Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech.
Konkurence 1. a 7. p. v přísudku jmenném se sponou
Je-li součástí přísudku jmenného se sponou být/bývat jméno přídavné, je vždy v 1. p., např. Naše řeč je bohatá. Haškův román je slavný. Pokud však přídavné jméno rozvíjí přísudkové podstatné jméno v 7. p. (a je tak součástí rozvitého přísudku jmenného se sponou), bude též v 7. p., např. Haškův román je slavným světovým románem. Je-li součástí přísudku jmenného se sponou být/bývat jméno podstatné, může být v 1. nebo 7. p. (viz níže). Při sponovém slovese stát se / stávat se bývá v 7. p. jméno podstatné i přídavné, např. Stal se jejím ideálem. Stal se opatrnějším. První pád přídavného jména je v tomto případě tvarem ustupujícím, srov. Stal se opatrnější.
Rozdíl mezi 1. a 7. p. podstatného jména (které je součástí jmenného přísudku se sponou být/bývat) je v tom, že se 1. p. přisuzuje podmětu příznak trvalý, stálý, kdežto 7. p. příznak platný jen aktuálně (substance v podmětu se něčím stala, je něčím přechodně), zejména se to týká povolání, činnosti, funkce apod., např. On je dobrý učitel (= hodnotíme ho jako dobrého učitele) × Je učitelem (= vystudoval obor anebo vykonává toto povolání). — Neruda byl nejen básník, ale i novinář (= zařazujeme ho, ale také hodnotíme, tj. byl jak dobrý básník, tak novinář; jde o trvalou charakteristiku s hodnocením) × Neruda byl novinářem (= konstatujeme, jaké měl povolání, nehodnotíme, jak ho vykonával).
Užití 1. pádu
Prvního pádu se užívá jen při sponě být (nikoli stát se) a vyjadřuje se jím (a to i ve větách záporných):
- zařazení do druhu, třídy, nadřazené skupiny jevů, např. Vlk je šelma psovitá. Rtuť je kov. Drnovský potok není žádná řeka,
- trvale platné hodnocení, např. Kniha je dobrý přítel. Jeho rodiče byli dobří lidé. To je/není pravda.
Užití 7. p. je v těchto případech nevhodné a nesprávné (např. značně rozšířené to je/není pravdou místo náležitého to je/není pravda), k tomu srov. bod 2c.
Užití 7. pádu
Sedmého pádu se užívá:
- k vyjádření toho, čím se podmět zabývá, co dělá (jaké vykonává povolání, jakou má funkci apod.), čím se stal nebo přechodně je, jakou má z hlediska mluvčího aktuálně hodnotu apod., např. Otec je ředitelem pojišťovny. Svatopluk Čech byl redaktorem Květů. Bude bílou nevěstou se závojem,
- především v odborném a knižním stylu, např. Reálná čísla jsou pak složkami tohoto vektoru. Vzorce jsou jen formálně jiným zápisem,
- také tam, kde by 1. p. nebyl zřetelný (je-li jméno, které je součástí přísudku, na začátku věty, při infinitivním podmětu aj.), např. Velkou výhodou nového postupu je úspora materiálu. První podmínkou úspěchu je vytrvalost. Odpouštět je příkazem lidskosti,
- častěji i ve složeném sponově-jmenném přísudku s fázovým (začít/začínat, přestat/přestávat) nebo modálním (mít, moci, muset, smět, chtít) slovesem a infinitivem spony být (příp. stát se), např. Přestal být dobrým pracovníkem. Chtěl by být inženýrem. Chtěla by být brzy letuškou.