Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech.

Zeměpisná jména ženská zakončená ve výslovnosti na [a], [á]

Jména, ve kterých koncovému -a předchází ve výslovnosti tvrdá či obojetná souhláska (typ Praha, Ankara, Mekka, Bogotá, Odolena Voda, Sierra, Rotha, Casablanca, Sevilla)

  1. Předchází-li koncovému -a ve výslovnosti tvrdá či obojetná souhláska, řadí se dané zeměpisné jméno ke vzoru žena (Praha, Bratislava, Ankara, Hirošima, Malaga (lze i Málaga), Mekka, Madeira – 2. p. Prahy, Bratislavy, Ankary, Hirošimy, Malagy, Mekky, Madeiry). Ve 3. a 6. p. dochází k alternaci souhlásky, jež předchází koncovému -a (g, h > z; ch > š; k > c; r > ř apod.): Malaga, Mekka, Madeira – 3., 6. p. Malaze, Mekce, Madeiře. Podle vzoru „žena“ se skloňují i názvy typu Bogotá či Paraná (lze i Bogota, Parana), ve kterých dlouhé neoznačuje v původním jazyce délku, ale pouze přízvuk (2. p. Bogoty, Parany). Při zachování přízvuku, resp. délky v grafické podobě může jméno zůstat i nesklonné, to je ale v úzu méně časté.
  2. U některých cizích zeměpisných názvů se liší vyslovovaná a psaná podoba hlásky, která koncovce předchází. Pokud koncovému -a předchází skupina písmen, kterou vyslovujeme jako jednu souhlásku, ve 3. a 6. p. se tato skupina zjednodušuje i v grafické podobě na jedno písmeno: Sierra, Andorra, Canberra, Gotha, Wartha, Lucca – 2. p. Sierry, Andorry, Canberry, Gothy, Warthy, Luccy – 3., 6. p. Sieře, Andoře, Canbeře, Gotě, Wartě, Luce.
  3. Končí-li jméno v psané podobě na -ca vyslovované jako [ka] (Casablanca, Mallorca, Salamanca), může být problematický pravopis tvaru 2. p. (koncovka -y po písmenu c). Obvykle se v nepřímých pádech kromě 3. a 6. p. j. č. mění hláska ck (2. p. Casablanky, Mallorky, Salamanky – 3., 6. p. Casablance, Mallorce, Salamance – 4. p. Casablanku, Mallorku, Salamanku). Pokud je však z nějakého důvodu třeba, aby z nepřímých pádů byla odvoditelná základní podoba jména s c, pak je možné hlásku c ponechat (2. p. Casablancy, Mallorcy, Salamancy). O psaní i – y po písmenu c viz Psaní i – y po písmenu c.
  4. Ve španělských jménech se zakončení -lla čte jako [lja] (Sevilla, Granadilla, Calella, Motilla). Přesto bez ohledu na měkké zakončení ve výslovnosti se v koncovce 2. p. j. č. píše -y: Sevilly, Granadilly, Calelly, Motilly. Patrně proto, že u většiny těchto jmen se v češtině ustálila tvrdá výslovnost [-la].
  5. Španělská jména zakončená na -ja [cha] (např. Loja [locha]) lze v nepřímých pádech počeštit a grafickou podobu přizpůsobit výslovnosti: 2. p. Lochy – 3., 6. p. Loše. V takovém případě však může dojít k tomu, že bude z nepřímých pádů obtížně rozpoznatelná základní podoba názvu. Abychom se tomu vyhnuli, lze zvolit skloňování pouze na základě grafické podoby bez ohledu na výslovnost: 2. p. Loji – 3., 6. p. Loje.
  6. Názvy s formou přídavného jména se skloňují podle adjektivního vzoru „mladý“ (Blatná, Borová, Bystrá, Deštná, Djakovskaja, Kamienna – 2. p. Blatné, Borové, Bystré, Deštné, Djakovské, Kamienné), řidčeji „jarní“ (Siňaja, Volčja – 2. p. Siní, Volčí).

Jména, ve kterých koncovému -a předchází ve výslovnosti měkká souhláska (typ Levoča, Troja, Dobrudža, Čadca, Keňa, La Mancha, Kalocsa, Foggia, La Coruña)

  1. Jména, ve kterých předchází koncovému -a ve výslovnosti měkká souhláska (Levoča, Boloňa (i Bologna), Troja, Dobrudža, Fallúdža, Čadca, Bystrica, Keňa, La Coruña [koruňa]), se řadí podle mluvnic obvykle k podtypu „Troja“, který má ve 2., 3. a 6. p. tvary podle vzoru „růže“ a v 1., 4., 5. a 7. p. podle vzoru „žena“ (2. p. Levoče, Boloně (Bologne), Troje, Dobrudže, Fallúdže, Čadce, Bystrice, Keně, La Coruně [koruně] – 3., 6. p. Levoči, Boloni (Bologni), Troji, Dobrudži, Fallúdži, Čadci, Bystrici, Keni, La Coruni [koruňi] – 4. p. Levoču, Boloňu (Bolognu), Troju, Dobrudžu, Fallúdžu, Čadcu, Bystricu (lze i Bystrici), Keňu, La Coruñu [koruňu] – 7. p. Levočou, Boloňou (Bolognou), Trojou, Dobrudžou, Fallúdžou, Čadcou, Bystricou (lze i Bystricí), Keňou, La Coruñou [koruňou]).

