Přechylování příjmení, která mají formu podstatného jména a ve výslovnosti jsou zakončena na samohlásku (typ Svoboda – Svobodová)

Při užívání ženských příjmení (přechýlených, popř. nepřechýlených) je třeba lišit dva základní typy situací: 1. úřední komunikaci, tj. zápis ženských příjmení do matriky, jejich uvádění v dokladech, ve smlouvách apod.; 2. komunikaci neúřední, např. užívání ženských příjmení v médiích. Pro úřední komunikaci platí závazné předpisy, pro jiné projevy striktní pravidla stanovena nejsou – doporučujeme řídit se v nich zásadami uvedenými v této příručce (viz též Přechylování).

Mezi substantivními příjmeními zakončenými ve výslovnosti na samohlásku převažují jména cizího původu. Domácí i cizí příjmení s tímto zakončením v českých textech obvykle přechylujeme, a to pomocí přípony -ová, např. Vondra – Vondrová, Nevole – Nevolová, Turzo – Turzová (i Turzo), Filipi – Filipiová (i Filipi), Landau – Landauová (i Landau), Dumas [dyma] – Dumasová [dymasová].

U mnoha cizích a některých domácích příjmení může být obtížné stanovení základu, k němuž se přípona připojuje. Zpravidla zde postupujeme obdobně jako při skloňování těchto jmen, tj. při přechylování vycházíme ze stejného základu (viz kapitoly o skloňování osobních jmen zakončených ve výslovnosti na samohlásku). Přechylovací přípona se připojuje buď k základu bez koncové samohlásky (u většiny typů domácích jmen), nebo k celému základu i s touto samohláskou (u mnohých cizích příjmení a vždy u těch cizích jmen, jež jsou ve výslovnosti zakončena na samohlásku dlouhou).

U některých příjmení si konkurují podoby přechýlené od různých variant základu (např. Falke – Falková i Falkeová), resp. podoby přechýlené a nepřechýlené. V takových případech bývá rozhodující rodinná tradice nositelky příjmení.

U všech příjmení cizího původu zakončených v psané podobě na samohlásku nebo dvojhlásku (např. -eu, -au, -ei aj.) je možné do matriky zapsat jejich ženskou variantu i v podobě nepřechýlené, v přehledu jednotlivých typů příjmení níže jsou proto v daných případech uváděny i nepřechýlené podoby. Ve veřejné (neúřední) komunikaci se však i u těchto jmen doporučuje užívat podoby přechýlené.

Pokud jsou k tomu splněny zákonné podmínky (viz Přechylování), lze jakékoli ženské příjmení matričně zapsat i v podobě nepřechýlené.

V následujícím přehledu tvoření ženských podob od jednotlivých typů příjmení podle jejich zakončení vycházíme z knihy M. Knappové Naše a cizí příjmení v současné češtině (AZ KORT, 2. vydání, Liberec 2008) a ze současného úzu.

Příjmení zakončená ve výslovnosti na [a], [á]

Příjmení zakončená v písmu i výslovnosti na -a

Při přechylování domácích příjmení samohláska -a odpadá: Svoboda – Svobodová, Vondra – Vondrová, Krejča – Krejčová.

Cizí příjmení lze přechylovat od základu s odtrženým -a  i od základu plného. Předchází-li před -a samohláska (např. Moravia), častější je přechylování od zkráceného základu. Vzhledem k samohláskovému zakončení příjmení lze ženské podoby matričně zapsat i v podobě nepřechýlené (viz výše): Mustafa – Mustafová, Mustafaová i Mustafa, Csóka – Csóková, Csókaová i Csóka, Loringa – Loringová, Loringaová i Loringa, Mantegna [manteňa] – Mantegnová, Mantegnaová i Mantegna, Lorca [lorka] – Lorcová, Lorcaová i Lorca, Mosca [moska] – Moscová, Moscaová i Mosca; Borgia [bordža] – Borgiová, řidč. Borgiaová i Borgia, Moravia – Moraviová, řidč. Moraviaová i Moravia, Kroa – Kroová, řidč. Kroaová i Kroa.

Příjmení zakončená ve výslovnosti na [á]

Příponu -ová připojujeme k plné podobě mužského příjmení: Jahjá – Jahjáová i Jahjá, Isá – Isáová i Isá, Kivimaa [kivimá] – Kivimaaová i Kivimaa, Paa [pá] – Paaová i Paa.

