Složitější případy shody přísudku s podmětem

Podmět je nevyjádřený

Mluvnickou povahu nevyjádřeného podmětu poznáme podle předcházejícího slovního kontextu nebo podle situace promluvy.

Jde‑li o ženy, píšeme v příčestí ‑y: Nechtěly jsme se už hádat s manželi, vyrazily jsme proto na výlet samy.

Jde‑li o muže nebo o muže a ženy zároveň, mužský rod má přednost před ženským, píšeme ‑i: Byli jsme rádi, že máme klid na sledování sportovního přenosu.

Jedním z typů textů, v nichž se setkáváme s nevyjádřeným podmětem, jsou například publicistické a odborné články. Pro mnohé pisatele je řešení shody podle podmětu rodu muž. živ. přijatelné i v případě, že článek napsaly ženy. Z čistě jazykového hlediska by se však shoda měla řídit ženským rodem, pokud je jednoznačné, že jsou podmětem „autorky“. V případech, ve kterých to jednoznačné není, je vhodné zvolit shodu podle rodu muž. živ.

Autorský plurál

Autorský plurál se běžně užívá v odborné literatuře. Autor (nebo autorka) se o sobě vyjadřuje v 1. os. mn. č., shoda je vždy podle rodu muž. živ., v příčestí se píše měkké ‑i: Jak jsme již publikovali v předchozí práci… Abychom neopomněli důležitou skutečnost…

Autorský plurál je stylistický prostředek, jímž může pisatel vyjádřit skromnost (tzv. plurál skromnosti, např. Tímto experimentem jsme prokázali, že…) nebo sounáležitost s adresátem textu (tzv. inkluzivní plurál, např. Pokud bychom postupovali dle uvedených pokynů…). Obvyklý je také v definičních procesech, posiluje se jím vážnost textu, všeobecná platnost prezentovaného názoru (např. Za agresi bychom označili útočný čin směřující vůči zdroji vnímané frustrace).

Typ Děvčata, snad jste se na nás nezlobily/nezlobila?

Jestliže věta obsahuje oslovení, které je vyjádřeno podstatným jménem v 5. p. č. mn., a podmět není ve větě vyjádřen, volbu koncovky v přísudku je možné řídit jak přirozeným rodem podmětu, tak rodem podstatného jména v 5. p.: Snad jste si, děvčata, pochutnaly (i pochutnala). Děvčata, snad jste se na nás nezlobily (i nezlobila)?

Jestliže přirozený rod nevyjádřeného podmětu nelze jednoznačně určit, je možné vedle shody s podst. jm. v 5. p. (Děti, proč jste se včera neučily?) uplatnit i shodu podle smyslu (Děti, proč jste se včera neučili?).

Shoda podle výrazu v předcházející větě

Shoda se řídí podle výrazu ve větě předcházející: Tři hrady byly dobyty. Druhý den byly zbořeny. — Všechna auta podléhala kontrole. Proto nesměla na vozovku. — Kolegové na poradu nedorazili, slavili narozeniny jednoho z nich.

Někdy v následující větě nastupuje shoda podle smyslu (viz bod 4): Pár dívek se na večírku dobře bavilo. Když vypily, co mohly, lovily rybičky z akvária. — Jen málo lidí dokázalo režimu odporovat. Měli pak totiž těžký život.

Podmět je vyjádřen bezrodým zájmenem

Pokud ve větě stojí v pozici podmětu bezrodé zájmeno, volíme ‑i, nebo ‑y v přísudku podle toho, zda zájmeno odkazuje k osobám rodu mužského životného, nebo ne: Vy jste za ten zkažený večírek nemohly (= jde o ženy) × My jsme chtěli jen vaše dobro (= jde o muže nebo o muže a ženy zároveň).

Typ Rychlé šípy závodily, Tři sestry zahrály, Wanastowi Vjecy vydaly (gramatická shoda)

Je nutné zdůraznit, že při určování shody přísudku s podmětem má rozhodující úlohu gramatický, nikoli přirozený rod podmětu. Přestože například spojení Rychlé šípy označuje chlapce, hrdiny románu pro mládež, měli bychom ve větě Rychlé šípy vyhrály běžecký závod řídit shodu podstatným jménem rodu muž. neživ. šíp.

