Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech.

Skloňování jmen středního rodu podle vzoru „město“ – 6. p. j. č.

Obecné poučení

Část podstatných jmen středního rodu, která se skloňují podle vzoru „město“, má v 6. p. j. č. původní koncovku (e), část má koncovku -u, u další velké skupiny podstatných jmen rodu středního pak lze užít koncovky obě, tj. (e)/-u.

Faktory, které působí při volbě koncovky (e) nebo -u

  1. Důležitou roli hraje zakončení slov a také slovotvorný typ. Jména zakončená na -ko, -go, -ho, -cho mají koncovku -u (jako u podstatných jmen rodu mužského vzoru „hrad“, viz Skloňování mužských jmen vzoru „hrad“ – 6. p. j. č., příklady viz bod 3.1). U slovotvorného typu s příponou -dlo bývá obvykle zakončení (e), zatímco u slovotvorných typů na -stvo/-ctvo, -ivo zakončení -u (příklady viz bod 3.2, bod 3.3).
  2. Distribuce koncovek -u/-ě(e) může být závislá na syntaktické funkci, kterou slovo ve větě plní, srov. Skloňování mužských jmen vzoru „hrad“ – 6. p. j. č. Ve funkci předmětu mívají podstatná jména koncovky -u a (e), např. o autu/autě, o dřevu/dřevě, o plátnu/plátně. Ve funkci příslovečného určení místa (méně často i času nebo způsobu) bývá u týchž podstatných jmen častěji koncovka (e), např. v autě, ve dřevě, na plátně. Pevnější je pozice koncovky (e) v platnosti příslovečného určení než pozice koncovky -u ve funkci předmětu; ta může být užívána méně právě vlivem vyšší frekvence výskytu některých podstatných jmen ve funkci příslovečného určení, např. častěji bylo v ČNK zachyceno spojení o autě než o autu.
  3. Slova přejatá a abstrakta mají převážně koncovku -u, např. o bendžu, v depu, v chladnu, v mokru, po právu, v šeru, v temnu, v tempu, v tichu, ve vedru.
  4. Při rozhodování, kterou z koncovek užijeme (zda (e), či -u), hraje důležitou roli též zázemí regionální mluvy. V Čechách je běžnější zakončení -u, na Moravě zakončení (e), srov. Skloňování mužských jmen vzoru „hrad“ – 6. p. j. č.

Příklady užití koncovek (e) nebo -u

Jména zakončená na -go, -ho, -cho, -ko

U jmen končících na -go, -ho, -cho, -ko je zakončení -u, protože zakončení (e) vyžaduje změnu (alternaci) předcházející souhlásky, např. v Kongu, o mangu; o blahu, ve jhu; v Jerichu, v uchu, v suchu; v jablku, v oku, v hnízdečku, v městečku. Koncovky -e vedle -u se užívá u slov mlékoo mléku / v mléce, břichona břiše / na břichu (méně často), rouchona rouchu / v rouše.

Jména zakončená na -lo

U jmen končících na -lo je častěji koncovka -e, např. na čele, v čísle, na kole, v křesle, na másle, v pekle, na skle, ve světle, na těle, ale o zlu, v kouzlu. Nejpočetnější skupinu tvoří jména na -dlo, která mají k dispozici v 6. p. j. č. obě koncovky, tj. -e/-u. Výrazně však v úzu převažuje užití koncovky -e, a to i v objektovém významu, např. o divadle, o vozidle bylo v ČNK zachyceno častěji než o divadlu, o vozidlu. Další příklady: po jídle, v letadle, po mýdle, v prádle, na prostěradle, v rozpouštědle, na sádle, na sedadle, v sedle, v umyvadle, v zrcadle.

Jména zakončená na -vo

U jmen končících na -vo je častěji koncovka -u. Nejpočetnější skupinu představují jména na -stvo/-ctvo, -ivo, např. na ministerstvu, v mužstvu, o panstvu, v potomstvu; v dělnictvu, v letectvu, o ptactvu, o zvířectvu; v barvivu, v pletivu, na topivu. Dvojí možné zakončení (tj. /-u) uvádí SSJČ např. u slov dřevove dřevě / na dřevu, pivona pivu / v pivě, Sarajevov Sarajevu / v Sarajevě, slovopo slově / po slovu, střevove střevě / na střevu (na prvním místě je zapsána podoba, která byla v ČNK zachycena častěji).

Jména zakončená na -ro, -so, -to

U většiny jmen končících na -ro, -so, -to můžeme užít obě koncovky; často však bývá jedna z koncovek frekventovanější, což závisí na faktorech uvedených v bodě 2, např. v jádru / v jádře, na jaře / o jaru, v jezeře / v jezeru, v pouzdře / v pouzdru, o stříbře / o stříbru, ale jen v metru, v jitru, v Sapporu; na lase / po lasu, v mase / v masu, o slovese / ve slovesu; v autě / o autu, na kontě / o kontu, na kopytě / na kopytu, v korytě / v korytu, v létě / po létu, ve městě / o městu, v těstě / v těstu, ve zlatě / o zlatu, ale jen např. na blátě.

Jména zakončená na -no

U většiny jmen končících na -no můžeme užít obě koncovky; často však bývá jedna z koncovek frekventovanější, což závisí na faktorech uvedených v bodě 2, např. v bahně / v bahnu, v hejnu / v hejně, ve jménu / ve jméně, v kasinu / v kasině, v kině / v kinu, na laně / na lanu, v okně / o oknu, na pianu / na pianě, na plátně / na plátnu, po ráhně / na ráhnu, v rounu / v rouně, v seně / o senu, na stehně / na stehnu, ve vápně / o vápnu, o věnu / o věně, ve víně / o vínu, v zájmenu / v zájmeně, ale zpravidla jen v budoucnu, na dně, v nekonečnu, po ránu, ve vzduchoprázdnu.

Mezi podstatnými jmény na -no tvoří zvláštní skupinu jména, která se tradičně řadí k typu „břímě“ (jde o původní n-kmeny střední, jejichž slovní základ byl rozšířen o -en-břemeno). V 6. p. j. č. mohou mít tato jména zakončení -i (podle vzoru „moře“) nebo -u/-ě (podle vzoru „město“), např. o břemenu/břemeni, v písmenu/písmeni, o plemeni/plemenu, na rameni/ramenu/rameně, v semeni/semenu, na temeni/temenu/temeně, ve vemeni/vemenu/vemeně.

Hlavní stránka O příručce Nápověda English version