Příjmení zakončená v písmu a ve výslovnosti rozdílně

1. Francouzská jména zakončená v písmu na -oy vyslovované [oa] se přechylují od plného základu; přechýlená příjmení ve výslovnosti [a] odsouvají: Duvernoy [dyvernoa] – Duvernoyová [dyvernojová] i Duvernoy, Leroy [leroa] – Leroyová [lerojová] i Leroy, Mauroy [moroa] – Mauroyová [morojová] i Mauroy.
2. Některá francouzská a jiná příjmení jsou ve výslovnosti zakončená na [-a] a v psané podobě na souhlásku -d, -t, -s, -x nebo skupinu -ois, -oix [-oa]. Při přechylování se tato písmena zpravidla vyslovují jako v domácích slovech, jen -x- a v některých případech -s- jako [z]: Bolstad [búlsta] – Bolstadová [búlstadová], Marat [mara] – Maratová [maratová], Dumas [dyma] – Dumasová [dymasová], Maurois [moroa] – Mauroisová [moroazová], Delacroix [delakroa] – Delacroixová [delakroazová].

Příjmení zakončená ve výslovnosti na [e], [é]

Domácí příjmení zakončená v písmu na -e, -ě

Při přechylování domácích příjmení zakončených na -e, -ě koncová hláska odpadá: Kaše – Kašová, Nevole – Nevolová, Purkyně – Purkyňová, Kubice – Kubicová.

Jestliže původ příjmení není zcela zřetelný nebo by ženský tvar vytvořený od základu bez -e působil komicky, může být (v souladu s rodinnou zvyklostí) přípona -ová připojena i k plnému tvaru mužského příjmení: Pintě – Pinťová i Pintěová, Vůle – Vůlová i Vůleová.

Ženské podoby složených domácích příjmení na -e, -ě lze v matričním zápisu v souladu s rodinnou zvyklostí ponechat nepřechýlené: Skočdopole – Skočdopolová i Skočdopole, Osolsobě – Osolsobová i Osolsobě, Skamene – Skamenová i Skamene.

Příjmení typu Dítě při přechylování obvykle v souladu s rodinnou zvyklostí rozšiřují základ o kmenotvornou příponu -et-: Dítě – Dítětová i Díťová, Kníže – Knížetová i Knížová, Poupě – Poupětová i Poupěová.

Cizí příjmení zakončená v písmu i výslovnosti na -e

U těchto příjmení lze při přechylování připojit příponu -ová k základu zkrácenému o koncové -e nebo zachovat plnou podobu mužského příjmení (viz též Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na [e], [é]): Goethe – Goethová, Goetheová i Goethe, Heine – Heinová, Heineová i Heine, Šebrle – Šebrlová, Šebrleová i Šebrle, Teige – Teigová, Teigeová i Teige, Falke – Falková, Falkeová i Falke, Schultze – Schultzová, Schultzeová i Schultze, Veronese – Veronesová, Veroneseová i Veronese, Nietzsche – Nietzschová, Nietzscheová i Nietzsche.

Příjmení zakončená ve výslovnosti na [é]

Příjmení zakončená v písmu i výslovnosti na -é připojují příponu -ová k celému základu: Doré – Doréová i Doré, Linné – Linnéová i Linné, Pelé – Peléová i Pelé, Mathé – Mathéová i Mathé.

U příjmení zakončených ve výslovnosti na samohlásku [é] psanou jako -ée se koncové němé -e při přechylování vypouští: Grée [gré] – Gréová i Grée, Karlée [karlé] – Karléová i Karlée.

Příjmení zakončená v písmu na -ee vyslovované jako [é] přechylujeme od nezkráceného základu: Klee – Kleeová i Klee.

Příjmení zakončená v písmu a ve výslovnosti rozdílně

Odpovídá-li u cizích příjmení koncové hlásce [e], [é] jiné písmeno než -e, -é, přípona -ová se připojuje k celému základu: Nexø [nekse] – Nexøová i Nexø, Haanpää [hánpé] – Haanpääová i Haanpää, Ernő [erné] – Ernőová i Ernő, Richelieu [rišelje/rišeljé] – Richelieuová i Richelieu, Montesquieu [monteskje/monteskjé] – Montesquieuová i Montesquieu, Delaunay [delone] – Delaunayová i Delaunay, Aufray [ofre] – Aufrayová i Aufray.

U příjmení zakončených na [e], [é], která jsou v písmu zakončena na souhláskové písmeno (nejčastěji francouzská jména zakončená -t, -r, -s, -z, -x), se v přechýlených podobách toto písmeno vyslovuje (-s a -x jako [z]): Maigret [megre] – Maigretová [megretová], Béranger [beranžé] – Bérangerová [beranžérová], Marais [mare/maré] – Maraisová [marezová/marézová], Boulez [bule/bulé] – Boulezová [bulezová/bulézová], Neveux [neve/nevé] – Neveuxová [nevezová/nevézová].