Jako obtížné se může jevit řešení shody v případě názvů některých českých hudebních skupin. Ve větě Tři sestry vystoupily v našem městě již popáté určujeme shodu podle podstatného jména ženského rodu sestra, přestože nejde o tři ženy, ale o kapelu tohoto jména složenou z mužských členů. Analogickým případem je shoda ve větě Buty vystoupily na červencovém festivalu. Pokud pisatel váhá, jaký tvar přísudku zvolit, může před podmět předsunout opěrné podstatné jméno –⁠⁠⁠⁠⁠ viz Spojení typu ve městě Olomouc, např. Skupina Buty vystoupila na červencovém festivalu. (K cizojazyčným názvům hudebních skupin viz bod 4.)

Typ Red Wings zvítězili, U2 zazpívali (shoda podle smyslu)

Je‑li mluvnický rod podmětu nejasný či nejednoznačný, uplatňuje se shoda podle smyslu, a to na základě kontextu, věcných znalostí, ale i úzu, např. u názvů hokejových týmů a populárních skupin. Doporučujeme proto psát: Red Wings zvítězili v semifinále. New York Rangers vyhráli desátý zápas. Beatles vydali mnoho desek. U2 vystoupili v nové sestavě. Rolling Stones zahráli v Plzni.

Typ British Airways získal‑, Dove uvedl‑

Je‑li ve větě opěrné podstatné jméno (společnost, pobočka, sdružení apod. –⁠⁠⁠⁠⁠ viz Spojení typu ve městě Olomouc), řídí se shoda podle něj: Společnost British Airways se rozhodla vyplatit mimořádné odměny zaměstnancům. Pražská pobočka Blue Letters poskytla nové výhody stálým klientům. Sdružení Easy Day nabídlo další služby.

Někdy je shoda podmětu s přísudkem dána územ. Například u názvu společnosti British Airways se v úzu setkáme s koncovkou ‑y (ve významu ‚aerolinie‘): British Airways zahájily novou reklamní kampaň. Případů, v nichž je cizí jméno v úzu dostatečně vžité, však není mnoho a většinou je nutno uplatňovat shodu podle formy (viz níže). Ani v tomto případě tedy nemůžeme vyloučit řešení podle zakončení podmětu: British Airways zahájil novou reklamní kampaň.

Tam, kde nejsou k dispozici věcné znalosti, kontext, jméno není zakotveno v úzu apod., řídí se shoda podle zakončení jména ve výslovnosti, např. jména jako Dove [daf], Philips [filips] jsou užívána jako jména rodu muž. neživ. (zakončena na souhlásku), Nivea jako jméno rodu ženského (koncovka ‑a) atd.: Dove uvedl na trh novou vůni. Philips překvapil neobvyklým designem výrobku. Nivea přišla s revolučním řešením problému padání vlasů.

Typ Dolce & Gabbana a Missoni představil‑, Albert a Billa otevřel‑

U podmětu typu Dolce & Gabbana a Missoni, Albert a Billa je nezřídka velmi obtížné rozhodnout, zda mužské jméno chápat jako jméno osoby, nebo firmy, v nejednoznačných případech proto nelze zcela vyloučit dvojí možnost řešení shody (tj. shodu podle smyslu): Dolce & Gabbana a Missoni představili (i představily) společnou kolekci. Moschino a Just Cavalli překvapili (i překvapily) novým parfémem. Hugo Boss a Guess zahájili (i zahájily) novou sezónu neonovými barvami. Albert a Billa otevřely (i otevřeli) další obchody.

Nejsme‑li si jisti, které i –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ y v přísudku zvolit, užijeme opěrné podstatné jméno (obchod, společnost, pobočka apod. –⁠⁠⁠⁠⁠ viz Spojení typu ve městě Olomouc), shoda se pak řídí podle tohoto jména: Značky Dior a Prada přichystaly speciální akci pro své zákazníky.