    V současné době se však u jmen, ve kterých předchází koncovému -a ve výslovnosti měkká souhláska (převážně u jmen cizího původu), prosazuje výrazně vzor „žena“ i ve 2., 3. a 6. p. (u některých z nich dokonce v úzu převažuje) a ani tyto tvary nelze považovat za chybné: 2. p. Levoči, Boloni (Bologni), Troji, Dobrudži, Fallúdži, Čadci, Bystrici, Keni, La Coruni [koruňi]  3., 6. p. Levoče, Boloně, Troje, Dobrudže, Fallúdže, Čadce, Bystrice, Keně, La Coruně [koruně]. Při volbě koncovky záleží do velké míry na tradici v užívání daného názvu. Ve jménech cizích, nových, méně známých (např. Fallúdža) se tvary podle vzoru „žena“ užívají častěji, u jmen českých či tradičně skloňovaných podle zmíněného podtypu (např. Levoča) se stále užívají spíše tvary podle vzoru „růže“. Tvary podle vzoru „žena“ u nich mohou působit neobvykle (srov. např. ve Fallúdže – v Levoče).

    U slovanských jmen zakončených na -ica (Bystrica, Subotica) lze pod vlivem skloňování českých názvů zakončených na -ice užít ve 4. p. vedle koncovky -u (Bystricu, Suboticu) i koncovku -i (Bystrici, Subotici). Stejně tak jsou dublety i v 7. p.: BystricíBystricou, SuboticíSuboticou.

  2. Liší-li se grafická a vyslovovaná podoba jména (tzn. měkké souhlásce (kromě j) před koncovým -a odpovídá v grafické podobě tvrdé či obojetné souhláskové písmeno nebo i/y: Foggia [fodža], Bologna [boloňa] (lze i Boloňa – viz výše), La Mancha [la manča], Kalocsa [kaloča] apod.), pak platí totéž skloňování jako u předchozích jmen tohoto typu, tzn. ve 2., 3. a 6. p. se užívají tvary podle vzoru „růže“ a v 1., 4., 5. a 7. p. tvary podle vzoru „žena“ (viz odstavec a) – podtyp „Troja“). Rozdíl oproti ostatním jménům je u této skupiny pravopisného rázu. U jmen, ve kterých koncovému -a předchází i/y nebo gn (Foggia, Tatabánya [tatabáňa], Bologna [boloňa]), se řídíme při skloňování obvykle měkkou výslovností, a pokud zvolíme skloňovací vzor „žena“, pak ve 2. p. píšeme v koncovce -i (Bologna (lze i Boloňa – viz výše), Foggia, Tatabánya – 2. p. Bologni [boloňi], Foggii [fodži], Tatabányi [tatabáňi]). U ostatních se řídíme psanou podobou a v koncovce 2. p. píšeme -y: La Mancha, Kalocsa – 2. p. La Manchy [la manči], Kalocsy [kaloči].

  3. Do této kategorie náleží i název Prievidza, přestože z je obojetné souhláskové písmeno: 2. p. Prievidze – 3., 6. p. Prievidzi – 4. p. Prievidzu – 7. p. Prievidzou.

Jména, ve kterých koncovému -a předchází ve výslovnosti samohláska či hláska j (typ Olympia, Alexandria, Korea, Guinea, Nikaragua, Capua, Samoa, Aquileia, Praia, Pistoia, Celaya)

  1. Jména zakončená na -ia [ija] se skloňují podle vzoru růže: Olympia, Alexandria, Brasilia, Monrovia, Soria, Vitoria – 2. p. Olympie, Alexandrie, Brasilie, Monrovie, Sorie, Vitorie. Specifickou skupinou jsou jména zakončená na samohláskovou skupinu -eia [eja], -aia [aja], -oia [oja], -aya [aja] (Aquileia, Praia, Pistoia, Celaya). Ta se řadí podle stávajících mluvnic k podtypu „Troja“ (viz bod 2a), tzn. mají ve 2., 3. a 6. p. tvary podle vzoru „růže“ a v 1., 4., 5. a 7. p. podle vzoru „žena“: 2. p. Aquileie, Praie, Pistoie, Celaye – 3., 6. p. Aquileii, Praii, Pistoii, Celayi – 4. p. Aquileiu, Praiu, Pistoiu, Celayu – 7. p. Aquileiou, Praiou, Pistoiou, Celayou.

  2. Jména zakončená na -ea (Korea, Guinea, Eritrea) se skloňují podle tzv. podtypu „idea“, který rovněž kombinuje tvary podle vzoru „žena“ (1., 4. a 5. p.) a „růže“ (3. a 6. p. s vkladným -j-) a ve 2. a 7. p. si lze vybrat ze dvou možností: použít tvar podle vzoru „žena“ nebo zvolit tvar podle vzoru „růže“ s vkladným -j-: 2. p. Korey/Koreje, Guiney/Guineje, Eritrey/Eritreje – 3., 6. p. Koreji, Guineji, Eritreji – 4. p. Koreu, Guineu, Eritreu – 7. p. Koreou/Korejí, Guineou/Guinejí, Eritreou/Eritrejí.

  3. Jména zakončená na -ua, -oa (Nikaragua, Capua, Papua, Samoa, Balboa) se skloňují podle vzoru „žena“, pouze v 3. a 6. p. mají tvary podle vzoru „růže“ (2. p. Nikaraguy, Capuy, Papuy, Samoy, Balboy – 3., 6. p. Nikaragui, Capui, Papui, Samoi, Balboi – 4. p. Nikaraguu, Capuu, Papuu, Samou, Balbou – 7. p. Nikaraguou, Capuou, Papuou, Samoou, Balboou).

    Pozn.: Pokud si z nějakého důvodu nejsme pádovými podobami jisti, můžeme se jim vyhnout použitím opěrného obecného podstatného jména, např. ve městě Loja, do pohoří Sierra apod. – viz Spojení typu ve městě Olomouc.

Hlavní stránka O příručce Nápověda English version