Příjmení zakončená ve výslovnosti na [i], [í]

Příjmení zakončená v písmu na -i, -y a ve výslovnosti na [i]

Příjmení zakončená na -i, -y jsou nejčastěji cizího původu. Ojedinělá česká příjmení tohoto typu připojují přechylovací příponu k základu bez -i nebo mohou zůstat nepřechýlená: Bezstarosti – Bezstarostová nebo Bezstarosti, Darmopíši – Darmopíšová nebo Darmopíši.

U cizích příjmení se přechylovací přípona připojuje k plné podobě mužského příjmení: Bondy – Bondyová i Bondy, Petöfi – Petöfiová i Petöfi, Verdi – Verdiová i Verdi, Filipi – Filipiová i Filipi.

Příjmení zakončená v písmu i výslovnosti na -í

Česká příjmení na -í vznikla z obecných podstatných jmen, z osobních jmen nebo jsou zpodstatnělými jmény přídavnými. Tato příjmení se buď přechylují, nebo je lze ponechat nepřechýlená. Přípona -ová se připojuje k základu bez koncové samohlásky: Bouší – Boušová i Bouší, Konopí – Konopová i Konopí, Štěstí – Štěsťová i Štěstí, Zelí – Zelová i Zelí, Kočí – Kočová i Kočí, Krejčí – Krejčová i Krejčí, Tomší – Tomšová i Tomší.

Jména cizího původu na -í připojují příponu k plné podobě mužského příjmení: Gándhí – Gándhíová i Gándhí, Chomejní – Chomejníová i Chomejní.

Příjmení zakončená v písmu a ve výslovnosti rozdílně

1. U příjmení zakončených v písmu na skupinu samohlásek a ve výslovnosti na [i], [í] se přípona -ová připojuje k nezkrácenému základu: Shelley [šeli] – Shelleyová i Shelley, Curie [kiri/kirí] – Curieová i Curie, Péguy [pegi] – Péguyová i Péguy, Blanqui [blanki] – Blanquiová i Blanqui, Lee [lí] – Leeová i Lee, Lie [lí] – Lieová i Lie, Sue [si/sí] – Sueová i Sue, Mackenzie [mekenzí] – Mackenzieová i Mackenzie, Attlee [etlí] – Attleeová i Attlee.
2. U příjmení zakončených v písmu na souhlásku a ve výslovnosti na [i], [í] se v přechýlených podobách koncová souhláska vyslovuje (s výjimkou -gh): Dupuis [dypui] – Dupuisová [dypuizová], Petit [pety] – Petitová [petytová], Camus [kami] – Camusová [kamisová], Raleigh [róli] – Raleighová [róliová], Leigh [lí] – Leighová [líová], Denis [deny] – Denisová [denysová], Ramuz [rami] – Ramuzová [ramizová].

Příjmení zakončená ve výslovnosti na [o], [ó]

Příjmení zakončená ve výslovnosti na [o]

Při přechylování domácích i víceslabičných cizích příjmení koncové -o odpadá. Cizí ženská příjmení lze vzhledem k samohláskovému zakončení matričně zapsat i v podobě nepřechýlené (viz výše): Bidlo – Bidlová, Máslo – Máslová, Stýblo – Stýblová; Bondarko – Bondarková i Bondarko, Eco – Ecová i Eco, Turzo – Turzová i Turzo.

Orientální jednoslabičná příjmení připojují příponu k celému základu: Do – Doová i Do, Ngo – Ngoová i Ngo, To – Toová i To.

U francouzských příjmení zakončených na nevyslovované -t, -d, -s, -z se tato písmena před přechylovací příponou vyslovují: Girardot [žirardo] – Girardotová [žirardotová], Gounod [guno] – Gounodová [gunodová], Laclos [laklo] – Laclosová [laklozová], Buloz [bilo] – Bulozová [bilozová].

Přechýlené podoby francouzských jmen zakončených na -(e)aux [o/ó] lze vyslovovat dvojím způsobem: Malraux [malro/malró] – Malrauxová [malroová/malróová] nebo [malrozová/malrózová], Carpeaux [karpo/karpó] – Carpeauxová [karpoová/karpóová] nebo [karpozová/karpózová], Marivaux [marivo/marivó] – Marivauxová [marivoová/marivóová] nebo [marivozová/marivózová], Bordeaux [bordo/bordó] – Bordeauxová [bordoová/bordóová] nebo [bordozová/bordózová].