Typ ČT opakovala, HBO odvysílal‑

V případě, že v pozici podmětu stojí iniciálová zkratka, rozhoduje o koncovce přísudku její rod a číslo. Rod u iniciálových zkratek často kolísá, obvykle ho určuje základové jméno celého slovního spojení, z něhož byla zkratka vytvořena, např. ČD vypravily zvláštní spoj podle ‚dráhy‘, ČT opakovala pro velký úspěch pořad O češtině podle ‚televize‘, USA vyhlásily nové protiruské sankce podle ‚státy‘. Pokud původ zkratky není všeobecně znám, často se tyto zkratky přirozeně řadí k rodu střednímu, např. HBO odvysílalo i odvysílala (podle ‚televizní stanice‘). Podrobněji viz kap. Zkratky iniciálové (ČR, DIČ, SMS, SÚKL, IKEA).

Typ Jeho Výsost a My královna jsme byl‑

Oba tyto typy se týkají případů, kdy je podmětem jménem označující vysoce postavenou osobu, obvykle panovníka. V případě typu Jeho Výsost nebo Jeho Veličenstvo je podmět, který řídí shodu, formálně v rodě ženském nebo středním, přestože jde o muže, např. Jeho Veličenstvo se rozzlobilo na výběrčí daní. Jeho biskupská Milost kázala udělit nešťastníkovi milost. Jeho královská Výsost neučinila nic proti této urážce. Je‑li však přítomno vlastní jméno, řídí se shoda podle něj: Jeho Excelence Jacques Chirac vyprávěl o své autobiografii. Jeho Eminence kardinál Vlk hovořil o duchovních hodnotách.

Druhý typ My královna je příkladem tzv. plurálu majestátu (nazývaného též plurál majestatikus). Pokud je podmět tvořen zájmenem my, které vyjadřuje množné číslo, a jméno je ve tvaru čísla jednotného (např. král, císař, královna), má přísudek v daných případech tvar množného čísla, např. My František Josef První, z boží milosti císař rakouský, nařizujeme…, My, král český, jsme milostivě povolili... (K psaní čárky u konkretizujících přístavků typu my + podstatné jméno viz Psaní čárky ve větě jednoduché.) V případě shody přísudku s podmětem, který označuje vládkyni, tj. My královna jsme byl‑, je situace složitější, neboť můžeme váhat, jaký náležitý tvar přísudku použít. Ani jedno z možných řešení nelze vyloučit. Shodu můžeme řídit podle jména ženského rodu: My královna jsme byly, nebo podle bezrodého zájmena my: My královna jsme byli. Nutno doplnit, že jazykové příručky uvedenou situaci neřeší, patrně i proto, že v současné komunikaci se podobné formulace užívají pouze hypoteticky.

Typ Hrabata a knížata vlastnila rozsáhlá panství, kněžny a knížata tančily

Podstatná jména hrabě, kníže, dóže, markrabě, falckrabě, která jsou v j. č. rodu mužského životného a v mn. č. rodu středního, se v j. č. skloňují jako jména středního rodu (podle vzoru „kuře“), shoda je však podle rodu muž. živ. (Hrabě po sobě zanechal dvě krásné dcery). V mn. č. je shoda podle rodu středního (viz níže).

Shoda v adjektivním přívlastku je vždy podle řídícího podstatného jména: urozená knížata, papeži oddaná markrabata, česká knížata Přemyslovci.

V množném čísle je v přísudku kodifikována shoda podle rodu středního. Přestože se můžeme často setkat i se shodou podle rodu muž. živ., doporučujeme v tomto případě držet se pravidla uvedeného v PČP. Jelikož je mluvnický rod podmětu zřejmý a jednoznačný, volíme koncovky středního rodu: Hrabata a knížata jedla s chutí kuřata. Knížata nastoupila na trůn. Určitá nejistota ohledně shody může nastat, pokud několikanásobný podmět tvoří vedle jména typu hrabě, kníže ve tvaru množného čísla ještě jméno jiného rodu, např. Kněžny a knížata tančil‑. I v takovém případě je třeba užít shodu podle formy, tedy psaní ‑y v příčestí.

