Přechylování příjmení, která mají formu přídavného jména (typ Zelený – Zelená)

V této kapitole je popsáno, jakým způsobem se tvoří přechýlené ženské podoby od příjmení s formou přídavného jména. Kromě těchto přechýlených podob si žena může podle platného znění matričního zákona zvolit i podobu nepřechýlenou (viz Přechylování příjmení ve veřejné komunikaci).

Příjmení s formou přídavného jména tvrdého (vzor „mladý“)

Domácí příjmení

Příjmení, která jsou tvaroslovně přídavná jména tvrdá, tvoří ženské podoby podle vzoru „mladý“: Bílý –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Bílá, Malý –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Malá atd.

Slovanská příjmení

Slovanská příjmení s formou přídavného jména zakončená na ‑y, ‑i, ‑oj, ‑yj, ‑ij tvoří v původním jazyce vlastní ženské podoby, např. Kowalski –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Kowalska, Borkovskij –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Borkovskaja. V českých textech tato jména buď přechylujeme podle české mluvnice, tj. podle vzoru „mladý“ (Kowalski –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Kowalská, Borkovskij –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Borkovská), nebo v nich lze použít původní podoby přechýlené ve výchozím jazyce: Múdry –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Múdrá i Múdra, Kowalski –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Kowalská i Kowalska, Zlatarski –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Zlatarská i Zlatarska, Tolstoj –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Tolstá i Tolstaja, Bělyj –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Bělá i Bělaja, Čajkovskij –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Čajkovská i Čajkovskaja, Oganovskyj –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Oganovská i Oganovska. Při skloňování těchto ženských příjmení lze také u původních přechýlených podob použít v nepřímých pádech tvary přechýlené podle české mluvnice, např. Kowalská/Kowalska –⁠⁠⁠⁠ 2. p. Kowalské, Bělá/Bělaja –⁠⁠⁠⁠ 2. p. Bělé.

Pokud je u potomků slovanských národů žijících v zahraničí adjektivní povaha příjmení zastřená, např. je pozměněna jeho výslovnost, je možné tato jména přechylovat i jako substantivní příjmení zakončená na ‑y/‑i: Starsy (původně ze jména Starší) –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Starsyová.

Příjmení typu Malých

Příjmení s formou 2. p. mn. č. zakončená na ‑ých nepřechylujeme, pokud je jejich adjektivní původ živě pociťován: pan Malých –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ paní Malých, pan Černých –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ paní Černých.

Méně průhledná jména na ‑ých nebo příjmení jinoslovanského původu zakončená na ‑ych/‑ich, ‑ech, ‑iech se buď přechylují, nebo zůstávají (v souladu s rodinnou zvyklostí) nepřechýlená: Šerých –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Šerýchová, častěji Šerých; Múdrych –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Múdrychová i Múdrych, Bessmertnych –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Bessmertnychová i Bessmertnych, Dolgich –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Dolgichová i Dolgich, Miškech –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Miškechová i Miškech, Balažoviech –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Balažoviechová i Balažoviech.

Příjmení nejasného původu zakončená na ‑ý

Je‑li příjmení na ‑ý nejasného původu, tvoří se ženské podoby buď podle vzoru „mladý“, nebo pomocí přípony ‑ová, která se připojuje k plné, popř. zkrácené podobě mužského příjmení: Balý –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Balá i Balýová, popř. Balová; Nesý –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Nesá i Nesýová, popř. Nesová; Kubý –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Kubá i Kubýová, popř. Kubová.

Příjmení s formou přídavného jména měkkého (vzor „jarní“)

Příjmení, která jsou tvaroslovně přídavná jména měkká (zakončená na ‑í), mají ženskou podobu v 1. p. shodnou s mužskou: pan Hořejší –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ paní Hořejší, pan Dolejší –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ paní Dolejší.

U jinoslovanských příjmení na ‑ij jsou ženské podoby zakončeny na ‑í: Golubničij –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Golubničí.

Příjmení zakončená na ‑í typu Krejčí, Kočí viz Přechylování příjmení, která mají formu podstatného jména a ve výslovnosti jsou zakončena na samohlásku (typ Svoboda –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Svobodová).

Příjmení s formou přídavného jména přivlastňovacího

Domácí příjmení

Příjmení zakončená na ‑ův, ‑ůj (podoby na ‑ůj jsou nářečního původu) zůstávají zpravidla nepřechýlená, řidčeji se –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ v závislosti na rodinné tradici –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ přechylují. Jména na ‑ův připojují přechylovací příponu ke zkrácenému základu, příjmení na ‑ůj k základu plnému: Jakubův –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Jakubův, popř. Jakubová, Fojtův –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Fojtův, popř. Fojtová; Petrůj –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Petrůj i Petrůjová, Vaškůj –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Vaškůj i Vaškůjová.

Slovanská příjmení

Slovanská příjmení zakončená na ‑ov, ‑ev, ‑in, která jsou původem přídavná jména přivlastňovací, tvoří ve výchozím jazyce vlastní ženské podoby, např. Malcev –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Malceva. V českých textech tato jména buď přechylujeme pomocí přípony ‑ová (Malcev –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Malcevová), nebo v nich lze použít původní podoby přechýlené ve výchozím jazyce (srov. bod 1.2): Mladenov –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Mladenovová i Mladenova, Zajcev –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Zajcevová i Zajceva, Voronin –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Voroninová i Voronina. Podoby typu *Mladenová (od Mladenov), *Zubová (od Zubov) jsou utvořeny nenáležitě, odpovídaly by mužským jménům Mladen a Zub. Při skloňování těchto ženských příjmení lze také u původních přechýlených podob použít v nepřímých pádech tvary přechýlené podle české mluvnice, např. Mladenovová/Mladenova –⁠⁠⁠⁠ 2. p. Mladenovové, Voroninová/Voronina –⁠⁠⁠⁠ 2. p. Voroninové.

U slovenských příjmení zakončených na ‑je, ‑ove (původně jde o nářeční podoby přídavných jmen přivlastňovacích) se přípona ‑ová připojuje k základu zkrácenému o koncovou samohlásku nebo tato příjmení zůstávají (v souladu s rodinnou tradicí) nepřechýlená. U slovenských příjmení na ‑ovie je ženská podoba totožná s mužskou: Miškeje –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Miškejová i Miškeje, Adamove –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Adamová i Adamove; pan Matejovie –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ paní Matejovie.