Cizí příjmení zakončená ve výslovnosti na [ó]

Příjmení zakončená v písmu i ve výslovnosti na -ó připojují přechylovací příponu k celému základu: Szabó – Szabóová i Szabó, László – Lászlóová i László, Šindó – Šindóová i Šindó, Miró – Miróová i Miró.

Rovněž příjmení zakončená v písmu na skupinu samohlásek nebo na souhlásku zachovávají při přechylování plnou podobu mužského příjmení: Rousseau [rusó] – Rousseauová [rusóová] i Rousseau; Law [ló] – Lawová [lóová], Waugh [vó] – Waughová [vóová].

U německých příjmení zakončených v písmu na -ow vyslovované [ó] se v přechýlených podobách koncové souhláskové písmeno vyslovuje: Basedow [bazedó] – Basedowová [bazedovová], Bülow [biló] – Bülowová [bilovová].

Příjmení zakončená ve výslovnosti na [u], [ú]

Domácí příjmení zakončená v písmu na -u, -ů

Příjmení typu Dočekau, Dovrtěu, kde koncové -u odráží nářeční výslovnost tvrdého -l, připojují příponu -ová k plné podobě mužského příjmení. Ženské příjmení lze (v souladu s rodinnou zvyklostí) zapsat i v nepřechýlené podobě: Dočekau – Dočekauová i Dočekau, Dovrtěu – Dovrtěuová i Dovrtěu.

Domácí příjmení na -ou a -ů tvoří ženské podoby od základu po odtržení -ou/-ů nebo zůstávají nepřechýlená: Hrejsemnou – Hrejsemnová i Hrejsemnou, Petrou – Petrová i Petrou; Přinesdomů – Přinesdomová i Přinesdomů, Nechoďdomů – Nechoďdomová i Nechoďdomů.

Cizí příjmení zakončená v písmu i ve výslovnosti na -u, -ú

Cizí příjmení zakončená na -u, jemuž předchází souhláska nebo -a, resp. na -ou (vyslovované [u]) následující po souhlásce, připojují příponu -ová k nezkrácenému základu: Garvizu – Garvizuová i Garvizu, Hajdu – Hajduová i Hajdu, Vu – Vuová i Vu, Chu – Chuová i Chu, Landau – Landauová i Landau, Rittau – Rittauová i Rittau, Pithou [pitu] – Pithouová i Pithou, Fivou [fivu] – Fivouová i Fivou.

U příjmení zakončených na -escu, -iu, -eu, -iou [u] (zpravidla jde o jména rumunská, novořecká nebo albánská) se koncové -u/-ou při přechylování odsouvá. U rumunských příjmení na -eanu lze přechýlené podoby tvořit od nezkráceného základu i od základu s odsunutým -u. U příjmení na -escu je možné použít podoby -escová i -esková, v současné době se však upřednostňují podoby s -c- vzhledem ke snadnější identifikovatelnosti výchozího příjmení: Ceauşescu – Ceauşescová i Ceauşescu, Popescu – Popescová i Popescu, Aigiriu – Aigiriová i Aigiriu, Papandreu – Papandreová i Papandreu, Georgiou – Georgiová i Georgiou; Moiceanu – Moiceanuová nebo Moiceanová i Moiceanu, Olteanu – Olteanuová nebo Olteanová i Olteanu.

Cizí příjmení zakončená v písmu na -ú tvoří ženské podoby od nezkráceného základu: Nehrú – Nehrúová i Nehrú.

Cizí příjmení zakončená ve výslovnosti na [u], [ú] a v písmu na jiné písmeno

Základem pro přechylování těchto příjmení je ve většině případů plná podoba mužského příjmení: Bjørneboe [bjernbú] – Bjørneboeová i Bjørneboe, Moe [mú] – Moeová i Moe, Poe [pou] – Poeová i Poe; Marlow [márlou] – Marlowová, Agnew [egnjú] – Agnewová, Grew [grú] – Grewová; Jaloux [žalu] – Jalouxová [žaluzová], Giraudoux [žirodu] – Giraudouxová [žiroduzová].

Výjimku představují portugalská jména zakončená v písmu na -o  [u], u kterých se koncová samohláska při přechylování vypouští; také u příjmení na -oo [ú] se jedno -o zpravidla odsouvá: Castelo [kaštelu] – Castelová i Castelo, Amado [amadu] – Amadová i Amado; Boo [bú] – Boová i Boo.