Je‑li přítomno vlastní jméno, lze připustit dvojí shodu: Markrabata Ottonové byli nuceni (i byla nucena) vzdát se majetku. Hrabata Vrbnové sídlili (i sídlila) na hradě za vsí. Knížata Slavníkovci vydali (i vydala) několik nařízení.

Podmět všeobecný

V případech, ve kterých je podmět chápán jako všeobecný (‚někdo, lidé‘), píšeme v příčestí činném měkké ‑i: Zavřeli tržnici, probíhá kontrola. Slibovali víno, dávali vodu. Hlásili to v rozhlase.

Typ Davy lidí proudily ulicemi, aby viděl‑

Shoda podle smyslu se může uplatnit i tehdy, je‑li v předcházející větě podmět vyjádřen výrazy zástup, skupina, dav, shluk apod. ve spojení s podstatnými jmény rodu muž. živ. ve 2. p.: Ulicemi proudily davy lidí, aby viděly (i viděli) zahájení olympijských her. Zástupy propuštěných zaměstnanců demonstrovaly před budovou vlády, aby vyjádřily (i vyjádřili) svůj nesouhlas s vládou. Skupinka policistů pospíchala ztichlou ulicí, náhle se však zastavila (i zastavili) před rozbitou výlohou.

Typ Pět mužů šlo, desítky lidí stály, 3,2 % lidí uspěl‑ (shoda ve větách s čísleným výrazem v podmětu)

U podmětu typu pět mužů, šest žen, deset lidí atd. řídí koncovku v přísudku číselný výraz a vyžaduje zakončení přísudku na ‑o: Pět mužů dostihlo zloděje po dvou stech metrech. Deset aut bylo odtaženo na záchytné parkoviště.

Jsou‑li podmětem výrazy desítky, stovky, tisíce, miliony, miliardy, píšeme ve spojeních tohoto typu v příčestí ‑y, u výrazu tisíce se v úzu často objevuje i koncovka ‑o, kterou lze tolerovat: Stovky mužů se rozburácely na tribunách. Tisíce lidí se sešly (i sešlo) ve sportovní hale. Miliony žen se rozhodly připojit k protestu.

Jedním z případů, ve kterých lze uplatnit shodu podle formy i podle smyslu, jsou souvětí, v nichž je v první větě podmětem výraz označující „počet“. Pokud je v dalších větách souvětí podmět nevyjádřený, lze uplatnit i shodu podle smyslu (viz bod 4): Několik dětí se ztratilo v hustém lese, a přestože na oběd nepřišlo (i nepřišly) domů, nikdo je nehledal. Pět mužů chodilo kolem náměstí, až dosáhlo (i dosáhli) nového rekordu. Tisíce demonstrantů protestovaly (i protestovalo) na hlavním náměstí, v přilehlých uličkách pak vyvolávaly (i vyvolávalo i vyvolávali) krvavé potyčky.

Více možných řešení shody je nutné připustit i ve větách, kdy je součástí podmětu procentuální vyjádření, typ 3,2 % lidí uspěl‑. Zakončení přísudku je totiž podmíněno způsobem čtení konstrukce v podmětu (viz Členění čísel, víceslovné číslovkové výrazy (typ 365, 2 582) a desetinná čísla). Jako základní hodnotíme způsob čtení Tři celé dvě desetiny procenta lidí uspěly, při němž řídíme shodu výrazy celé a desetiny, v příčestí proto užijeme koncovku ‑y. Vedle toho lze připustit i čtení Tři celá (procenta) dvě desetiny procenta lidí uspěla, kdy shodu řídíme slovem procenta vyžadujícím zakončení přísudku na ‑a.

Ve vyjádřeních, v nichž je celé číslo vyšší než pět, např. 6,2 %, lze vedle shody podle výrazu desetiny, tj. Šest celých dvě desetiny procenta uspěly, připustit i shodu podle prvního číselného výrazu: Šest celých dvě desetiny procenta uspělo.

