Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech.

Skloňování mužských jmen kolísajících mezi měkkým a tvrdým skloňováním

Mužská životná i neživotná podstatná jména zakončená na -l, -s, -z se podle koncovek 2. p. j. č. přiřazují k tvrdému, nebo měkkému podtypu. Životná mohou patřit ke vzoru „pán“ (krokodýl, pštros, plaz), nebo „muž“ (učitel, vítěz), neživotná ke vzoru „hrad“/„les“ (hotel, nápis, rybíz, oves), nebo „stroj“ (pytel, peníz). Některá jména kolísají mezi oběma vzory.

Životná podstatná jména

Jména zakončená na -l

K životným jménům zakončeným na -l (-el) patří podstatná jména strašpytel, anděl, manžel:

a) strašpytel

Mezi tvrdým a měkkým skloňováním kolísá podstatné jméno strašpytel (2. p. strašpytlastrašpytle), v celém paradigmatu má tvary podle obou vzorů, tzn. že v 7. p. mn. č. lze volit mezi podobou strašpytlystrašpytli.

b) anděl, manžel

Podstatná jména manželanděl, která se skloňují podle tvrdého vzoru „pán“, mají v 5. p. j. č. tvary podle měkkého vzoru „muž“: manželi, anděli. V 1. p. mn. č. jsou tvary manželé (‚manželské páry‘) nebo manželé, manželové (‚ženatí muži‘); andělé, řidč. andělové.

Manžel má ve 4., 6. a 7. p. mn. č. dvojí koncovky: 4. p. manželemanžely, 6. p. manželechmanželích, 7. p. manželimanžely. Obě podoby lze užít jak pro manželské dvojice, tak pro ženaté muže; v praxi ve 4. p. ve významu ‚manželské páry‘ výrazně převládá tvar manžele, ve významu ‚ženatí muži‘ je frekventovanější tvar manžely.

Pozn.: Mluvnice uvádějí u slova manžel dubletní skloňování ve 4. a 7. p. mn. č., dubletní tvar je však i v 6. p. Anděl má podle mluvnic i PČP v množném čísle jen tvary podle vzoru „pán“, v 6. p. se však často užívá i tvar podle vzoru „muž“: o andělecho andělích, který lze tolerovat.

Jména zakončená na -s, -z

Ze jmen na -s a -z kolísají obecná podstatná jména rorýs, platýs, pilous, markýz a dále jména zakončená na -kaz: všekaz, stávkokaz, penězokaz, listokaz, dřevokaz, zrnokaz. Nověji (od vydání NASCS v roce 2005) k nim patří i boss.

PČP uvádějí jen tvary 2. p. j. č. a 4. a 7. p. mn. č., ale skloňovat buď podle tvrdého, nebo měkkého vzoru lze ve všech pádech j. č. i mn. č. O vlastních jménech typu Alois, Mánes viz Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na souhlásku. O 6. p. mn. č. viz Skloňování mužských jmen – 6. p. mn. č.

Pozn.: Příklon k měkkému skloňování je v praxi doložen i u dalších životných mužských podstatných jmen zakončených na -s (některá z nich jsou expresivní), např. u slov primas, karas, kalous, konipas, ibis, chabrus, chuďas, kakabus, kliďas, kandrdas, morous, vágus. U nich však slovníky (zatím) uvádějí pouze skloňování podle vzoru „pán“.

Neživotná podstatná jména

Jména zakončená na -l

U některých jmen s tvarotvorným základem na -l se kromě pravidelného skloňování podle měkkého vzoru „stroj“ objevuje zároveň i skloňování podle tvrdého vzoru „hrad“. Paradigma těchto jmen má dva samostatné tvarové soubory skloňování tvrdého i měkkého.

Jde o podstatná jména na -el: burel, hnědel, chmel, krevel, kužel, námel, plevel, tmel, zádrhel, jména s vkladným -e-: cumel, chrchel, kotel, sopel, uhel a dále jména apríl, artikul, koukol, rubl, úběl (viz též Skloňování mužských jmen vzoru „hrad“ – 2. p. j. č., Skloňování mužských jmen vzoru „hrad“ – 6. p. j. č. a Skloňování mužských jmen – 6. p. mn. č.).

