Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech.

Tři, čtyři

Číslovky tři, čtyři se skloňují podle ženského vzoru „kost“, každá s jednou odchylkou. U číslovky tři je to tvar 7. p.: třemi, u číslovky čtyři tvar 2. p.: čtyř. Například: 2. p. splnění tří úkolů, věštba od tří sudiček, bigbít čtyř akordů, po dobu všech čtyř ročních období, otec tří synů a čtyř dcer, 7. p. se třemi kamarády, starý stůl se třemi polámanými nohami, míchat těmi třemi vařečkami, se čtyřmi dětmi, s těmi čtyřmi ratolestmi, házet čtyřmi míčky naráz.

Přestože PČP uvádějí ve 2. p. dvojí možné koncovky: třítřech, čtyřčtyřech, tvary končící na -ch hodnotí jiné kodifikační příručky jako hovorové, tedy sice spisovné, ale vhodné spíše v mluvených projevech (proto jsou varianty na -ch v PČP uvedeny až na druhém místě).

Ve spojení s podstatnými jmény označujícími části lidského těla nebo části těla různých živočichů je v 7. p. mn. č. náležitá duálová koncovka -ma, která označuje výskyt jevu v páru, resp. v párech: mezi čtyřma očima, pes s třema nohama – viz Číslo podstatných jmen (dvoje housle, hromady listí).

Ve složených slovech, jejichž první část má význam číslovky tři, trojí, je možné užít podobu troj-í- (např. trojbarevnétříbarevné šaty, trojstrannátřístranná dohoda, trojmístnétřímístné sedadlo). U některých slov se však ustálila pouze jedna podoba (např. trojboj, trojdohoda, trojlístek, trojobal, trojskok, trojspřeží, trojrozměrný × tříkolka, tříkrálový, tříletý, tříměsíční, třípokojový, tříprocentní, třítisícový).

Hlavní stránka O příručce Nápověda English version