Dva způsoby řešení má i formulace, v níž je hodnota uvedená po desetinné čárce vyšší než pět, např. 3,6 %. Ve větě Tři celé šest desetin procenta lidí uspěl‑ lze shodu řídit číslovkou šest, příčestí bude zakončeno na ‑o: Tři celé šest desetin procenta lidí uspělo. Shodu však můžeme řídit i výrazem celé, v příčestí pak napíšeme ‑y: Tři celé šest desetin procenta lidí uspěly.  

Typ Několik mužů a jedna žena odešl‑

Typ shody několik mužů a jedna žena není popsán v žádné ze současných mluvnic. V následujících příkladech lze užít jak shodu podle smyslu, tak shodu podle gramatické formy: Pět policistů a vrtulník se vrátili (i vrátily) na místo činu. Šest lékařů a zdravotní sestra odjeli (i odjely) z nemocnice. Několik mužů a jedna žena se potkali (i potkaly) u restaurace.

Typ Několik mužů se ženou odešl‑

V případě, že je podmět rozvit předložkovým tvarem s významem doprovodu (šest lékařů se zdravotní sestrou, několik mužů se ženou), je možné zvolit dvojí řešení. V prvním budeme chápat obě složky podmětu jako významově rovnocenné a užijeme shodu podle smyslu: Šest lékařů se zdravotní sestrou odešli. Několik mužů se ženou se vzdálili od budovy; nebo budeme shodu řídit podle jména, které je rozvíjeno předložkovým tvarem, tj. podle prvního jména podmětu: Šest lékařů se zdravotní sestrou odešlo. Několik mužů se ženou se vzdálilo od budovy.

Typ Finanční úřad, oddělení styku s veřejností, rozhodl‑ (shoda ve větách s přístavkem)

Někdy je rozhodování o podobě shody komplikováno tím, že vedle podmětu obsahuje věta i tzv. přístavek (viz Psaní čárky ve větě jednoduché). Jde o typ shody obecní úřad, oddělení volnočasových aktivit, rozhodl/rozhodlo… atp.

Obecným pravidlem je, že tvar přísudku je určován podmětem. V případě podmětu rozvitého přístavkem určujícím a hodnotícím je shoda podle podmětu: Jan Koller, hvězda dnešního utkání, vstřelil rozhodující branku. Jaroslav Vrchlický a Svatopluk Čech, pilíře našeho básnictví, byli oslavováni už za svého života.

Je‑li v pozici přístavku vlastní jméno, často řídíme shodu podle něj: Hlava lupičské bandy(,) Tintěra(,) byl mylně pokládán za bezúhonného občana.

U podmětu rozvitého přístavkem zpřesňujícím převažuje shoda podle přístavkového jména: Naše partnerská organizace, karlovarské Centrum oddechu a kultury, poskytlo (i poskytla) volné vstupenky pro školy. Vrchol mistrovství světa v ledním hokeji, utkání našich a finských hráčů, se uskutečnilo (i uskutečnil) včera v pět hodin.

Nepopiratelnou roli hraje i míra rozvití. Čím delší je přístavková konstrukce, tím větší je také tolerance k řízení shody podle přístavku. Zřetelněji než v psaném textu se tato tendence projevuje v mluveném jazyce, například: Úřad vlády, oddělení pro zahraniční styky s Blízkým východem, rozhodlo (i rozhodl) o rozdělení dotací v příštím roce.

Pokud je obsahem přístavku oprava, upřesnění, je shoda často řízena výrazem v přístavku: Hádka, vlastně takové hloupé nedorozumění, jim znepříjemnilo (i znepříjemnila) celý víkend. Design, resp. barva a tvar(,) našeho produktu byly přizpůsobeny (i byl přizpůsoben) průměrnému uživateli.

Totéž platí, jestliže přístavek shrnuje skutečnosti již vyjmenované: Pedagogický sbor, žáci, kuchař, zkrátka celá škola, vyběhli (i vyběhla) na dvůr podívat se na tu spoušť.

Jestliže má přístavek podobu výčtu (jako, například, hlavně, zejména, především atd.) a přísudek následuje po podmětu, lze připustit dvě řešení shody: Vzácné šelmy, např. rysi, vlci a medvědi, se začaly (i začali) vracet do našich lesů. Oblíbené pohádky, zejména Popelka, Zlatovláska a Princ Bajaja, vždy byly (i byli) nedílnou součástí vánočního vysílání.