Obě podoby se neuplatňují u všech jmen a ve všech pádech vždy rovnoměrně vedle sebe, např. se užívá jen na chmelu, ale v kotli.

  jednotné číslomnožné číslo
1. p. -y / -e
2. p. -u(a) / -e
3. p. -u / -i m
4. p. -y / -e
5. p. -e / -i -y / -e
6. p. -u / -e / -i -ech / ch
7. p. -em -y / -i

Podle PMČ je dnes těchto skutečně kolísajících podstatných jmen pouze několik: kotel, plevel, kužel, chrchel. Projevuje se totiž silná tendence příklonu jmen tohoto typu ke tvrdému skloňování, zvláště ve 3. a 6. p. j. č. (plevelu, kuželu) a v 6. p. mn. č. (o plevelech, kuželech, v kotlech).

Dubletní tvary podle obou vzorů má rovněž podstatné jméno popel, ve 2. p. j. č. má dokonce tři tvary: popela, popelu, popele.

Podstatné jméno korál je životné i neživotné. Neživotné se v j. č. skloňuje podle vzoru „hrad“, v mn. č. podle „hrad“ i „stroj“: 1. a 4. p. korálykorále, 7. p. korálykoráli (viz též Rod podstatných jmen ).

O 6. p. mn. č. u neživotných jmen na -l, -s, -z viz Skloňování mužských jmen – 6. p. mn. č.

Pozn.: V praxi se lze setkat s příklonem k tvrdému skloňování i u dalších slov, např. šťavel – šťavelu, jitrocel – jitrocelu, jetel – jetelu, šindel – šindelu, obratel – po obratlu, náležité skloňování je však jen podle měkkého vzoru.

Jména zakončená na -s

Neživotná podstatná jména zakončená na -s jsou zastoupena pouze slovem městys.

Podstatné jméno městys má vedle skloňování podle vzoru „stroj“ (které uvádí SSJČ, MČ2 a SSČ) také dubletní skloňování podle vzoru „hrad“: tedy ve 2. p. j. č. městyseměstysu, v 1. a 4. p. mn. č. městyseměstysy, v 7. p. mn. č. s městysis městysy; v 6. p. mn. č. je obvyklá podoba městysech.

Jména zakončená na -en, dentýden

Zvláštním typem jsou některá podstatná jména na -en (hřeben, ječmen, kámen, kmen, kořen, křemen, plamen, pramen, řemen), která mívají v důsledku staršího způsobu skloňování v jednotném čísle tvary podle měkkého vzoru „stroj“ i tvrdého vzoru „hrad“ (ale v množném čísle jen podle vzoru „hrad“).

Ve 2. p. j. č. mají tato jména koncovky -e-u: hřebene/hřebenu, kamene/kamenu, kmene/kmenu, kořene/kořenu, křemene/křemenu, plamene/plamenu, pramene/pramenu, řemene/řemenu (ale ječmene/ječmena).

Ve 3. a 6. p. mají tato jména koncovky -i a -u: hřebeni/hřebenu, ječmeni/ječmenu, kameni/kamenu, kmeni/kmenu, kořeni/kořenu, křemeni/křemenu, plameni/plamenu, prameni/pramenu, řemeni/řemenu. Ječmen, kámenřemen mohou mít v 6. p. j. č. navíc ještě koncovku : ječmeně, kameně, řemeně; v praxi se však dnes uplatňuje výjimečně.

Jméno den má v j. č. tvary: 2. p. dne, 3. a 6. p. tvary dni, dnu (ale ve dne), 7. p. dnem; v mn. č. tvary: 1. p. dni, dny, arch. dnové, 2. p. dní, dnů, 3. p. dnům, 4. p. dni, dny, 6. p. dnech, 7. p. dny.

Jméno týden má v j. č. tvary: 2. p. týdne, 3. a 6. p. tvary týdni, týdnu, 7. p. týdnem; v mn. č. tvary podle vzoru „hrad“.

Podstatné jméno loket

Jméno loket má v jednotném čísle dubletní tvary: 2. p. lokteloktu, 3. p. loktiloktu, v 6. p. jsou tři možnosti: lokti, loktuloktě; množné číslo má ve významu ‚část těla‘ skloňování podle vzoru „hrad“, ve významu ‚délková míra‘ jsou tvary lokte, 2. p. loktůloket.

Hlavní stránka O příručce Nápověda English version