Přechylování příjmení ve veřejné komunikaci

Přechylováním příjmení se rozumí odvozování ženských podob z příjmení mužských, a to domácího i cizího původu (např. Novák –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Nováková, White –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Whiteová, Malý –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Malá). Jazykový systém češtiny jako flektivního jazyka díky svým strukturním vlastnostem umožňuje snadno rozlišit mužské (nepřechýlené) a ženské (přechýlené) podoby příjmení a čeští mluvčí (a úřady) této možnosti využívají. Přechylování ženských příjmení se v češtině uplatňuje po staletí, ale v posledních desetiletích se zvyšuje počet žen, které si volí příjmení v nepřechýlené podobě. V běžné ani úřední komunikaci není přechylování příjmení povinné v tom smyslu, že by bylo nařízeno zákonem, vyhláškou či předpisem. S používáním nepřechýlené podoby příjmení je však zatím spojena řada potenciálních jazykových potíží. 1. Jelikož je možnost nepřechylovat příjmení všech typů z hlediska vývoje jazyka novinkou, mezi uživateli češtiny nevzniklo jasné a pevné povědomí o tom, zda, případně jak nepřechýlená ženská příjmení skloňovat. 2. Zůstávají‑li některá z nich nesklonná, nemusí být např. zřejmé, co je ve větě podmět a co předmět. Věta Susan Sontag navštívila Shirley Temple tak může znamenat, že Sontagová navštívila Templovou, ale i Sontagovou navštívila Templová. Podobně u věty Smetana zavolala Svoboda si nemusíme být jistí, kdo komu, popř. koho zavolal. V češtině standardně podmět předchází předmětu, ale český slovosled není natolik gramatikalizovaný, aby mohl bez pomoci koncovek jednoznačně signalizovat větněčlenské vztahy. 3. Z nepřechýleného příjmení dále nepoznáme rod pojmenované osoby. Je např. pravděpodobné, že po přečtení věty Na návštěvu přijde Smith budou uživatelé češtiny předpokládat návštěvu pana Smitha, přestože se může jednat o paní Smithovou. Důvodem je osvojené gramatické pravidlo, že ženské příjmení by bylo přechýlené. S těmito potížemi je třeba při volbě nepřechýleného příjmení počítat. 

Podle tradice však v češtině obvykle nepřechylujeme příjmení některých známých osobností (např. Edith Piaf, Marilyn Monroe, Gina Lollobrigida). Zpravidla se nepřechylují také některé typy domácích příjmení, např. jména s formou 2. p. mn. č. typu Janů (viz Přechylování příjmení, která mají formu podstatného jména a ve výslovnosti jsou zakončena na samohlásku (typ Svoboda –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Svobodová)). Náležitý pád nepřechýlených příjmení lze vyjádřit ve spojení s rodným jménem (jestliže je toto jméno sklonné) nebo s obecným podstatným jménem: zavolal Petře Janů / zpěvačce Janů apod. 

Při volbě nepřechýlené podoby příjmení žen může hrát roli také heslovitý charakter textu, tj. chybějící začlenění jména do větného kontextu. Např. v encyklopedickém hesle Sharon Stone s výkladem „slavná herečka“ odpadají důvody pro přechýlení jména uvedené výše. V encyklopedické literatuře je namístě uvést informaci o původní podobě nositelova, resp. nositelčina jména. Nepřechýlená zůstávají též příjmení některých zahraničních umělkyň na obálkách knih, plakátech apod., protože jejich jména se chápou jako obchodní značky. 

Je třeba rozlišovat mezi přechylováním v běžné komunikaci a v oficiálních dokumentech právní povahy. Pro úřední zápis příjmení je důležitá novela zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení, ve znění pozdějších předpisů, která je účinná od 1. 1. 2022 a kde se v § 69 uvádí, že „[p]ři zápisu uzavření manželství nebo vzniku partnerství lze na základě žádosti ženy […] uvést v matriční knize příjmení, které bude po uzavření manželství nebo vstupu do partnerství užívat, v mužském tvaru“ a také že „[p]ři zápisu narození dítěte lze na základě žádosti rodičů uvést příjmení dítěte ženského pohlaví v mužském tvaru“. Novela zákona o matrikách z r. 2022 tedy umožňuje občankám ČR svobodnou volbu nepřechýleného příjmení a rodičům svobodnou volbu nepřechýleného příjmení pro své dcery. V neúřední komunikaci je i v těchto případech možné –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ideálně po domluvě s jejich nositelkami –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ taková příjmení přechylovat.

Ve výkladech

• Přechylování příjmení, která mají formu podstatného jména a ve výslovnosti jsou zakončena na souhlásku (typ Novák –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Nováková)
• Přechylování příjmení, která mají formu podstatného jména a ve výslovnosti jsou zakončena na samohlásku (typ Svoboda –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Svobodová)
• Přechylování příjmení, která mají formu přídavného jména (typ Zelený –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Zelená)
• Přechylování víceslovných příjmení
• Přechylování ženských příjmení pocházejících z jazyků, které mají vlastní přechylovací prostředky

je uveden popis přechylování různých typů příjmení, který vychází z knihy M. Knappové Naše a cizí příjmení v současné češtině (2. vydání, 2008) a ze současného úzu. Výslovnost ženských příjmení uvádíme zpravidla pouze tehdy, jestliže při přechylování rozšiřujeme základ o hlásku, kterou u mužského příjmení v 1. p. j. č. nevyslovujeme (např. Denis [deny] –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Denisová [denysová]). Pokud lze výslovnost přechýleného příjmení jednoduše odvodit z výslovnosti mužského jména pouhým připojením [ová], resp. [á], výslovnost ženského příjmení neuvádíme.