Následuje‑li podmět po přísudku, je shoda řízena nejbližším jménem podmětu: Do lesů se začaly vracet vzácné šelmy: rysi, vlci, medvědi.

Typ My děti jsme se bály

Tvoří‑li podmět spojení zájmena my a podstatného jména, rozhoduje o koncovce přísudku podstatné jméno: My děti jsme za to rozbité okno nemohly. My dospělí jsme si dětí nevšímali. My ženy jsme se o povadlé květiny neprosily.

Typ Bylo/byla zima

Konstrukce typu bylo zima / byla zima jsou v současné češtině chápány jako plně spisovné. Starší mluvnice ještě druhou variantu (byla) hodnotily jako hovorovou, novější příručky ji už chápou jako neutrální, stejně tak např. Bylo/byla škoda, že…

Jiným případem jsou věty, ve kterých přísudkové jméno z hlediska slovních druhů řadíme stále mezi podstatná jména (nikoli mezi příslovce). Sponové sloveso se proto řídí pouze rodem tohoto podstatného jména, např. Byla pravda, že ten čin spáchal. Byla smůla, že se nepotkali dřív.

Typ Každý jsme nějak nešťastný

Jestliže je podmětem zájmeno, které se užívá pouze v čísle jednotném (např. vymezovací zájmeno každý) a je užito v rodě mužském, je třeba v přísudkovém přídavném jménu psát ‑ý, přestože je pomocné sloveso být v mn. č.: Každý jsme na něčem závislý. Přísudek se totiž vztahuje k podmětu (každý) a množné číslo přísudku (1. os.) vyjadřuje, že mluvčí do skupiny jedinců zahrnuje i sám sebe (srov. variantu s pomocným slovesem být v j. č., kdy mluvčí sám sebe do vymezené skupiny nezahrnuje: Každý je na něčem závislý). Při rozhodování, jaké ‑í/‑ý napíšeme v přísudkovém přídavném jménu, může pomoci jednoduchá analogie s přídavným jménem s příponou ‑ný, kde je rozdíl zřejmější, např. Každý jsme nějak nešťastný.

V případě vět, které se vyjadřují k minulým stavům/dějům, postupujeme stejně; přísudkové jméno se významově vztahuje k zájmenu každý, a proto je v č. j., přičemž minulý tvar sponového slovesa může být v j. i mn. č.: Každý jsme byl/byli nějak nemocný, Každý jsme byl/byli úplně jiný.

Podmětem jsou tázací zájmena kdo, co

Zájmena kdo a co nerozlišují mluvnický rod. Podmět kdo má shodu jako mužské životné podstatné jméno, co jako střední rod: Kdo jiný by to způsobil? Kdo neuměl do pěti počítat? Co bylo příčinou nedorozumění? Co by se mohlo stát?

Typ Čas jsou peníze

Ve větách se jmenným přísudkem (se sponou být) obecně platí, že se shoda řídí podstatným jménem v podmětu: Dort byl jedna báseň. Ten kluk byl pěkné kvítko. České Budějovice jsou deváté největší město v Česku. Je‑li však podmět vyjádřen podstatným jménem s abstraktním významem, je možná i shoda se jménem přísudkovým: Jeho život byl (i bylo) utrpení. To rozhodnutí bylo (i byla) chyba.

Sloveso být se shoduje se jménem v přísudku, jestliže je přísudkové jméno v množném čísle a podmět v čísle jednotném: Čas jsou peníze. (Nikoli: *Čas je peníze.) Dítě jsou starosti.

Typ Harmonika byla krásný dárek (podmět a jmenná část přísudku)

Někdy není na první pohled zřejmé, co je ve větě podmětem, a co naopak jmennou částí přísudku. V takových případech nám většinou může pomoci jednoduché pravidlo –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jmennou část přísudku je možné převést do 7. p., což u podmětu nelze. Podběl byl první květina u nás na zahrádce (Podběl byl první květinou u nás na zahrádce, avšak nelze převést na: *První květina byla podbělem). Další příklad: Jan Neruda byl slavný básník (Jan Neruda byl slavným básníkem, avšak nelze převést na: *Slavný básník byl Janem Nerudou) –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ viz Konkurence 1. a 7. p. v přísudku jmenném se sponou.

