Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech.

Zeměpisná jména mužská zakončená ve výslovnosti na samohlásku

Názvy ve formě podstatného jména

Mužské zeměpisné názvy zakončené na samohlásku jsou spíše řídké. S výjimkou počeštěného názvu Švábský Jura (viz Zeměpisná jména víceslovná) se jedná o jména cizí, která jsou zakončena v grafické podobě na souhláskové písmeno. Podle tohoto souhláskového písmene se pak dané jméno řadí k příslušnému vzoru. Mluvnice uvádějí jako příklady názvy Montpellier [monpelje], Douarnenez [duarnene], Hérault [éro], Beynat [bena], Montargis [montarži], Fredrikstad [fredrykšta], Güstrow [gistró] – 2. p. Montpellieru [monpeljeru], Douarnenezu [duarnenezu], Héraultu [éroltu], Beynatu [benatu], Montargisu [montaržisu], Fredrikstadu [fredrykštadu], Güstrowa [gistrova]. Některá z nich můžeme ponechat i nesklonná a řadit je ke střednímu rodu, viz Zeměpisná jména středního rodu (záleží zejména na tom, jak se dané zeměpisné jméno v češtině vžije, je třeba počítat i s kolísáním).

Pozn.: Pokud si z nějakého důvodu nejsme pádovými podobami jisti, můžeme se jim vyhnout použitím opěrného obecného podstatného jména, např. ve městě Beynat, u města Güstrow apod.

Názvy ve formě přídavného jména

České názvy typu Slaný, Luzný, Ostrý se skloňují podle adjektivního vzoru „mladý“: 2. p. Slaného, Luzného, Ostrého.

Hlavní stránka O příručce Nápověda English version