufray [ofre] –⁠⁠ Aufrayová [ofreová].

U příjmení zakončených na [e], [é], která jsou v písmu zakončena na souhláskové písmeno (nejčastěji francouzská jména zakončená na ‑t, ‑r, ‑s, ‑z, ‑x), se v přechýlených podobách toto písmeno vyslovuje (‑s a ‑x jako [z]): Maigret [megre] –⁠⁠ Maigretová [megretová], Béranger [beranžé] –⁠⁠ Bérangerová [beranžérová], Marais [maré] –⁠⁠ Maraisová [marézová], Boulez [bulé] –⁠⁠ Boulezová [bulézová], Neveux [nevé] –⁠⁠ Neveuxová [nevézová].

Příjmení zakončená ve výslovnosti na [i], [í]

Příjmení zakončená v písmu na ‑i, ‑y a ve výslovnosti na [i]

Příjmení zakončená na ‑i, ‑y jsou nejčastěji cizího původu. Přechylovací přípona se u nich připojuje k plné podobě mužského příjmení: Bondy –⁠⁠ Bondyová, Petöfi –⁠⁠ Petöfiová, Verdi –⁠⁠ Verdiová, Filipi –⁠⁠ Filipiová.

Pokud se ojedinělá česká příjmení tohoto typu přechylují, připojují příponu ‑ová k základu bez ‑i: Bezstarosti –⁠⁠ Bezstarostová, Darmopíši –⁠⁠ Darmopíšová.

Příjmení zakončená v písmu i ve výslovnosti na ‑í

Česká příjmení na ‑í vznikla z obecných podstatných jmen, z osobních jmen nebo jsou zpodstatnělými přídavnými jmény měkkými. Pokud se tato příjmení přechylují, přípona ‑ová se připojuje k základu bez koncové samohlásky: Bouší –⁠⁠ Boušová, Konopí –⁠⁠ Konopová, Štěstí –⁠⁠ Štěsťová, Zelí –⁠⁠ Zelová, Kočí –⁠⁠ Kočová, Krejčí –⁠⁠ Krejčová, Tomší –⁠⁠ Tomšová.

Jména cizího původu na ‑í připojují přechylovací příponu k plné podobě mužského příjmení: Gándhí –⁠⁠ Gándhíová, Chomejní –⁠⁠ Chomejníová.

Příjmení zakončená v písmu a ve výslovnosti rozdílně

U příjmení zakončených v písmu na skupinu samohlásek a ve výslovnosti na [i], [í] se přípona ‑ová připojuje k nezkrácenému základu: Shelley [šeli] –⁠⁠ Shelleyová, Curie [kirí] –⁠⁠ Curieová, Péguy [pegi] –⁠⁠ Péguyová, Blanqui [blanki] –⁠⁠ Blanquiová, Lee [lí] –⁠⁠ Leeová, Lie [lí] –⁠⁠ Lieová, Mackenzie [mekenzí] –⁠⁠ Mackenzieová, Attlee [etlí] –⁠⁠ Attleeová.

U příjmení zakončených v písmu na souhlásku a ve výslovnosti na [i], [í] se v přechýlených podobách koncová souhláska vyslovuje (s výjimkou ‑gh): Dupuis [dypuji] –⁠⁠ Dupuisová [dypujisová], Petit [pety] –⁠⁠ Petitová [petytová], Camus [kami] –⁠⁠ Camusová [kamisová], Raleigh [róli] –⁠⁠ Raleighová [rólijová], Leigh [lí] –⁠⁠ Leighová [líjová], Denis [deny] –⁠⁠ Denisová [denysová], Ramuz [rami] –⁠⁠ Ramuzová [ramizová].

Příjmení zakončená ve výslovnosti na [o], [ó]

Příjmení zakončená ve výslovnosti na [o]

Při přechylování domácích i víceslabičných cizích příjmení koncové ‑o odpadá: Bidlo –⁠⁠ Bidlová, Máslo –⁠⁠ Máslová, Stýblo –⁠⁠ Stýblová; Bondarko –⁠⁠ Bondarková, Eco [eko] –⁠⁠ Ecová, Turzo –⁠⁠ Turzová.

Orientální jednoslabičná příjmení připojují příponu k celému základu: Do –⁠⁠ Doová, Ngo –⁠⁠ Ngoová, To –⁠⁠ Toová.

U francouzských příjmení zakončených na nevyslovované ‑t, ‑d, ‑s, ‑z se tato písmena před přechylovací příponou vyslovují: Girardot [žirardo] –⁠⁠ Girardotová [žirardotová], Gounod [guno] –⁠⁠ Gounodová [gunodová], Laclos [laklo] –⁠⁠ Laclosová [laklosová], Buloz [bilo] –⁠⁠ Bulozová [bilozová].

Cizí příjmení zakončená ve výslovnosti na [ó]

Příjmení zakončená v písmu i ve výslovnosti na ‑ó připojují přechylovací příponu k celému základu: Szabó [sabó] –⁠⁠ Szabóová, László [lásló] –⁠⁠ Lászlóová, Šindó –⁠⁠ Šindóová, Miró –⁠⁠ Miróová.