Typ Trinidad a Tobago vydal‑

Někdy je podmět složený z několika jmen, významově však tvoří nedělitelný celek. Jde především o názvy několika málo územních celků, států, jako jsou např. Trinidad a Tobago, Wallis a Futuna, Svatý Kryštof a Nevis, Svatý Tomáš a Princův ostrov. Řešení v takovýchto situacích není jednoznačné.

Nejsnazší (a z významového hlediska nejšťastnější) řešení je využití opěrného podstatného jména (stát, země apod.), které následovně řídí shodu: Ostrovní stát Trinidad a Tobago vydal prohlášení, tento týden již třetí.

V případech, ve kterých užití opěrného jména není možné, například ze stylistických důvodů, se nabízí několik způsobů řešení, každý z nich však nese určitá úskalí:

1. Shodu řídíme podle formy podmětu, přísudek má pak tvar mn. č.: Wallis a Futuna otevřely hranice, Trinidad a Tobago se připojily ke koalici. Tento způsob řešení je sice z formálního hlediska možný, tvar mn. č. v přísudku by však čtenáře neznalého věcných souvislostí mohl vést k chybné úvaze, že jde o dvě země, nikoli o jeden celek. (V určitých kontextech přísudek v mn. č. skutečně signalizuje dvě samostatné jednotky: Trinidad a Tobago byly objeveny v roce 1498 Kryštofem Kolumbem.)

   Toto řešení není jediné v případě, jestliže jsou členy podmětu stejného rodu. V takovém případě je totiž možné užít místo koncovky mn. č. koncovku j. č.: Svatý Kryštof a Nevis vyvážel kokosové ořechy.

2. Shodu řídíme prvním členem podmětu: Trinidad a Tobago vydal prohlášení o neutralitě. Wallis a Futuna otevřel své brány mladým turistům. Toto řešení v úzu převládá.

3. Shodu řídíme druhým členem podmětu: Trinidad a Tobago vydalo prohlášení o neutralitě. Wallis a Futuna otevřela své brány mladým turistům.

Ani řešení b) a c) nelze přijmout bez výhrad, jelikož nemají oporu v pravidlech shody přísudku s podmětem, která říkají, že je‑li podmět (byť jen formálně) několikanásobný (a jeho jednotlivé složky nejsou stejného rodu), přísudek má tvar mn. č. (viz Shoda přísudku s podmětem několikanásobným).

O mnoho jednodušší je pak situace, v níž přísudek předchází podmětu, neboť shodu pak můžeme řídit podle složky podmětu, která je bližší přísudku: Prohlášení vydal Trinidad a Tobago.

Typ Čtení a psaní byl‑

Jestliže jsou v několikanásobném podmětu pouze abstraktní jména středního rodu v č. j., přísudek může mít kromě pravidelné podoby v mn. č. rovněž tvar j. č.: Čtení, psaní ani počítání mu nečinily (i nečinilo) obtíže. Myšlení a cítění v něm byly potlačovány (i bylo potlačováno). U konkrétních jmen má přísudek obvykle tvar mn. č.: Město, předměstí i blízké okolí byly zasaženy výpadkem proudu.

Typ Studenti/studentky psali/psaly

V situacích, kdy pisatel lomítkem naznačuje alternativu jedno‑ nebo víceslovných výrazů, např. student/ka, studenti/studentky, všichni učitelé / všechny učitelky (k užívání lomítka viz Lomítko), je náležité užít stejnou strukturu (lomítko) i v přísudku: Student/ka byl/a přijat/a ke studiu. Učitelé/učitelky se vyjádřili/vyjádřily k situaci na vysokých školách. Všichni zaměstnanci / všechny zaměstnankyně úřadu se postavili/postavily za současné vedení.