Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech.

Slovesa vzoru „péci“ (infinitiv -ci-ct)

Infinitiv

K typu „péci/péct“ náleží sedm sloves, tj. péci/péct, síci/síct, téci/téct, tlouci/tlouct, vléci/vléct, moci/moct, kniž. stříci se, a jejich předponové odvozeniny, např. pomoci/pomoct, obléci/obléct. (Některé předponové odvozeniny mají vedle tvarů podle vzoru „péci“ též tvary podle vzoru „tisknout“, viz bod 3.)

S tvary infinitivu na -ci se setkáváme v dříve vydaných slovnících, ve starší literatuře nebo ve vyšším stylu. Infinitiv zakončený na -ct je novější, vznikl analogicky podle infinitivů ostatních sloves (péct jako např. nést), nabyl postupně ve spisovném jazyce platnosti neutrální a tvar na -ci je jím vytlačován do vrstvy prostředků knižních. U slovesa moct/moci je ještě stále častější variantou infinitivu podoba na -ci.

První osoba jednotného čísla a třetí osoba množného čísla

V 1. os. j. č. a 3. os. mn. č. způsobu oznamovacího času přítomného uvádějí slovníky a mluvnice u těchto sloves dvojí tvary, např. peču/peku, pečou/pekou; teču/teku, tečou/tekou; tluču/tluku, tlučou/tlukou; vleku/vleču, vlekou/vlečou. Za základní jsou dnes považovány podoby s -č-, které vznikly vyrovnáním základu při časování (např. já peču, oni pečou podle ty pečeš, on peče, my pečeme, vy pečete). Varianty s -k- jsou dnes hodnoceny jako velmi knižní až zastaralé.

Sloveso moci/moct má vedle starších tvarů mohu, mohou též analogické tvary můžu, můžou, které jsou v SSČ označeny jako hovorové. Jde tedy o tvary, jež se vyskytují především v mluvených spisovných projevech, v psaných stále převažují tvary původní, tzn. mohu, mohou. Pouze tvary původní uchovává knižní sloveso stříci se, tj. střehu se, střežeš se, …, střehou se (toto sloveso celkově zastarává, živý je jen tvar imperativu střez se).

Další tvary

Pokud jsou u infinitivu a rozkazovacího způsobu uvedeny dvě varianty, varianta na druhém místě je již zastaralá, výjimku tvoří pouze varianty infinitivu moci/moct (popř. jeho odvozenin přemoci/přemoct, pomoci/pomoct aj.), k tomu srov. bod 1.

infinitivrozkaz. zp.příč. min.příč. trpnépřechod. přít.
moci / moct (pře)moz mohl (pře)možen moha, -ouc, -ouce
péct / péci peč / pec pekl pečen peče, c, ce / peka, -ouc, -ouce
síct / síci seč / sec sekl sečen seče, c, ce / seka, -ouc, -ouce
stříci se střez se střehl se střežen střeha se, -ouc se,-ouce se
téct / téci teč / tec tekl tečen teče, c, ce / teka, -ouc, -ouce
tlouct / tlouci tluč / tluc tloukl tlučen tluče, c, ce / tluka, -ouc, -ouce
vléct / vléci vleč / vlec vlekl vlečen vleče, c, ce / vleka, -ouc, -ouce

Poznámky k některým slovesům

říci/říct

Uvedené sloveso se s výjimkou původního infinitivu (říci) a přechodníku přítomného (řka, řkouc, řkouce) časuje podle vzoru „tisknout“ (řeknu, řekneš, řekne, …), a proto se k němu i řadí.

vléct/vléci

Jako rovnocenné vedle sebe fungují tvary u početné skupiny předponových sloves odvozených souběžně od základového vléct/vléci (1. slovesná třída, vzor „péct“) a vléknout (2. slovesná třída, vzor „tisknout“), např. navleču/navléknu (hovor. navlíknu), obleču/obléknu (hovor. oblíknu).

Hlavní stránka O příručce Nápověda English version