Rovněž příjmení zakončená v písmu na skupinu samohlásek nebo na souhlásku zachovávají při přechylování plnou podobu mužského příjmení: Rousseau [rusó] –⁠⁠ Rousseauová [rusóová]; Law [ló] –⁠⁠ Lawová [lóová], Waugh [vó] –⁠⁠ Waughová [vóová].

Přechýlené podoby francouzských jmen zakončených na ‑(e)aux [ó] lze vyslovovat dvojím způsobem: Malraux [malró] –⁠⁠ Malrauxová [malróová] nebo [malrózová], Carpeaux [karpó] –⁠⁠ Carpeauxová [karpóová] nebo [karpózová], Marivaux [marivó] –⁠⁠ Marivauxová [marivóová] nebo [marivózová], Bordeaux [bordó] –⁠⁠ Bordeauxová [bordóová] nebo [bordózová].

Příjmení zakončená ve výslovnosti na [u], [ú]

Domácí příjmení zakončená v písmu na ‑u, ‑ů

Domácí příjmení s formou 2. p. mn. č. zakončená na ‑ů, ‑u (podoby na ‑u jsou původně nářeční) zůstávají zpravidla nepřechýlená, řidčeji se –⁠⁠ v závislosti na rodinné tradici –⁠⁠ přechylují. Přípona ‑ová se pak připojuje k jejich zkrácenému základu: Janů –⁠⁠ Janová, Petrů –⁠⁠ Petrová; Janu –⁠⁠ Janová, Adamu –⁠⁠ Adamová.

Příjmení zakončená na ‑ou a ‑ů typu Hrejsemnou, Přinesdomů vznikla z ustrnulých větných konstrukcí. Pokud se tato jména přechylují, tvoří se ženské podoby od základu po odtržení ‑ou/‑ů: Hrejsemnou –⁠⁠ Hrejsemnová; Přinesdomů –⁠⁠ Přinesdomová, Nechoďdomů –⁠⁠ Nechoďdomová.

Cizí příjmení zakončená v písmu i ve výslovnosti na ‑u, ‑ú

Cizí příjmení zakončená na ‑u, jemuž předchází souhláska nebo ‑a, resp. na ‑ou (vyslovované [u]) následující po souhlásce, připojují příponu ‑ová k nezkrácenému základu: Garvizu –⁠⁠ Garvizuová, Hajdu –⁠⁠ Hajduová, Vu –⁠⁠ Vuová, Chu –⁠⁠ Chuová, Landau –⁠⁠ Landauová, Rittau –⁠⁠ Rittauová, Pithou [pitu] –⁠⁠ Pithouová, Fivou [fivu] –⁠⁠ Fivouová. U rumunských příjmení na ‑eanu lze přechýlené podoby tvořit od nezkráceného základu i od základu s odsunutým ‑u: Moiceanu –⁠⁠ Moiceanuová i Moiceanová, Olteanu –⁠⁠ Olteanuová i Olteanová.

U příjmení zakončených na ‑iu, ‑eu, ‑iou [iju], ‑escu [esku] (zpravidla jde o jména novořecká, albánská nebo rumunská) se koncové ‑u/‑ou při přechylování odsouvá, popř. se přípona ‑ová připojuje k plné podobě mužského příjmení: Aigiriu –⁠⁠ Aigiriová, popř. Aigiriuová, Papandreu –⁠⁠ Papandreová, popř. Papandreuová, Dimitriou [dymitriju] –⁠⁠ Dimitriová, popř. Dimitriouová. Přestože lze při skloňování příjmení na ‑escu psát ‑k‑ místo ‑c‑ (např. Ceaușescu [čaušesku] –⁠⁠ Ceaușesca i Ceaușeska [čaušeska]), při přechylování těchto jmen ‑c‑ z důvodu snadnější identifikace výchozího příjmení zachováváme: Ceaușescu –⁠⁠ Ceaușescová, popř. Ceaușescuová, Popescu –⁠⁠ Popescová, popř. Popescuová.

Cizí příjmení zakončená v písmu na ‑ú tvoří ženské podoby od nezkráceného základu: Nehrú –⁠⁠ Nehrúová.

Cizí příjmení zakončená ve výslovnosti na [u], [ú] a v písmu na jiné písmeno

Základem pro přechylování těchto příjmení je ve většině případů plná podoba mužského příjmení: Bjørneboe [bjernbú] –⁠⁠ Bjørneboeová, Moe [mú] –⁠⁠ Moeová, Poe [pou] –⁠⁠ Poeová, Marlow [márlou] –⁠⁠ Marlowová, Agnew [egňú] –⁠⁠ Agnewová, Grew [grú] –⁠⁠ Grewová; Jaloux [žalu] –⁠⁠ Jalouxová [žaluzová], Giraudoux [žirodu] –⁠⁠ Giraudouxová [žiroduzová].

Výjimku představují portugalská jména zakončená v písmu na ‑o [u], u kterých se koncová samohláska při přechylování vypouští; také u příjmení na ‑oo [ú] se jedno ‑o zpravidla odsouvá: Castelo [kaštelu] –⁠⁠ Castelová, Amado [amadu] –⁠⁠ Amadová; Boo [bú] –⁠⁠ Boová [búová].

 

Související hesla o skloňování osobních jmen zakončených ve výslovnosti na samohlásku

• Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na [a], [á]
• Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na [e], [é]
• Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na [i], [í]
• Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na [o], [ó]
• Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na [u], [ú], [ou], [au]