Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech.

Skloňování mužských životných jmen – konkurence krátkých a dlouhých tvarů v 3. (6.) p. j. č.

Obecné poučení

Mužská životná podstatná jména skloňovaná podle vzorů „pán“, „muž“ a „soudce“ mají ve 3. a 6. p. j. č. koncovky -u/-ovi (vzor „pán“) a -i/-ovi (vzory „muž“ a „soudce“): inženýru/inženýrovi, Mojmíru/Mojmírovi, muži/mužovi, Hanuši/Hanušovi, soudci/soudcovi, zrádci/zrádcovi. O užití delší nebo kratší varianty rozhodují různé činitele, zvláště syntaktické, slovosledné, rytmické. Např. stojí-li jméno samostatně, mívá koncovku delší; u příjmení je -ovi závazné, pokud nemá adjektivní nebo zájmenné koncovky (Šťastný – Šťastnému, Mallarmé – MallarméoviMallarmému, Attlee – Attleemu) – viz kap. o skloňování mužských osobních jmen.

Koncovka -ovi

Koncovka -ovi je běžná u obecných podstatných jmen a vlastních jmen skloňovaných podle vzoru „pán“ a u vlastních jmen skloňovaných podle vzoru „muž“ zvláště v případě, stojí-li samostatně: dej to tomu pánovi u okna, mechanikovi se to nelíbilo, jdu k doktorovi, zavolej Richardovi, ozvi se Mojmírovi, Pavlovi, zavolej Tomášovi, Ondřejovi, napiš Hanušovi.

Pozn.: Podstatná jména skloňovaná podle vzoru „předseda“ mají pouze koncovku -ovi: předsedovi, bačovi, husitovi, sluhovi, rikšovi, Ríšovi, Honzovi, a to i v případě, jsou-li součástí několikaslovného výrazu: kolegovi Netopilovi, předsedovi Ševčíkovi.

Několikaslovný výraz

U několikaslovného výrazu (často spojení rodného jména a příjmení, popř. titulu a jména) se koncovka -ovi připojuje zpravidla jen k poslednímu členu, popř. se koncovky -ovi-u/-i střídají, u posledního slova je však -ovi: přejeme panu doktoru Tomáši Svobodovi mnoho úspěchů (přejeme panu doktorovi Tomáši Svobodovi), uděluje inženýru Davidu Němečkovi za přínos…

Pozn.: V běžných, neformálních projevech se prosazuje spíše koncovka -ovi: magistrovi Radkovi Havlíčkovi.

Koncovka -u

Koncovku -u mají pouze jména vzoru „pán“ (doktoru, inženýru, profesoru), a to obvykle ve spojení s osobním jménem: profesoru Benediktovi. Podstatná jména člověkbůh mívají obvykle koncovku -u i tehdy, stojí-li samostatně: žádnému cizímu člověku nevěř, mluvil vždy o bohu. Rovněž ve spojení typu pan Dvořák je pravidelně pouze krátký tvar: panu Dvořákovi.

Koncovka -i

U měkkých typů („muž“, „soudce“) je u obecných jmen běžnější koncovka -i: dej to otci, řekni to průvodci, o svém muži mluví vždy pěkně, přemýšlel o svém nástupci, jednali o dědici, u rodných jmen je -ovi: dej to Ondřejovi, Milošovi, řekni Bohoušovi, Jonášovi. Pro několikaslovné výrazy platí totéž co pro vzor „pán“: uděluje Ondřeji Mikšovi za přínos…, Aleši Benešovi děkujeme za vzornou reprezentaci (srov. bod 3).

Hlavní stránka O příručce Nápověda English version