Počešťování přejatých slov včetně vlastních jmen

Slova obecná

Obecné poučení

O pravopisu přejatých slov rozhoduje především míra jejich zdomácnění –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ slova řídká a úzce odborná se píšou obvykle pravopisem původním, slova zdomácnělá, včetně běžně užívaných odborných výrazů, se do češtiny začleňují jak po stránce tvaroslovné, tak pravopisné. Míra tohoto začlenění je u různých slov odlišná. Např. slovo leasing stále zachovává původní pravopis, zatímco u slova briefing se již prosadila i adaptovaná podoba brífink.

Spisovná podoba přejatého výrazu se neustaluje na základě přímočarých, jednoduchých pravidel převodu z cizího jazyka do češtiny, ale je výsledkem různých okolností. Proces počešťování je postupný a složitý (bassin –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ basén –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ bazén, hockey –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ hokej). Roli v něm hraje mnoho faktorů –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ důležitá je frekvence výrazu, jeho lexikální a morfologické vlastnosti, podobnost se slovy domácími a také oblast užívání. Např. názvoslovná komise Mezinárodní unie pro čistou a užitou chemii se v roce 1960 dohodla na psaní slova oxid s měkkým ‑i‑. Tím posílila systémovost chemického názvosloví (oxid –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jodid, bromid, chlorid, oxidace, peroxid). Slovotvorný prvek oxy‑ píšeme však s ‑y‑ (oxygen, oxychlor, kyselina deoxyribonukleová).

Existují slova, která se začnou psát počeštěně velmi záhy, jiná po delší době, avšak některá slova si stále zachovávají původní pravopis, přestože pojmenování je v češtině pevně zakotvené (srov. např. slova business –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ byznys, break –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ brejk, manager –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ manažer, ale laser, baseball, management).

Jak PČP ve slovníkové části, tak další příručky (slovníky) uvádějí často pouze jednu pravopisnou podobu, ale podle obecných pravopisných zásad uvedených ve výkladové části PČP lze i slova, která se běžně píšou počeštěně, psát v určitých typech textů pravopisem původním (etan –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ethan, viz 1.3c). Naopak v beletrii a soukromé komunikaci se někdy slova, která jinde zachovávají původní pravopis, mohou psát počeštěně (imidž, noutbuk, mejl).

Slova psaná původním pravopisem

1. Původním pravopisem píšeme citátové výrazy z jazyků užívajících latinku a výrazy hudební, např. ad hoc, curriculum vitae, status quo, de facto, pour féliciter; allegro, decrescendo, da capo al fine.
2. Původním pravopisem, popř. pravopisem mezinárodně vžitým, v češtině píšeme slova úzce odborná, mezinárodní značky a slova, která si drží vztah k zemi svého původu, např. abbé, maestro, rendez-vous, brutto, watt, joule, greenhorn, western, lunch, yetti.
3. Původní pravopis si zachovávají rovněž slova částečně zdomácnělá, jejichž výslovnost se od psané podoby značně liší, např. bulletin, interview, outsider, revue, baseball, dealer, leasing, hattrick, grapefruit.
4. Některá slova lze psát dvojím (či trojím) způsobem, např. guerilla i gerila, runway i ranvej, trust i trast, gentleman i džentlmen, jive i džajv, judo i džudo, engineering i inženýring i inženýrink, minnesänger i minesengr, pétanque i petank, teepee i tepee i týpí, aquacentrum i akvacentrum.

Slova pravopisně počeštěná

Způsob psaní slov zdomácnělých zpravidla odpovídá jejich české spisovné výslovnosti.

1. Odstraňují se skupiny ae, ai, oe vyslovované jako [e/é]: aféra, prémie, prehistorie, hematit, pedagog. Tyto skupiny zůstávají zachovány tam, kde se obě hlásky vyslovují odděleně: kánoe, aerobní.

2. Písmeno c vyslovované jako [k] se mění v k; skupinu qu píšeme jako kv; gu jako gv; w jako v; i/y vyslovované jako [j] píšeme jako j; rh se zjednodušuje na r; ck na k: abstraktní, kakao, kvóta, kvinta, sangvinik, tramvaj, bonsaj, jachta, loajální, rododendron, hokej, šok.

3. Skupina th se píše jako t: antologie, aritmetika, estetika, etan, étos, katedra, metan, mytologie, patos, teze, syntéza, patologie.
   Pozn.: V odborných textech lze psaní th zachovat i u termínů: ethan, methyl.

4. Zdvojená písmena (ss, ll, nn, mm, rr, dd, oo, zz apod.) se zjednodušují: adresa, expres, bula, ilegální, anulovat, tenis, dilema, mezanin, iracionální, moka, pudink, fotbal.

5. Mnohá slova přejatá zejména z angličtiny a francouzštiny píšeme podle české výslovnosti: atašé, biftek, džem, gauč, gól, kečup, klaun, kovboj, ofsajd, refýž, smeč, šofér, víkend, žoržet aj.

6. Počeštěným způsobem se obvykle píšou nespisovná a citově zabarvená slova, např. plezír, kvartýr, špajz, obrlajtnant, ajnclík, glajchšaltovat, lágr.

7. Ve slovech zdomácnělých se původní s vyslovované v češtině jako [z] zapisuje písmenem z i s. O pravopisu slov se s a z podrobněji viz Pravopis a výslovnost přejatých slov se s –⁠ z.

8. Délka samohlásky se označuje zpravidla tam, kde se ve spisovné výslovnosti vyslovuje dlouhá samohláska bez většího kolísání. V základech slov se délka zaznamenává např. u výrazů: akvárium, anténa, árie, kostým, malárie, móda, oáza, plénum, pól, tón, túra, série, schéma, téma. K označování délky samohlásek viz Psaní samohlásek v zakončení přejatých slov.

