Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech.

Domácké podoby rodných jmen (Klárinka, Luki/Luky)

Užíváním domáckých podob vlastních jmen vyjadřujeme určitý citový vztah k nositeli jména, proto se při jejich tvoření uplatňují hlavně různě citově zabarvené jazykové prostředky, např. zdrobněliny. V běžném hovoru také často slýcháme oslovení jako Šári, Štěpi, Tomi, Viki apod. Jsou to tvary domáckých jmen vzniklé původně jako zkrácená podoba zdrobnělin utvořených příponou -inka, -ička nebo k, ček: Šárinka – Šári, Stázička/Stázin(k)a – Stázi, Tomík/Tomíček – Tomi. Potřeba tvořit citově zabarvené podoby jmen je však natolik silná, že tvary na -i pronikly a nadále pronikají také ke jménům, která zdrobněliny s -i/í- v příponě obvykle netvoří, např. Věra – (Věruška, Věrunka) – Věri, Lukáš – (Lukášek) – Luki.

Domácké podoby jmen se uplatňují téměř výhradně v soukromých, důvěrných projevech, a to především v mluvené podobě. V písmu se objevují jen v omezené míře – v soukromé komunikaci, v neformálních textech či v beletrii, kde signalizují vztahy mezi jednotlivými postavami. Při řešení jejich pravopisných podob lze vycházet ze způsobu tvoření nebo z hláskové stavby tvaru jména a dojít tak k různým podobám.

Vlivem analogie s typy, které mají -i- ve zdrobňující příponě (Stázička/Stázinka – Stázi, Tomík/Tomíček – Tomi), obvykle píšeme měkké i u všech domáckých podob zakončených na -i: Luki, Viki, Šári, Věri apod. Právě živé a frekventované zdrobněliny s -i- v příponě jsou pro psaní Luki, Šári atd. silnou oporou, stejně jako přípony zveličující až hanlivé: Stázina, Šárina. Psaní s -i tedy považujeme za základní, a to bez ohledu na způsob tvoření a v některých případech i navzdory tomu, že koncovému -i předchází pravopisně tvrdá souhláska.

Předchází-li koncovému -i tvrdá souhláska, nemůžeme označit za chybné ani podoby s -y: Věri/Věry, Luki/Luky atd. Předchází-li koncovému -i souhlásky d, t, n, dává se přednost psaní -i, nebo -y podle výslovnosti předchozí souhlásky: Hanička – Hani [-ň-], Vlasta – Vlasti [-ť-], ale Rudolf – Rudy, Antonín – Tony. Méně obvyklé (ale přípustné) je psát též Rudi [rudy].

Hlavní stránka O příručce Nápověda English version