Prvky cizosti při počeštěném psaní

1. Při počeštěném psaní se podle původního pravopisu zpravidla zachovává psaní i, y, např. biograf –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ labyrint, cirkus –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ cyklus, distribuce –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ dynastie, figura –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ fyzika, gigant –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ gymnázium, hiát –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ hydrant, chirurg –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ brachylogie, kino –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ kyanid, politika –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ polytechnika, kritika –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ krystal, opium –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ pyramida, situace –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ symbol, titul –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ tyfus. I v případě, že se slabiky di, ti, ni vyslovují [dy, ty, ny], popř. dlouze [dý, tý, ný], píšou se s ‑i‑, např. diktát, recidiva, politika, lokomotiva, animovat, nitrid, komunikace.
   Pozn.: Ve slovech zcela zdomácnělých se po h, ch, k, r, d, t, n píše ‑y‑ bez zřetele k původu slova, např. alchymie, kytara, trylek, rytíř, krokodýl, bernardýn, terpentýn, kantýna, tygr, inženýr, pionýr.

2. Zachovává se písmeno x, bez zřetele k tomu, že se v některých slovech vyslovuje [ks], v jiných [gz], např. luxus, maximum, index, praxe, reflex, text, xylofon, expres, existence, exaktní, exit.

3. Zachovává se psaní skupin souhlásek znělých a neznělých, bez zřetele k tomu, zda ve výslovnosti dochází ke znělostní spodobě. Bývá to zejména u složených slov (např. fotbal) a odvozených slov s předponou, např. ab‑ (absence, absolutně, absorpce), ad‑ (adheze, adsorpce), ek‑ (ekzém), sub‑ (subtilní, subskribovat).

4. V některých přejatých slovech se zachovává písmeno ú, např. fúze, múza, kúra, túra, ragú, skútr (ale ů mají např. růže, blůza). Viz Psaní ú –⁠ ů.

Vlastní jména

Osobní jména

1. Jména pocházející z jazyka užívajícího latinskou abecedu většinou píšeme původním pravopisem: Ludwig van Beethoven, William Shakespeare, Paul Gauguin, Adam Mickiewicz. Textové procesory i další programy obvykle umožňují zapsat i písmena, která v české abecedě nejsou (např. ć, ę, ł, ñ, ë). Ta se někdy nahrazují písmeny s nejbližší zvukovou platností (Luis Buñuel –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Buňuel, Piątek –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Piontek) nebo příslušnými písmeny bez rozlišovacího znaménka (François –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Francois, Ernö –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Erno, Funès –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Funes); u některých jmen se lze setkat s oběma možnostmi (Wałęsa –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Walensa, častěji Walesa).
2. U známých historických osobností se obvykle užívá rodné jméno (popř. i celé jméno) v počeštěné podobě: Kryštof Kolumbus, Tomáš Alva Edison, Mikuláš Koperník. Totéž platí i pro jména panovníků, papežů, feudálů, světců apod.: Richard Lví srdce, Jana z Arku, Jan Zlatoústý, Vilém Dobyvatel.
3. Jména pocházející z jazyků, které neužívají latinku, se přepisují podle zavedených transliteračních nebo transkripčních pravidel; jde‑li o jazyky, které užívají písma zcela jiného typu (ruština, japonština, čínština, hindština apod.), přepisují se jména tak, že se znaky české abecedy přibližně vystihuje jejich původní výslovnost: Michail Jurjevič Lermontov, Jamašita, Mahátma Gándhí.

Zeměpisná jména

Žádná přesná pravidla pro počešťování cizích zeměpisných názvů neexistují.

1. U některých zeměpisných jmen (jak světadílů, zemí, řek, pohoří, tak i měst a osad) se užívá vžitá podoba počeštěná: Evropa, Španělsko, Visla, Apeniny, Varšava, Ženeva. Seznam nejčastěji užívaných zeměpisných jmen je uveden v akademických PČP, popř. v SSČ; nejnovější zpracování nabízí Index českých exonym. Počešťování bylo charakteristické pro 19. století, dnes se zvláště u méně vžitých jmen dává přednost původním, cizojazyčným podobám; možným řešením (např. v publicistických textech) je uvedení obou jmen, jedna z možností je pak v závorce, např. Štýrský Hradec (Graz) nebo Regensburg (Řezno). Volba počeštěné či původní podoby cizího názvu se řídí především typem textu. Původní podoby lze přijmout např. v turistických průvodcích, odborných textech geografických, kulturologických apod.
2. Zeměpisná jména pocházející z jazyka užívajícího latinskou abecedu většinou píšeme původním pravopisem: Bordeaux, Glasgow, Provence, New York, a to i když jsou tvaroslovně počeštěna: Loira, Seina (z pův. Loire, Seine). Jsou‑li v nich užita písmena, která v české abecedě nejsou, je přípustné nahradit je písmeny s nejbližší zvukovou platností, popř. příslušnými písmeny bez rozlišovacího znaménka: Bialystok (Białystok), Constanta (Constanţa), Kobenhavn (København), Besancon nebo Besanson (Besançon).
3. Jména pocházející z jazyků, které neužívají latinku, se přepisují podle zavedených transliteračních nebo transkripčních pravidel; jde‑li o jazyky, které užívají písma zcela jiného typu, přepisují se jména tak, že se znaky české abecedy přibližně vystihuje jejich původní výslovnost: Astrachaň, Dillí, Pákistán, Peking. Upozorňujeme, že se mohou objevit rozdíly mezi přepisem českým a anglickým, např. Fudži × Fuji, Peking × Beijing.